O čem jsme také psali: Fjord: Sympaťák ze severu

Pojďme si vyprávět o koni vikingských válečníků, o koni z norských fjordů, o koni, jenž je jedním z nejstarších a nejčistších plemen na světě. Archeologické vykopávky dokazují, že fjordský kůň byl chován už před 2000 lety. Existují ale domněnky, že do Norska migroval a byl tam domestikován už před 4000 lety. Fjordský kůň je důležitou postavou ve vikingských legendách. Vládce bohů Odin v nich jezdí na fjordském hřebci Slapenirovi. Pokud je Slapenir křižují oblohu dobře naladěn a klidně nese svého pána po obloze, je krásné a slunečné počasí. Když je ale hřebec vzpurný, vzpíná se, řičí a zlostně bije kopyty do země, jiskry od jeho podkov. O fjordech jsme psali v únoru 2006.

Kůň jako národní symbol 

Norové mají fjordské koně ve velké úctě dodnes a toto plemeno je jedním z jejich národních symbolů. Fjordi si zachovali silné instinkty k přežití až do dnešní doby a zůstali zdraví, plodní a odolní. Podle Evropské úmluvy o chovu domestikovaných zvířat má Norsko odpovědnost za ochranu a rozvoj plemenného typu fjordského koně. Podle současného norského chovného záměru je nejvyšším cílem chovu fjordského koně směřovat skrze čistotu chovného programu k zachování charakteru a všestrannosti plemene. Jinými slovy: chovným cílem je zachování povahových vlastností tolik typických pro toto plemeno.

Oči jako horská jezera

Je obtížné stanovit jasné a přesné názvosloví pro plemenná kritéria. Norové popisují fjordské koně jako „God Mote“, což znamená, že musí být příjemného a milého vzezření. Na Mezinárodní konferenci v roce 1996 předložili Norové poetický popis fjordského koně, který charakterizuje jejich vnímání rysů typických pro toto plemeno. Tento popis působivě popisuje živý obraz skutečného fjorda:

„Oči by měly být jako horská jezera při letním slunovratu, velké a jasné. Sklon šíje by měl být hrdý, jako chlapec z hor na cestě ke své milované. Správně ohraničený kohoutek jako obrys hor proti večerní obloze. Měl by být plný života jako jarní vodopád a přitom zůstat dobromyslný.“

Foto Christiane Slawik

Fjord jako všestranný kůň

Fjordi jsou klidní a přátelští koně, ale mají přitom nezvykle aktivní charakter. Někteří lidé si myslí, že jsou to koně paličatí, ale oni byli jako většina severských plemen po staletí odkázáni na sebe, což je naučilo instinktivně hodnotit situaci a rozhodovat se samostatně. To bylo pro ně otázkou přežití.

Dnešní fjord je všestranný a má širokou genetickou základnu. Je možno vybírat z koní různých typů a velikostí, lze je použít pro široký okruh činností. Je pravda, že se fjordi nadšeně podílejí na práci v tahu, ale stejně nadšeni jsou i pro parkurové skákání či drezuru. Můžete vidět dokonce i dámu v dámském sedle jedoucí na fjordovi. Pokud má jezdec se svým fjordem správný a harmonický vztah, pak pro něho jeho kůň udělá cokoli. 

Fjordi se vyznačují šarmem, vznešenou povahou a silnou stavbu těla, díky čemuž lze použít toto plemeno pro všechny typy jezdeckých a vozatajských disciplín a pro vybrané práce.

Tito koně jsou pracovití, nenechají se prosit a jsou dobře vychovatelní. Jsou ještě všestrannější a přizpůsobivější, a to díky menšímu vzrůstu a vrozené schopnosti jisté chůze. Většina fjordských koní dosahuje v dospělosti kohoutkové výšky 134 – 144 cm a hmotnosti okolo 400 – 650 kg, přitom málo jedinců dosáhne větších velikostí.

Plavák a jeho rázy

Ačkoli je fjordský kůň plavák s úhořím pruhem, často se zebrováním na končetinách a někdy i s oslím křížem, na první pohled ho odlišíte od ostatních plavých koní podle typické dvoubarevné hřívy („midstol3“), ostříhané do působivého oblouku, a podle pruhu tmavých žíní v ohonu, který Norové nazývají „halefjaer“. 

Všechny uznané barvy fjordského koně a jejich varianty (viz odtstavec vpravo) musí být stálé, z odznaků je povolena pouze malá hvězda. Co se týče kopyt, tmavá barva může přejít v jantarovou u rudých a žlutých plaváků. Kopyta jsou obecně kvalitní. Někdy se může vyskytnout žíhání na končetinách a nepříliš bohaté rousy.

Informace pro tento článek jsem čerpala z anglických a norských stránek o fjordských koních a standardu plemene. Informace o barevných rázech pocházejí z práce Tora Nestřese, která byla přednesena na Konferenci o norském fjordském koni. 

Závěrem bych ráda informovala čtenáře, ať už majitele fjordských koní, nebo pouze ty, které tento článek zaujal, že další informace mohou získat na www.fjordklub.wz.cz . Také bych chtěla informovat chovatele fjordských koní o možnosti mít na těchto stránkách prezentaci svého chovu nebo koně. 

Foto Christiane Slawik

U fjordských koní rozlišujeme několik barevných rázů:

Hnědý plavák „brunblakk“ -  je to nejběžnější barva. Dá se najít ve světlejších či tmavších odstínech. Barva těla je světlá žluto-hnědavá a může kolísat od krémově žluté k téměř hnědé. Midstol3 a halefjaer jsou hnědé nebo tmavě hnědé barvy. Světlí koně mají bílé kštice a bílé žíně na vnější straně hřívy. U tmavých jedinců jsou tyto žíně tmavší. 

Rudý (červený, kaštanový) plavák „rodblakk - barva těla tohoto koně je světle rudo-žlutavá a může mít světlejší nebo tmavší odstín. V některých případech může být obtížné rozlišit hnědého a rudého koně. U rudých hnědáků mají midstol, hřbetní pruh a halefjaer rudou či rudo-hnědavou barvu, vždy tmavší než je barva těla, ale nikdy černou. Hříva a ocas mají většinou barvu velmi světlou nebo žlutavou. U světlejších odstínů rodblakka můžou mít kštice, hříva a ocas zcela bílou barvu. V mladém věku mají rudí hnědáci bílá kopyta, ale když dospějí, kopyta jim ztmavnou. 

Severoirský plavák „ulsblakk“ - variace hnědého plaváka, podmíněná dědičným činitelem, který snížil produkci pigmentu – je to tzv. zředěná barva. Barva těla je téměř bílá nebo žlutavě-bílá. Midstol, hřbetní pruh a halefjaer mají černou nebo šedou barvu. Hříva a ocas mají světlejší odstín než tělo. 

Šedák „gra“ – šedáci mají barvu, která může kolísat od světle stříbrně šedé k tmavě břidlicově šedé. Midstol, hřbetní pruh a halefjaer jsou světlejší než základní barva. Kštice a huba jsou tmavší ve srovnání s hnědým a rudým koněm, kteří je mají většinou světlé. U nejtmavších jedinců může být hříva velmi tmavá  a ocas také. Kdyby se použilo stejného názvosloví pro pojmenování této barvy jako u barev ostatních, šedák by se mohl nazývat černý plavák, ale tento termín se nikdy nepoužívá.

Žlutý hnědák „gulblakk“ – u fjorda je to výjimečná barva. Je to variace rudého koně podmíněná stejným činitelem, jaký byl uveden u severoirského plaváka. Barva těla je žlutavě-bílá. Midstol, hřbetní pruh a halefjaer mají tmavěji nažloutlou barvu než je barva těla. Kštice, hříva a ocas mohou být celkově bílé a u takových jednotlivců může být hřbetní pruh nezřetelný.