O čem jsme také psali: Geniální Satchmo na cestě do důchodu

Lepší příležitost než závody světového formátu, Stuttgart German Masters, si Isabell Werth vybrat nemohla. Kam jinam by měla „drezurní královna“ situovat loučení s kariérou nepřekonatelného Satchma, než do místa, kde spolu v roce 2005 (a dokonce i ve stejný den, 19. listopadu) vytvořili světový rekord v úloze Grand Prix de Dressage, neuvěřitelných 79,958 %. To dovedl překonat už jen Totilas, a i přesto zůstává pro mnoho fanoušků tím nejlepším právě Satchmo... A právě jemu jsme věnovali čtyři strany loňského únorového Jezdectví...

Geniální Satchmo na cestě do důchodu

Lepší příležitost než závody světového formátu, Stuttgart German Masters, si Isabell Werth vybrat nemohla. Kam jinam by měla „drezurní královna“ situovat loučení s kariérou nepřekonatelného Satchma, než do místa, kde spolu v roce 2005 (a dokonce i ve stejný den, 19. listopadu) vytvořili světový rekord v úloze Grand Prix de Dressage, neuvěřitelných 79,958 %. To dovedl překonat už jen Totilas, a i přesto zůstává pro mnoho fanoušků tím nejlepším právě Satchmo...

Že je základna Satchmových příznivců skutečně obrovská, se ve Stuttgartu nakonec bezezbytku potvrdilo. Když se na začátku října v  mediích objevila zpráva o jeho plánovém loučení s kariérou, vzali fanoušci nákup lístků do prvních i posledních řad doslova útokem a před závody měli opozdilci již smůlu – bylo plno. Vždyť kdo by nechtěl využít příležitosti vidět impozantního hnědáka s fenomenálními překroky naposledy naživo... Když si na youtube vyhledáte hesla „Satchmo verabschiedung“, rychle pochopíte, že atmosféra byla tak dojemná, že slzela nejen Isabell, ale i ošetřovatelka Anna Kleniuk a většina devítitisícového publika, samozřejmě za obrovského potlesku a standing ovations. Jste-li slabší povahy, pravděpodobně se vlhkým očím sami neubráníte. Tak legendární kůň je Satchmo. Pohádkový, chtělo by se říct. Ale jak už to tak v pohádkách bývá, nebylo to s hlavním hrdinou od začátku zrovna jednoduché...

Louis Satchmo Armstrong

Psal se rok 1994, konec května, přesněji šestadvacátého, když se chovateli Albertu Kampertovi nedaleko Emlichheimu v severozápadním Německu narodil hřebeček Satchmo. Znalci jazzové hudby vědí, že přezdívku Satchmo si vysloužil legendární americký jazzový zpěvák a trumpetista Louis Armstrong. Ve skutečnosti je to zkratka pro „satchel mouth“, což je slangový výraz pro velkou hubu. Zpěváka a koně spíš než velká huba spojuje cit, talent a nadšení pro svou práci, které je učinily nezapomenutelnými. Oba.

I když Satchmův původ zprvu naznačoval něco jiného: spojení prémiové klisny Legaty (po Legat) a hannoverského otce Sao Paulo předznamenávalo spíše kvalitní skokovou budoucnost. V té době ještě nikdo netušil, že předpokládanou sílu nebude Satchmo vkládat do odrazu na překážky, ale do překroků... A kdo ví, jak by to všechno dopadlo, kdyby jako dvouletý býval prošel körungem. Člověk míní, osud mění, Satchmo neprošel a tehdejší Isabellin trenér, Dr. Uwe Schulten-Baumer ho objevil, změřil zkušeným pohledem a ihned zakoupil za 43 tisíc eur. To bylo v roce 1997. Od té doby změnil majitele jen jednou, v roce 2000, když ho odkoupila Madeleine Winter-Schulze.

Co oči nevidí...

Satchmo byl od začátku velmi talentovaný, ale podával nevyrovnané výkony. Jeho chování a nečekaná zděšení ze všeho možného i nemožného činily práci velmi obtížnou, často se plašil. „Po dvou náročných letech by jiní majitelé zajisté svěřili tohohle koně jinému jezdci. Jsem navždy vděčná Madeleine, že nikdy neztratila důvěru ve mě a Satchma!“ nechala se slyšet Isabell.
Odhodlání, které celý tým věnoval tomu, aby se pokusil vysvětlit valachovo nevyzpytatelné chování, se vyplatilo. Na začátku roku 2005 veterináři zjistili, že Satchmo trpí chorobou očí, nazývanou „floating membranes“. „Jedná se o různé proužky, kousky membrán, které se volně "vznášejí" většinou ve sklivci a překážejí dobrému zraku. Mohou se však chirurgicky odstranit,“ objasnila nám Dr. Švehlová. Krátce nato, co se tak stalo, došlo k radikálnímu obratu v Satchmově chování. A kariéra budoucí světové hvězdy se mohla naplno rozjet.

Geniální, sebevědomý a dominantní

Satchmo byl vlastně prvním koněm, kterého mecenáška německého jezdectví, štědře sponzorující např. Ludgera Beerbauma, pro I. Werth zakoupila. „Koupili jsme ho jako prvního koně Isabell a krátce na to přišla se svými koňmi k nám. Občas jsem i já dostala příležitost si na něj sednout. Ale nemusíte ho ani vidět v pohybu, abyste cítili něco zvláštního, co z něj vyzařuje. Stačí vidět ho stát a hledět okolo sebe, dokonce už tehdy člověk pozná, že je v něm něco speciálního. Satchmo si získá srdce každého i bez toho, aby se pohnul,“ svěřila se Madeleine. A co teprve, když se hýbat začne... „Je geniální, sebevědomý a dominantní,“ říká o něm Isabell. Navíc je to prý strašný miláček ve stáji, kde mu přezdívají Satchie.

„Můj zesnulý manžel Dieter i já jsme byli šťastni za Satchmovy úžasné momenty. Kromě úspěchů na závodech bylo vždycky velmi zvláštní pozorovat, jak moc v něj Isabell věřila, dokonce i když měl zprvu velké problémy. Dieter vždycky říkal, že pokud v něj Isabell věří, vše dobře dopadne. A tak ani jeden z nás nepřestával doufat. Po operaci oka pak začala jeho slavná kariéra,“ prozradila Madeleine Winter-Schulze.

Světový rekordman

A tak, zatímco se v roce 2003 dvojice stala součástí německého týmu na evropském šampionátu (avšak s nejhorším skóre z týmu...), v roce 2004 a 2005 se jim ani toto nepodařilo. Jenže nedlouho po operaci již Satchmo předvedl v plné síle při Stuttgart German Masters své schopnosti hned světovým rekordem. A to byl teprve začátek. V roce 2006 získali titul šampionů v Grand Prix Special při Světových jezdeckých hrách v Cáchách. „To je snad osud, že jsme tady zvítězili. Satchmo je nejlepší kůň, na kterém jsem kdy seděla, vím, že je v něm velký potenciál. Začali jsme velmi dobře, ale poté jsme se dostali do velkých problémů. Naštěstí jsme objevili příčinu a jeho důvěra je zpět,“ pronesla po výborném výkonu Isabell. K tomu přidali týmové zlato a bronzovou medaili z GP Kür. „Závodit v domovské zemi před zraky 45 tisíc diváků má svou speciální atmosféru. Tomu se nic nevyrovná,“ popsala jezdkyně své dojmy z MS.

Další úspěch přišel v roce 2007 opět v Cáchách, tentokrát v küru. „Bylo to úžasné, bylo to fantastické!“ zářila Isabell. Na evropském šampionátu v italském Turíně, v Grand Prix Special, opět zvítězili. „Dnešní výsledek je pro mě důležitý a potvrzuje fakt, že jsem v Satchma vždy věřila,“ zářila Isabell.

Stříbro s hořkou příchutí

V červenci roku 2008 předvedli vrcholnou formu v Cáchách. S pozměněnou hudbou v küru se jim opět podařilo zvítězit a vše nasvědčovalo tomu, že Isabell našla po Gigolovi dalšího partnera, který její sbírku olympijských kovů rozšíří v Hongkongu ještě o nějakou tu medaili. Zprvu vypadalo vše hladce – v GP Poháru národů zajela nelépe ze všech a pojistila tak německému týmu zlato. I v GP Special podali výborný výkon, nejlepší skóre, avšak na druhou umístěnou Anky van Grunsven měli náskok pouhých pár desetin procenta. A protože je Anky (ne nadarmo) přezdívána „královnou küru“, musela Isabell toužící po zlatě zajet bezchybnou volnou jízdu.
A to se jí od začátku dařilo – úžasný prodloužený klus, uvolněné překroky, výborná pasáž a pak, najednou, při piruetě v piafě Satchmo ztratil energii, impuls. Nejprve vyhodil levou zadní, začal se bránit a následovala neposlušnost v podobě couvání a „hrbů“. Zbytek úlohy dojela Isabell bezchybně, dvojky střídaly jedničky ve cvalu, ale při závěrečném pozdravu šlo z její tváře jasně vyčíst zklamání: sen o zlatu se rozplynul. A tak na ni zbyla – a to bez nadsázky – „až“ stříbrná medaile... „Musela jsem naplno riskovat, protože náskok na Anky byl malý, a to jsem udělala. Je to obrovská škoda, že se Satchmo opět vyplašil. Nicméně to byl dobrý kür. Pro mě to byla zatím nejlepší volná jízda a teď se musím zaměřit na znovuzískání jeho důvěry a uvolnění,“ zaznělo tehdy z úst poněkud zklamané Isabell.

Za oceán Hannes

Hořkou příchuť olympiády si spravili o tři měsíce později na závodech ve Stuttgartu a krátce na to také ve Frankfurtu při kvalifikaci do Světového poháru. V lednu roku 2009 odcestovali do Las Vegas na finále, ale zůstali bohužel poraženi Steffenem Petersem a Ravelem. Satchmova kariéra však neskončila – zvítězil na „pěti hvězdách“ v Mnichově, Neumünsteru nebo Lingenu. V roce 2010 exceloval ve Wiesbadenu a na kontě mu přibývaly, stejně jako v uplynulých letech, další medailové pozice. „Osudové“ Cáchy dvojice Werth – Satchmo však zastínil kralující Totilas s Edwardem Galem, stále se zlepšující Parzival a Adelinde Cornelissen a Laura Bechtolsheimer ve vrcholné formě, kteří naši dvojici nechali na čtvrté příčce. Na těchto rozhodujících závodech (určujících složení německého týmu na Světové jezdecké hry do Kentucky) se dvojice předvedla dobře a byla vybrána, Isabell však čekala tak trochu Sofiina volba. Mohla si totiž vybrat: Satchmo nebo Warum Nicht. Rozhodla se den před odletem. „Oba jsou ve výborné formě, ale pouze jeden z nich může nastoupit do letadla. Do Kentucky poletí Hannes (Warum Nicht),“ překvapila tehdy mnoho fanoušků.

Čas na nové tváře?

Přesto zůstane Satchmo nezapomenutelným. Jeho překroky, za něž získával pouze devítky a desítky, se budou dávat za příklad ještě mnoha dalším generacím. Generační obměně se neubránilo ani další osazenstvo Isabelliny stáje v Rheinbergu. Stoupající hvězdy El Santo, Don Johnson či Bella Rose pomalu a jistě dostávají přednost.

„Satchie je vlastně natolik ve formě, že se sama sebe ptám, proč se s ním loučím právě teď a nezávodím ještě další rok. Ale vím, že mé rozhodnutí je správné,“ řekla Isabell. „Satchmo si nezaslouží nebýt jedničkou. Kromě mnoha titulů a medailí jak z národních, tak mezinárodních závodů, zvítězil 75krát v úlohách GP, naposledy letos v Hannoveru s výsledkem před 82 procent v küru. Nezáleží na tom, jestli na seznam jeho vítězství přidám další tři nebo čtyři. Pokud to vezmu realisticky, na závodech, kde nyní soutěží světoví top koně, má dnes šanci skončit čtvrtý nebo pátý. A závodit na lehčích závodech, aby vyhrál nějaké další Grand Prix je něco, co opravdu nechci dělat,“ sdělila svůj pohled na věc Isabell.

A tak se Satchie dočká zaslouženého důchodu. Může se těšit na dlouhý pobyt ve výběhu, ale jeho ježdění Isabell na hřebík zatím nepověsí. „Budu pokračovat. Nerozuměl by tomu, kdybych ho najednou přestala jezdit.“ „Isabell má se Satchmem opravdu speciální vztah, a myslím, že na její farmě stráví zbytek života. Všechny své koňské důchodce má u sebe, navíc pro ně má ideální podmínky,“ dodává Madeleine. Satchmo tak bude moci během zaslouženého odpočinku sledovat stájové kolegy, kterak se snaží jít v jeho stopách. Někteří mají skvěle našlápnuto; jeho překroky však zůstanou beztak navždy nenapodobitelné.