O čem jsme také psali: Jak vzniká drezurní kůň aneb praktický průvodce základním výcvikem koně 2

V minulém díle jsme seznámili mladého koně s pravidelným a korektním pohybem v klusu, jehož tempo označujeme jako pracovní, a to na rovných liniích i na velkých kruzích či v obloucích. Dnes s ním začneme také cválat a seznámíme ho s první „uvolňovací metodou“ – skákáním ve volnosti. Článek z únorového čísla roku 2006.

4. Přirozený cval

Jakmile se kůň naučí v terénu chodit na rovných liniích, je dobré s ním na pružném povrchu začít cválat. 

Proč?

Společně se skákáním ve volnosti a obratem okolo předku v pohybu je to nejlepší způsob, jak z koně sejmout veškeré napětí, jak ho uvolnit a připravit na další práci na pomůckách. Jezdec může v přirozeném cvalu zlepšovat přilnutí, posuvnou i nosnou sílu koně, činnost jeho hřbetu i jeho chuť jít dopředu. Kůň se uklidní, bude psychicky vyrovnaný a naučí se zůstat „na noze“. Pokud v tomto stádiu výcviku kůň sám od sebe nabídne cval, je třeba mu vyhovět.

Jak cválat v terénu?

Jezdec v lehkém klusu pobízí oběma holeněmi tak dlouho, až kůň podle vlastního výběru naskočí do pravého nebo levého cvalu. Nejdříve pouze pružně a pohyblivě drží zkrácené otěže po obou stranách krku. Později už ve cvalu pobízí a otěže prodlužuje, až nakonec může cválat i na zahozených otěžích; takt a rovnoměrnost cvalových skoků  „udržuje sedem“. 

Jak cválat na jízdárně?

Se začínajícím koněm je dobré nacválávat na otevřené straně velkého kruhu; jezdec bude tak dlouho zrychlovat klus, až kůň naskočí do cvalu. Může mu pomoct bičíkem na vnitřní lopatce, mlasknutím nebo slovním povelem; všechny tyto pomůcky později odpadnou a budou nahrazeny vnitřní holení a otěžemi. Aby kůň nacválal na správnou nohu, musí jezdec nejdříve v lehkém klusu proti všem zvyklostem vysedat na vnější zadní nohu. 

5. Skákání ve volnosti

Skákání ve volnosti je výborným zahájením každé jezdecké hodiny.

Proč?

Tato práce ve volnosti uvolní hřbet a svaly koně, zlepší jeho ohebnost. Kromě toho je to dobrá příprava na skákání pod jezdcem a výborný způsob, jak nahradit část uvolňující práce pod sedlem.

Jak?

Zpočátku se kůň vodí v kroku přes bariéry ležící do oblouku na zemi, potom na lonži kluše přes kavalety, později také cválá přes překážky až do výšky asi 1,10 m. Kůň se na skok navádí z vnější strany ve volném kroku. Jakmile ukáže chuť skákat, vodič ho vypustí. U překážky by měl stát pomocník s bičem. 

6. Krok na volných otěží

V kroku se v této fázi výcviku jezdí na zahozených otěžích, které drží jezdec za přezku. Lze je na chvíli zkrátit, když je třeba koně „usměrnit“ nebo před zahájením výše popsané práce. 

Proč?

Pouze tak lze podpořit a nerušit přirozený krok, kdy si kůň po gymnastické práci v klusu protáhne krk a nechá odpočinout unaveným svalům.

7. Obrat okolo předku

Pohyb koně pod jezdcem je stále vyrovnanější a sebejistější a lze ho naučit dalším drezurním dovednostem.

Obrat okolo předku procvičujeme v zastavení pouze tak dlouho, než kůň pochopí jednostranně působící pomůcky – vnitřní holeň a otěž. Poté ho budeme provádět pouze v pohybu. Přitom kůň šlape předkem na malém kroužku, jeho záď okolo něho opisuje excentrický větší kruh.

Proč?

Tento cvik naučí koně přežvykovat, uvolní ho a ukáže mu cestu k natažení. Je to také začátek mírného podélného ohnutí. Kůň se seznámí s vnějšími pomůckami, naučí se je vnímat a uvolnit se na nich. Obrat okolo předku ho připraví také na užší obraty, na ustupování na holeň a na práci na dvou stopách. Je to jeden ze způsobů, jak může jezdec dostat neposlušného koně na pomůcky. 

Jak?

Jezdec postaví koně na otěž a nechá odžvýknout. Pevněji uchopí vnitřní otěž a jen velmi mírně ho ohne v týlu. Vnitřní holení za podbřišníkem zatlačí při každém vykročení vnitřní zadní nohy a tak přiměje záď opisovat po „dvojkrocích“ oblouk okolo předku. Vnější holeň se stará o to, aby zůstal zachován pohyb dopředu, a zachytí každý druhý krok, čímž brání koni utíkat od vnitřní holeně. Vnitřní otěž podporuje vnitřní holeň, vnější otěž brání vypadnutí vnější lopatky. Kříž a holeň se během obratu starají o to, aby kůň zůstal na otěžích a v pohybu dopředu. Během obratu má být kůň narovnán, tj. lopatka je před stejnostrannou zadní nohou.