O čem jsme také psali: Frank Rothenberger - Kurzy musí být náročné, ale příjemné a fair

Právě probíhá CHIO Aachen, které můžete sledovat na našich stránkách. V uplynulých dnech se zde dařilo i dvojici Gerco Schröder s Londonem, kteří byli stříbrní na OH. Vzpomínáte si kdo byl technickým delegátem v Londýně? Ano, byl to právě Frank Rothenberger. Rozhovor s ním připravila pro loňské červencové Jezdectví M. Šveňková.

Blíží se jedna z největších sportovních událostí, kterou jsou Letní olympijské hry v Londýně. I my s napětím očekáváme tento největší jezdecký svátek a těšíme se na zápolení těch nejlepších jezdců a koní.

Kromě přípravy, tvrdého tréninku a skvělé zdravotní kondice všech účastníků je určitě nejdůležitější, jaké kurzy parkurů budou muset jezdci překonat. Technickým delegátem na
LOH v Londýně bude i jeden z nejzkušenějších mezinárodních stavitelů parkurů z Německa – Frank Rothenberger. Zkušeného stavitele, který svůj první parkur postavil v roce 1981, jsme se zeptali, jaké zkušenosti musí mít dobrý stavitel a jak uvažuje při přípravě trasy parkuru on.

Proč právě stavitel parkurů? Co vás na tuto myšlenku přivedlo a kdy?
Možná to bude znít jako klišé, ale byl to můj sen od mládí. Již jako teenager jsem stavěl parkury a různé skoky v oddíle, kde jsem jezdil. Měli jsme na jízdárně stále nové
a zajímavé parkury a atraktivní překážkový materiál, a proto k nám postupně začali jezdit všichni jezdci z okolí. Tak se stalo, že můj koníček ovlivnil mou další kariéru.

Jak víme, tak před tím, než jste začal působit jako stavitel parkurů, jste sám aktivně závodil. Můžete nám přiblížit své úspěchy v sedle?
Účastnil jsem se národních skokových soutěží na stupni obtížnosti 150 cm. Musím říct, že jsem byl celkem úspěšný, ale bylo mi jasné, že se kromě ježdění musím také nějak živit a mít normální profesi.

Je podle vás důležité, aby stavitel sám aktivně jezdil parkurové závody před tím, než začne stavět parkury? Pokud ano, proč?
Jsem přesvědčený, že to je velká výhoda, která mi pomohla být lepším stavitelem. Pochybuji, že bych měl stejné porozumění pro to, co koně potřebují, pro jejich skokové a jezdecké schopnosti, kdybych sám nejezdil.

Jaký je systém pro kariéru stavitele parkuru u vás v Německu? Jaké kategorie stavitelů máte a jak je nastaveno jejich vzdělávání?
Jsou národní a mezinárodní stavitelé...Co se týká kariéry národních stavitelů, tak systém je obdobný jako pro mezinárodní. Adept začne jako asistent nějakého licencovaného stavitele a pomáhá mu při závodech, potom začne sám stavět parkury na nízkém
stupni obtížnosti. Dále musí absolvovat určitý počet závodů, než získá licenci na vyšší stupeň obtížnosti a tak pokračuje. K tomu, aby mohl stavět kurzy na národních soutěžích nejvyšší obtížnosti, musí nejprve složit zkoušku na Německé národní federaci. Spolupracoval jsem velmi úzce s FEI na revizi systému pro vzdělávání stavitelů tratí. Je velmi důležité, aby se stavitelé ve stavbě parkurů stále vzdělávali a kurzy pro ně vedli zkušení mezinárodní stavitelé. Musí být splněna určitá kritéria, semináře, kterých se musí stavitelé účastnit a musí absolvovat testy předtím, než se mohou posunout na další úroveň.

Které základní předpoklady by měl stavitel parkuru mít? Tím mám na mysli, jestli jsou důležité znalosti z geometrie, prostorové vidění, představivost apod.
Naprosto nutná je kreativita. Stavitel musí zcela určitě rozumět technickým aspektům při stavbě parkuru, ale musí být kreativní a mít cit, aby připravil náročný kurz, který bude pro jezdce výzvou, ale přitom bude stále fair.

Na co se při stavbě parkuru soustředíte? Jaké aspekty jsou pro volbu kurzu nejdůležitější?
Za posledních 20 let se obecně velmi významně zvýšila kvalita sportovních koní. Kurzy pro ně musí být příjemné, musí jen plynout a mít dobré linie, zároveň klást požadavky na prověření jejich schopností. Koně musí rychle a bez zaváhání reagovat na pobídky jezdce, aby zvládli splnit nároky, které na ně dnešní sport klade.

Jak se na závody připravujete? Co především zvažujete, než začnete pro daný typ závodů tvořit kurzy?
Je zde mnoho faktorů, které je nutné vzít v úvahu. Velikost kolbiště, kvalita povrchu a samozřejmě kdo se dané soutěže účastní. Můžete mít pole startujících s jejich nejlepšími koňmi, někdy s jejich horšími nebo méně zkušenými koňmi a někdy od všeho trochu. Tomu je nutné nároky kurzu přizpůsobit. Musíte vědět, co a pro koho stavíte, abyste v případě nevyrovnaného pole ty méně zkušené nepřivedli zbytečně do potíží.

Stane se, že s vámi jezdci o kurzu diskutují nebo projevují případně svoji nespokojenost?
Oboje. Ale mnohem raději si stěžují! Hlavně v případě, že jezdí mladého a nezkušeného koně nebo svého méně schopného ve velké túře. Je důležité držet se svého plánu, který jste si s ohledem na pole startujících připravili.

Máte třeba i někdy trému před prestižními závody – finále WC, Cáchy, WEG nebo Global Champions Tour, kde jde jezdcům o hodně?
Nemohu říct, že by to byla tréma, je to spíš vzrušení. Jednoznačně chci vždy, aby šlo o dobrý sport bez jakýchkoliv stinných stránek, a nezáleží na tom, o jakou kategorii závodů se jedná.

Od roku 2006 jste již stavěl mnoho kurzů pro Global Champions Tour. Jaké to bylo v Doha, co je na tomto kolbišti zvláštní a obtížné?
Kolbiště v Doha má kulatý tvar. Naštěstí je poměrně velké, takže ten neobvyklý tvar nehraje tak významnou roli, jako by mohl sehrát v případě, že by kolbiště bylo menší.

V letošním roce se bude konat jeden z nejprestižnějších podniků v jezdeckém sportu, a to jsou Olympijské hry v Londýně. Liší se něčím kurzy na OH od těch ostatních top kurzů?
Těžko můžeme říct, že kurzy na olympijských hrách jsou těžší než třeba v Cáchách při velké ceně, ale každopádně jezdci, kteří se účastní olympiády, jsou pod maximálním tlakem. To je ten aspekt, který činí podstatný rozdíl pro některé účastníky. Stavitel parkuru staví pro ty nejlepší jezdce a koně na světě, takže na to musí při stavbě kurzu stále pamatovat.

Jak proběhl test povrchu, kterého jste se účastnil? Byly zde nějaké nedostatky?
Test povrchu byl dokončen v prosinci 2011 a bylo přijato efektivní řešení, které zajistí na olympijských hrách dobrý sport. ¨

Vnímáte ještě sport jako takový, baví vás sledovat zápolení jezdců i z hlediska jejich sportovních výkonů, nejen z té technické stránky?
Jakmile parkur dostavím a soutěž začne, je to pro mě všechno pouze o sportu. Není nic lepšího než sledovat skutečně kvalitní soutěžení. Já pro to připravím „scénu“, ale pak je to již na jezdcích a koních, aby ji uvedli do života.

Stavba parkurů je vaším zaměstnáním?
Ne, je to vlastně jen můj koníček. Vlastním se svým společníkem, kterým je Giancarlo Cardinali, společnost CARO, Cardinali & Rothenberger GmbH. Jsme jedním z největších celosvětových dodavatelů drezurního a skokového materiálu. Dodáváme vybavení pro tréninkové účely i pro soutěže a zhotovujeme speciální skoky dle požadavku sponzorů.

Školíte stavitele parkurů nebo nějak předáváte zkušenosti svým nástupcům?
Mám stálou skupinu stavitelů, kterým pomáhám v jejich kariéře. Začali tím, že mi pravidelně pomáhali při závodech, na kterých jsem stavěl kurzy, a postupně se posunují ve své kariéře výš.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Každopádně považuji za svůj největší úspěch Světové jezdecké hry v Cáchách v roce 2006. Zcela určitě bych velmi rád stavěl parkury na olympijských hrách a doufám, že tuto příležitost v průběhu své kariéry ještě budu mít.

Zbývá ještě čas na rodinu a případně jiné záliby?
Když nejedu na závody jako stavitel, pak jsem na jízdárně nebo jedu na závody se svými dcerami a pomáhám jim s jejich koňmi. Kromě toho se občas snažím najít čas i na plachtění a lyžování, což se mi párkrát v roce i podaří.

Vaše dcery jsou úspěšnými jezdkyněmi ve skokových soutěžích. Na jaké úrovni obtížnosti závodí?
Má starší dcera začala skákat soutěže 140 cm, z čehož mám velkou radost, a má mladší dcera se svým novým koněm nyní skáče soutěže 125 cm. Snažím se s nimi jezdit co nejčastěji, jak jen mi mé povinnosti dovolí, protože mou pomoc vítají. Já si zase užívám, že mohu být u toho a baví mě je sledovat.

Jezdecký sport i stavba parkurů zaznamenaly v posledních letech velký vývoj. Jaký myslíte, že bude trend vývoje v této oblasti v nejbližší budoucnosti?
Skoky jako takové se nemění, výška i šířka jsou pro jednotlivé stupně obtížnosti dané. Co se týká materiálu, tak bariéry jsou již o mnoho lehčí, než byly v minulosti, takže další vývoj asi bude především ve zvyšující se technické náročnosti kurzů.