O čem jsme také psali: Hustý a pestrý porost není dílem náhody

Aby pastvina splňovala účel, pro který ji zřizujeme, musíme o ni pravidelně pečovat. V opačném případě budou koně na pastvinách strádat, budou začervení a na nerovném povrchu může dojít dokonce k jejich zranění. Článek je z březnového čísla z roku 2006.

1. Rozdělení pastviny

Pastevní oblast si rozdělíme do dvou až čtyř sekcí v závislosti na velikosti a počtu pasených koní. Koně nechejte v první sekci tak dlouho, dokud nedojdete k závěru, že potřebují přehnat kvůli nedostatku trávy. Nezapomínejte, že by koně měli mít přístup k bohatému travnímu porostu v nadměrném množství. Protože vypásání podporuje růst rostlin, je důležité zajistit, aby zvířata zůstávala  na místě tak dlouho, dokud nespasou porost nakrátko. Podle výzkumů prováděných v New Forestu skot a vysoká zvěř tráví až 98 procent času spásáním defekačních zón vytvořených poníky, čímž snižují pastevní zátěž zbylého travního porostu a navracejí pastvině její úživnost.

Pozor: Klisny v posledních dvou měsících březosti, klisny s hříbaty po dosažení jednoho týdne stáří a mladí koně s neukončeným růstem potřebují „rotovat“ kvůli získání kvalitní pastvy rychleji. Sportovní a dostihové koně je naopak dobré krmit koncentrovanými krmivy a trávou. Tato zvířata nepotřebují přístup k příliš velkému množství měkké, rychle rostoucí trávy, budou ji zbytečně ničit. Nezbytností je však pro ně tráva s vysokým podílem vlákniny, která kompenzuje nedostatek vlákniny v jejich krmné dávce. Poníky a zástupce některých dalších plemen můžeme držet na chudších pastevních porostech, nebo jejich pobyt na pastvině časově omezovat, aby se u nich předešlo zdravotním problémům způsobeným přežráním.

2. Čištění

Pastvinu bychom přibližně 2x týdně měli zbavovat pevných výkalů – koňských koblížků. Nedojde tak k invazi hlístů (červů).

3. Ideální využití pastviny

Koně můžeme pást s hovězím dobytkem a později, když trávy ubude, s ovcemi. Takové ošetřování pastviny pak vyžaduje jenom velmi málo lidské práce a je zajímavé i po finanční stránce.

4. Posečení

Po přehnání zvířat se vypasená první sekce poseče na výšku okolo deseti centimetrů. Tím odstraníme vrcholové části rostlin nesoucí semena a zamezíme tak vysemenění plevelných rostlin, jako jsou bodláky, šťovík a řada dalších širokolistých rostlin. Tím se současně vyhneme používání drahých a ekologicky nežádoucích herbicidů.

Pokud však v pravidelných intervalech odstraňujeme kvetoucí vrcholy rostlin, po dvou až třech letech záplavy kopřiv, šťovíku, bodláků a dalších nežádoucích rostlinných druhů vymizí z pastviny i bez aplikace herbicidů, umělého dohnojování dusíkem nebo vápnění kyselých půd. Tuto zkušenost mimo jiné potvrdili i specialisté z výzkumného ústavu ve střední Francii.

5. Vláčení

Vypasenou sekci také vyvláčíme (k tahu brán můžeme použít koně). Díky tomu se rozmetají hromádky výkalů, takže se nám nerozšíří defekační zóny. Čím častěji pastvinu vláčíme, ať už během pastvy, nebo těsně po jejím ukončení, tím lépe. Vláčení samozřejmě také provzdušňuje půdu a podporuje růst trávy.

6. Válcování

Válcování můžeme použít na jaře po vláčení, když je porost ještě nízký (max do 10 cm výšky). Slouží k upevnění měkkých míst, ke srovnání povrchu a zlepšení vlhkostních podmínek půdy. Pomáhá obnovovat drn. Válcujeme hlavně jílovité půdy. 

7. Dosévání, založení nového porostu

Jestliže pastevní porost vykazuje přibližně 20 % holých míst, můžeme ho dosévat, a to buď na přelomu března a dubna nebo července a srpna dávkou 20 kg osiva /ha. Oproti tomu je-li bez porostu více jak půlka plochy, přistoupíme k novému osetí dávkou 20-40 kg opět ve stejných termínech.  

8. Hnojení

Po ukončení pastvy bychom v dané sekci měli rovněž rozhodit hnůj. Rovnoměrná vrstva hnoje dodá trávě živiny pro rychlejší růst a sníží zátěž vypásané oblasti, protože si koně přestanou „vybírat“ místa pro pastvu. Hnůj můžeme shazovat vidlemi z vozíku taženého koněm. Pokud jsou „kupky“ příliš velké, můžeme pohnojenou plochu ještě přejet bránami. 

Hnoji dáváme přednost před umělými hnojivy, která potlačují jetel v porostu. Je smutnou skutečností, že jakmile jednou začneme hnojit uměle, budeme rok od roku potřebovat vyšší dávky hnojiv k udržení úživnosti pastviny, neboť rostlin schopných dotovat půdu dusíkem (tzv. leguminóz) začne výrazně ubývat. Jedinou nevýhodou aplikace hnoje je delší doba (průměrně dva až tři roky) vedoucí obnovení původní úživnosti pastviny. Pokud ale správně hospodaříme, v příštích letech se už můžeme těšit pouze na zlepšování situace. Další výhoda použití hnoje spočívá v tom, že se v systému neztrácejí živiny a dusík, vázaný na přítomnost jetele, podporuje růst dalších druhů rostlin. Tvořící se humusová vrstva navíc přitahuje množství žížal, bezobratlých živočichů, hub a bakterií, které rozkládají organický materiál a uvolňují z něj další živiny pro růst rostlin.

Tip: Vypasenou a ošetřenou část pastviny necháme růst, abychom zde mohli sklidit dostatek trávy pro usušení sena. Pokud seno nepotřebujeme, přesto bychom do dané sekce neměli vypouštět další zvířata, dokud tráva nedosáhne alespoň 12 centimetrů výšky. Z jednoho akru půdy můžeme očekávat získání přibližně jednoho kilogramu sena, v dobrém létě a po několika rocích správného hospodaření i více. 

9. Po senoseči necháme pastvinu opět obrůst a tím ji připravíme k opětovnému vyhnání koní na pastvu. Velkou výhodou tohoto systému je jeho nízká finanční náročnost a možnost získání sena na zimu. A v neposlední řadě je to obnovení nebo upevnění pouta mezi majitelem koně a matkou Zemí. Odtud už je jen krůček ke změně přístupu ke krajině jako celku a její revitalizaci formou vysazování stromů nebo živých plotů.