O čem jsme také psali: Čí je můj kůň?

Také jste si mysleli, že majitel zapsaný v dokladu s názvem Průkaz koně musí koně vlastnit? V tom případě vás vyvedeme z omylu… Průkaz koně je totiž určen pro veterinární záznamy a rozhodně neslouží k prokázání vlastnictví koně. Celé problematice jsme se detailně věnovali v loňském červencovém Jezdectví. Článek připravila Z. Motyginová ve spolupráci s JUDr. P. Tomanem.

V dnešním článku najdete postoj právníka, ministerstva zemědělství, které má na starosti Ústřední evidenci koní, i příběhy napálených čtenářů.

Jak to vidí právník?
Právník JUDr. Petr Toman z Právní kanceláře Toman a Devátý má na věc jasný názor: Prokázání vlastnictví koně a jeho převod patří k všeobecně známým, ale bohužel dlouhodobě neřešeným problémům českých chovatelů. Z pohledu práva je kůň věcí (stejně jako třeba auto či motorka)
a podle toho se s ním nakládá. Zatímco u aut a motorek existuje tzv. velký a malý technický průkaz – velkým se prokazuje vlastnictví motorového vozidla a malý se vozí společně s vozidlem – kůň má pouze průkaz koně, tedy ekvivalent malého techničáku. „Velký techničák“ koně neexistuje, a proto ani neexistuje žádný doklad, kterým by šlo jednoznačně prokázat, kdo je vlastníkem koně.

Jsem, nebo nejsem majitelem?
K platnému převodu koně postačí pouze uzavření ústní smlouvy, předání koně novému majiteli a zaplacení kupní ceny (v případě darování bez zaplacení). Více není ke změně majitele koně potřeba. Následně pak právní řád vyžaduje, aby byl každý kůň evidován v Ústřední evidenci koní (tu vede Českomoravská společnost chovatelů, a. s. a pro ni podle původu koně buď Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s. p. o., Jockey Club ČR nebo Česká klusácká asociace)
a měl vystaven průkaz koně. Zákon č. 154/2000, plemenářský zákon, a vyhláška 136/2004, o podrobnostech označování zvířat a jejich evidenci, ukládají všem majitelům koní mít průkaz koně, zajišťovat aktuálnost údajů v něm uvedených a předávat průkaz koně při přemisťování koně. Průkaz koně tedy musí cestovat spolu s koněm bez ohledu na to, zda kůň jede se svým majitelem či nikoliv. Držení průkazu koně, údaj o majiteli koně uvedený v průkazu koně ani v Ústředni evidenci koní není není dokladem potvrzujícím vlastnictví koně. V České republice neexistuje žádný doklad, který by prokazoval vlastnictví koně (obdoba velkého technického průkazu motorového vozidla)!!!

Soudní spory na „dlouhé lokte“
Problémy z toho plynoucí jsou všem jasné a každý z nás se již setkal s příběhem o prodaném koni a nic netušícím majiteli či o koni koupeném od nevlastníka. Pokud takový spor vznikne, musí jej řešit soud, přičemž nelze přesně řící, jak se bude spor odvíjet a jak dlouho bude trvat. Vždy však bude záležet na dokladech, které budou soudu předloženy, a na jejich vypovídací hodnotě. Soud se bude opírat o občanský zákoník, z něhož vyplývá, že vlastnictví k věci přejde okamžikem předání kupujícímu, není-li dohodnuto jinak. Bude vycházet z předložené kupní či darovací smlouvy, pokud byla uzavřena v písemné podobě. Bude vyžadovat doklad o zaplacení koně, provede důkaz průkazem koně a údajem o majiteli v něm uvedeném, vyslechne svědky o okolnostech případného převodu koně. Vždy se bude jednat o dlouhý a složitý soudní spor, v jehož průběhu zcela určitě kůň zestárne a ztratí na hodnotě, možná i zemře. To je stav pro poctivé majitele koní zcela neudržitelný, vyžadující změnu právní úpravy tak, aby prokázání vlastnictví koně bylo alespoň na stejné úrovni, jako prokázání vlastnictví motorového vozidla. Vždyť hodnota koně je mnohdy vyšší, než hodnota nejnovějšího modelu Mercedesu.

Pár důležitých klikyháků
Přijetí nové správní úpravy je většinou složitou a dlouhotrvající záležitostí. Alespoň jedno opatření by však šlo přijmout neprodleně. Osoby vedoucí Ústřední evidenci koní provádí změny údajů v evidenci koní a v průkazech koní bez jakéhokoliv ověření správnosti uvedených údajů. Ke změně údaje o majiteli koně postačuje pouhé předložení Hlášení změny s klikyhákem v políčku Podpis vlastníka. V ten okamžik každý, kdo má momentálně v držení průkaz koně, dosáhne jednoduše
změny údaje o majiteli v průkazu koně. To nejmenší, co by ministerstvo zemědělství, popř. Českomoravská společnost chovatelů, a. s. mohly udělat, je vyžadovat alespoň v případě změny majitele koně v evidenci a v průkazu koně úředně ověřený podpis prodávajícího.

Majitelům koní doporučujeme
- při koupi koně si ověřte, zda je prodávající skutečně majitelem koně (nechte si
předložit jeho kupní smlouvu a doklad o zaplacení koně, průkaz koně, nahlédněte
do Ústřední evidence koní, popř. na údaje o majiteli koně v dostupných internetových
evidencích, např. na www.fei.org),
- v případě koupě koně od zprostředkovatele zjistěte jméno skutečného majitele
(viz výše), spojte se s ním a ověřte, zda ví o prodeji,
- kupujte koně pouze na základě písemně uzavřené kupní smlouvy, v níž je přesně
uveden a podepsán majitel koně, popř. osoba, které předloží jeho plnou moc s ověřeným
podpisem majitele koně,
- nezapomeňte spolu s koněm převzít i průkaz koně a zkontrolovat, zda kupujete
koně popsaného v průkazu koně,
- v případě koupě koně ze zahraničí si ověřte, jaké doklady prokazují vlastnictví
koně v dané zemi, ty si vyžádejte a převezměte spolu s koněm,
- kupní cenu plaťte bankovním převodem, v případě platby v hotovosti trvejte na
písemném potvrzení o zaplacení kupní ceny,
- nezapomeňte změnit osobu majitele koně v průkazu koně a v Ústřední evidenci
koní.

Průkaz neslouží k prokazování

K čemu tedy průkaz koně slouží? Základním prvkem systému označování a evidence koní je průkaz koně jako jeho identifikační dokument. Vzhledem k tomu, že i v některých případech je kůň určen k lidské spotřebě, slouží průkaz koně především k zaznamenávání veterinárních záznamů, jako jsou např. jednotlivé vakcinace, léčba léčivy (ta pouze v případě koně určeného
právě k lidské spotřebě). Druhotně je tento dokument samozřejmě využíván i k dalším účelům, a to jak chovatelským tak i např. sportovním. Nejedná se o dokument, který by sloužil k prokazování vlastnictví koně. Registrace majitele koně v ústřední evidenci a potažmo v průkazu koně probíhá na základě zaslání vyplněného formuláře „Hlášení změny“, kterou podpisem
stvrzují obě strany (prodávající a kupující). K této registraci nedochází na základě předložení
např. kupní smlouvy tak, jak tomu je např. v případě katastru nemovitostí. Na tuto skutečnost jsou upozorňovány veškeré instituce, jimž jsou na požádání ministerstvem zemědělství poskytovány údaje z ústřední evidence (např. policie, soudy, exekutoři apod.). Osoba uvedená v ústřední evidenci jako majitel koně je osobou, které je ústřední evidencí zasílán průkaz koně či
jeho duplikát.

Žádný systém není dokonalý, diskusi se nebráníme

Samozřejmě žádný systém není úplně dokonalý, mohou nastat případy, kdy jsou v případě změny majitele do ústřední evidence nahlašovány nesprávné údaje, či se dokonce může jednat o pokus o podvod. Kontrolu dodržování povinností stanovených výše uvedenými právními předpisy
provádí Česká plemenářská inspekce a orgány veterinární správy. Ministerstvo zemědělství se nebrání diskusi ohledně případné změny týkající se systému hlášení a následné registraci nového majitele koně v ústřední evidenci.

Jak dál? Změna nastat může!
Veškerá systémová opatření jsou připravována ve spolupráci s příslušnými nevládními
organizacemi, tzn. se zástupci chovatelů koní. Je vždy hledán takový model, který splní svůj
účel, ale nebude příliš administrativně náročný (tzn. příliš drahý) a pro uživatele příliš byrokratický.
Za účelem větší eliminace případných podvodů lze např. uvažovat buď o zpřísnění
podmínek u podávání „Hlášení změny“ v listinné podobě, nebo o zavedení „Hlášení změny“
elektronickou formou (při jednoznačné identifikaci uživatele) anebo např. kombinací obou
způsobů. Změna systému by samozřejmě vyžadovala změnu příslušné legislativy, popř.
změnu informačního systému. V současné době se připravuje novela vyhlášky č.136/2004
Sb., ta může obsahovat předmětnou systémovou změnu.

V zahraničí si rady věděli...
U našich německých sousedů mají již přes deset let zavedený jednoduchý systém prokázání majitele koně. Po narození hříběte mu příslušný svaz po vypálení nebo označení čipem a zaregistrování vystaví Průkaz koně (Pferdepass), obsahující i pětigenerační rodokmen a
další informace, jak jsme zvyklí u nás. Kromě toho ovšem chovatel hříběte obdrží i list silného
papíru ve formátu A4, který se nazývá Eigentumsurkunde a je dokladem o vlastnictví koně. Na něm je kromě základních informací o koni (životní číslo, datum narození, plemeno, barva, výžeh na l. stehně, chovatel) opět uveden rodokmen, podle svazu tří- nebo čtyřgenerační, a potvrzení svazu o vystavení s originálním podpisem vedoucího chovu a razítkem. Tento list zůstává vždy u stávajícího majitele koně, je dokladem o vlastnictví a řada chovatelů a majitelů ho přechovává v trezoru. Na rozdíl od tohoto listu Průkaz koně, tak jako u nás, putuje s koněm do tréninku, po závodech, na kliniku, prostě všude tam, kam se kůň přesunuje. Majitel však může jednoznačně
prokázat, že mu kůň patří, i když ho má v tréninku třeba v jiné zemi. A při každém prodeji koně se kromě pasu předává právě také Eigentumsurkunde.

PŘÍBĚH PRVNÍ - Doklady, kupní smlouva, platba – přesto žaloba!
V roce 2008 jsem koupil 2 sportovní koně. Byli koupeni přes prostředníka v Belgii a importováni do ČR. Vše probíhalo podle mého soudu standardně. Nejdříve mi byli koně nabídnuti v kolekci několika koní zde v ČR na DVD. To znamená, že koně byli předváděni vždy v domovské stáji u majitele, jednoznačně za účelem prodeje. Po mém definitivním rozhodnutí a výběru byli koně následně dovezeni do ČR na vyzkoušení. Měl jsem prý tu možnost si je vyzkoušet jako první,
jinak by putovali k jinému zákazníkovi. Po vyzkoušení koní, konzultacích s trenérem a veterinářem jsem koně koupil. Dostal jsem kompletní doklady ke koním, sepsal kupní smlouvu. Následně se provedla změna majitele pomocí určeného formuláře v ústřední evidenci koní
jako import do ČR. Tím jsem měl záležitost za vyřízenou. Bohužel, po několika měsících na mně byla u soudu podána žaloba, kde si někdo jiný nárokuje vlastnické právo ke koním.

PŘÍBĚH DRUHÝ - Původní majitel se ozval až po dvou a půl letech!
Letos v květnu mě čekalo nemilé překvapení. Dozvěděl jsem se, že jsem zakoupil koně, s kterým nebylo asi vše v pořádku. Po dvou a půl letech po zakoupení koně jsem byl předvolán na policii k vysvětlení ohledně koupení zmíněného koně. Rozdíl od prvního případu je, že kůň byl mnou zakoupen v ČR, kde již měl licenci a účastnil se i mnoha závodů. Koně jsem vyzkoušel, zaplatil a byly mi také předány veškeré doklady ke koni. Poté byl kůň opět převeden v Ústřední evidenci koní. Po celou dobu dvou a půl let jsem s koněm závodil. Nyní jsem se na policii dozvěděl, že původní majitel z Holandska podal trestní oznámení na prostředníka, který koně do ČR přivezl a údajně majiteli za koně nezaplatil. Společné mají oba příběhy to, že se týkají koní původně ze společenství Beneluxu a majitelé vždy tvrdí, že je prostředník, který koně do ČR dovezl, nějakým způsobem podvedl, což je samozřejmě tvrzení proti tvrzení. Problém vidím v systému při převodu majitele koně v ústřední evidenci koní. V dnešní době je tento proces hlavně při importu koní velice benevolentní. Jako zlepšení bych viděl, aby koně převedl osobně jeho majitel, to je ovšem při importu dost nereálné. Tehdy by mohlo pomoci, že by součástí
importu byla povinnost doložit nejlépe ověřenou kupní smlouvu od původního majitele koně, případně majitelem podepsané plné moci k prodeji koně.

PŘÍBĚH TŘETÍ - O koně se soudíme již tři roky!
Oslovili jsme našeho známého, který odjakživa obchoduje s koňmi, zda by neměl nějakého dobrého mladého koně na prodej. Věděli jsme, že vozí remonty ze zahraničí. Následoval běžný postup zkoušení, přičemž jsme se dohodli, že koně koupíme. Náš známý od začátku vystupoval jako majitel koně s tím, že ho koupil na aukci v Holandsku. S tímto obchodníkem jsme uzavřeli řádnou kupní smlouvu (v níž mimo jiné tvrdí, že je výhradním vlastníkem koně) a koně zaplatili.
Rok na to nás zažalovala neznámá Holanďanka, že kůň je její a že my ho koupili od „nemajitele“. Ať koně vydáme. Člověk, od kterého jsme koně koupili, spolupracoval při obchodování se svými příbuznými, s nimiž se později ve zlém rozešel. Kvůli této rodinné roztržce se již 3 roky soudíme o našeho koně, náklady řízení už dosáhly statisíců.