O čem jsme také psali: Jak vzniká drezurní kůň aneb Praktický průvodce základním výcvikem koně 3

Rozšiřování základů - Pouze narovnaný kůň, ať už na rovných liniích či na kruzích a v obratech, může postoupit další jezdecký výcvik, protože pouze narovnaný kůň bude pracovat na obě ruce stejnoměrně a díky tomu bude prostupně reagovat na pomůcky jezdce. Proto patří narovnávající lekce mezi jedny z prvních lekcí, které s mladým koněm procvičujeme a zdokonalujeme. Článek z březnového čísla 2006.

7. Obrat okolo předku

Pohyb koně pod jezdcem je stále vyrovnanější a sebejistější a lze ho naučit dalším drezurním dovednostem.

Tento cvik procvičujeme v zastavení pouze tak dlouho, než kůň pochopí jednostranně působící pomůcky – vnitřní holeň a otěž. Poté ho budeme provádět pouze v pohybu. Přitom kůň šlape předkem na malém kroužku, jeho záď okolo něho opisuje excentrický větší kruh.

Proč?

Tento cvik naučí koně přežvykovat, uvolní ho a ukáže mu cestu k natažení. Je to také začátek mírného podélného ohnutí. Kůň se seznámí s vnějšími pomůckami, naučí se je vnímat a uvolnit se na nich. Obrat okolo předku ho připraví také na užší obraty, na ustupování na holeň a na práci na dvou stopách. Je to jeden ze způsobů, jak může jezdec dostat neposlušného koně na pomůcky. 

Jak?

Jezdec postaví koně na otěž a nechá odžvýknout. Pevněji uchopí vnitřní otěž a jen velmi mírně ho ohne v týlu. Vnitřní holení za podbřišníkem zatlačí při každém vykročení vnitřní zadní nohy a tak přiměje záď opisovat po „dvojkrocích“ oblouk okolo předku. Vnější holeň se stará o to, aby zůstal zachován pohyb dopředu, a zachytí každý druhý krok, čímž brání koni utíkat od vnitřní holeně. Vnitřní otěž podporuje vnitřní holeň, vnější otěž brání vypadnutí vnější lopatky. Kříž a holeň se během obratu starají o to, aby kůň zůstal na otěžích a v pohybu dopředu. Během obratu má být kůň narovnán, tj. lopatka je před stejnostrannou zadní nohou.

Chyby

Kůň nepřežvykuje a nepovolí v hubě, neuvolní se. Náprava: Jezdec koně pouze velmi mírně sestaví v týlu a např. pravou holení ho pobízí do rovnoměrných úkroků vlevo. Natáhne pravou paži a zvedne ji až z ramenního kloubu směrem k uchu koně; ruka nesmí vyvíjet tlak na hubu, pouze  s ní zachovává lehký kontakt. Pravá otěž tak bude svisle. Levá ruka je v normální pozici. Její prsteníček a malíček se lehce otevřou a vibrují. Podnět působící na pravou polovinu huby vyprovokuje koně k polknutí a následnému přežvykování. V tuto chvíli musí pravá ruka klesnou dolů. Tuto práci by měl jezdec provádět na obě strany. Později bude stačit výraznější tlak holení a téměř neznatelné zvednutí ruky, což i na rovné linii vyvolá u koně přežvykování.

Kůň vypadává vnější lopatkou. Náprava: Netahat za vnitřní otěž.

Krk se u kohoutku zalomí. Náprava: Vnější otěž narovnává krk a brání nadměrnému vyklenutí. Koně lze v obratu okolo předku mít dokonce až v kontrasestavení.

Kůň ztuhne a nekráčí předníma nohama. Náprava: Křížem a holení, popřípadě bičíkem, koně energicky pobídnout o několik kroků dopředu. 

Vypadávání vnější zadní nohy do strany. Náprava: Musí mu v tom zabránit vnější pomůcky. 

Kůň se zalamuje v týlu. Jedno ucho je níž. Náprava: Koně je třeba narovnat v pracovním klusu a dostat rovnoměrně na obě otěže.

8. Narovnání 

Narovnaný je kůň, jehož zadní nohy došlapují na úzké stopě rovně a s kmihem ve směru  těžiště a jehož přední i zadní páry nohou jsou rovnoměrně zatížené. Při narovnání v jezdeckém smyslu je jedno, zda kůň jde nebo nejde v podélném ohnutí, zda je na rovné nebo zakřivené linii, zda jde na jedné nebo dvou (více) stopách. Proto se mluví o „relativním narovnání“.

Opakem narovnání je křivost, ke které dochází následkem špatného rozložení hmotnosti jezdce nebo špatného ohnutí (zalomení) koně. Křivost je příčinou odporu, jednostranně ztuhlého krku, nestejného přilnutí, nečistých chodů a kulhání.

„Přirozená křivost“ se začne projevovat, když jezdec předčasně nutí mladého koně chodit na otěžích. Většinou kůň pravou zadní ukračuje doprava, následkem toho vypadává levá lopatka a levá strana krku má tendenci se klenout ven. Proto jde kůň proti pravé holeni a lehá si do levé otěži. 

S narovnáváním by měl jezdec začít už v časném stádiu výcviku, kdy je kůň schopen klusat v pracovním tempu pravidelně a energicky s pružným hřbetem a natahuje se za udidlem.

Proč? 

Díky tomu, že se narovnaný kůň s důvěrou natáhne stejně do obou otěží, může se vyvinout rovnoměrné přilnutí. 

Jak „budovat“ narovnání?

Vše začíná už správným stáním koně při nasedání. Každý jezdecký kůň by měl stát na všech čtyřech nohách kolmo na stěnu jízdárny a čekat s prověšenými otěžemi, až jezdec nasedne. 

Pokud se kůň při pracovním klusu opírá více do jedné otěže než do druhé, jezdec ji musí povolit tím, že posune ruku dopředu a více pobízí, aby se kůň dostal na přilnutí i na této volné otěži. Hlava koně se tak často vytočí ven, avšak to by neměl jezdec korigovat. Jakmile bude kůň jednou rovnoměrně natažený na obě otěže, postavení hlavy se samo napraví. 

Jak narovnat křivého koně?

Ukažme si to na praktickém příkladu koně křivého zprava doleva. Heslem je „zbavit koně opory v jeho boji“, tedy pravé zadní nohy a levé lopatky. Živý pracovní klus na kruhu na levou ruku: Levou otěž, do níž se chce kůň zapřít vypadávající lopatkou, úplně povolit. Pravou otěž držet měkkou, ale stále ve spojení s hubou, klidně ho mít s hlavou přistavenou ven. Levá holeň pobízí těsně za podbřišníkem a posouvá předek koně z kruhu ven, takže se pravá lopatka dostane před pravou, vybočující, zadní nohu. Kůň se nyní může natáhnout do obou otěží a tím vznikne požadované rovnoměrné přilnutí. Potom se kruhy změní a kluše se na pravou ruku: jezdec se pokouší koně udržet v získaném narovnání a pravou zadní nohu nutí došlapovat dovnitř tím, že oběma otěžemi „tlačí“ v rytmu pohybu obě lopatky dovnitř a tak dostane pravou přední lopatku před pravou zadní nohu.

V dalším výcviku slouží k narovnání koně obrat okolo předku za pohybu. Z této lekce se postupně vyvine ustupování na holeň. 

9. Ustupování na holeň

Při tomto cviku ještě není kůň podélně ohnutý, pouze jeho hlava je trochu sestavená dovnitř, tedy proti směru pohybu. Vnitřní nohy překračují před vnější. 

Proč?

Zlepšení poslušnosti na jednostranné pomůcky otěžemi a holeněmi. Příprava na práci na dvou stopách. Je třeba si však uvědomit, že tento cvik má i své zápory, proto jakmile ho kůň pochopí, je třeba ho raději z repertoáru vynechat.

Zápory:

1. Protože kůň se na „rozšířené“ stopě pohybuje ještě bez podélného ohnutí, nemůže plně rozvíjet kmih a posun a může začít chodit nepravidelně.

2. Pokud půjde kůň více do strany než dopředu, může vypadávat vnější lopatkou ven nebo zalamovat ven krk. 

3. Protože předek nepředbíhá záď, může vnitřní přední noha při překračování narazit do vnější a poranit ji.

Jak?

Aby kůň pochopil pomůcky pro ustupování na holeň, provádí se nejdřív ve zkráceném kroku, potom pro lepší gymnastický efekt pouze v pracovním klusu.   

Zpočátku se ustupování na holeň jezdí na dlouhých stěnách a na otevřených stranách kruhu, kůň ustupuje na vnitřní pomůcky. Jezdec vyvede předek koně o krok dovnitř, sestaví hlavu, krok koně trochu zkrátí a začne s ustupováním. Jeho sed působí dovnitř a dopředu, vnitřní holeň za podbřišníkem pobízí do strany při každém zvednutí vnitřní zadní nohy. Vnější holeň udržuje dopředný pohyb koně a je připravená omezit úkroky do strany. Vnitřní otěž udržuje měkkost a lehké sestavení v týlu, vnější brání vypadávání lopatky a vyboulení krku. Cvik ukončí srovnáním předku podle zádě. Pak by měl vyklusat čistým pracovním klusem. 

Později bude kůň ustupovat na vnější holeň: Jezdec jede podél stěny jízdárny a ve druhém rohu krátké stěny sestaví hlavu koně ven. V tomto případě bude záď „vytlačená“ na druhou, vnitřní stopu. Jezdec ukončí cvik tím, že srovná předek podle zádě, vrátí se na původní vnější stopu mělkým obloukem nebo zůstane na vnitřní stopě. 

Chyby

Příčiny problémů vězí v samotné podstatě tohoto cviku. Náprava: Nejlepší bude tento cvik z výcviku vyškrtnout a nahradit ho obratem okolo předku v pohybu, cvikem obdélník zmenšit a zvětšit a později i ježděním na vlnovkách, ohýbáním v pohybu a zmenšování a zvětšováním kruhů v pracovním klusu. 

10. Vlnovky (a cvik od stěny ke stěně)

Jakmile se kůň umí podvolit vnitřním pomůckám při obratu okolo předku, lze začít s cvikem od stěny ke stěně. Zpočátku se jezdí v kroku, aby se koni ukázala „nová cesta“, potom v živém pracovním klusu. Počet oblouků závisí na velikosti jízdárny a stupni výcviku koně, zpočátku stačí mělké oblouky. Je důležité, aby se kůň pohybovat zádí i předkem po stejné stopě a aby změna jednoho oblouku v druhý byla plynulá a bez ztráty taktu a tempa.

Proč?

Kůň se naučí poslušnosti na ohýbající pomůcky a zlepšuje se jeho podélné ohnutí.

Jak?

Jezdec kluše v lehkém klusu. Pro změnu směru posune jezdec vnitřní sedací kost a vnější rameno dopředu. Tyto pomůcky sedem doplňují ohýbající pomůcky otěžemi, protože pokud by jezdec ohýbat koně pouze rukama, ubral by koni kmih. Tak bude stačit otěžemi pouze „naznačit“ nový směr. Holeně mají měkce naléhat na koně a „pulzovat“ s ním. Před každým přestavěním je třeba koně na chvíli narovnat.    

Chyby

Oblouky jsou hranaté. Kůň přitom brzdí a ztrácí takt a tempo. Náprava: Správně dávat pomůcky.