O čem jsme také psali: Jean Francois Pignon: Hravě k úspěchu
Skupina koní se klidně pase uprostřed zelené plochy. Čtyři bělky. Nevýrazné, středně velké kříženky s patrným vlivem španělské krve. Hezké, upravené, ale nijak zvlášť nápadné. Vedle nich rezavý poník s širokou lucernou. Víc než dobře krmený. Taky nic zvláštního. Zkoumavější pohled odhalí, že pastvina uprostřed průmyslové oblasti vedle dálnice není ani souvisle ohrazena. Divné. Článek o celosvětově proslaveném J. F. Pignonovi pochází z únorového čísla 2006.
Potom do rozlehlého prostoru vstoupí muž. Krátce zavolá a všichni koně náhle zvednou hlavy od šťavnaté trávy a rozcválají se. Nikoli pryč, jako většina jejich čtyřnohých kolegů, když je chcete odvést z výběhu, ale z dobře 200metrové vzdálenosti přímo k němu. Muž téměř nezvedne ruku. Zvířata se okamžitě perfektně seřadí a klidně zastaví proti němu. Další, téměř nepostřehnutelné mávnutí. Všech pět klisen se vzepne a hned nato klesne na kolena jako při pozdravu. Muž jim vyskočí na záda a překračuje z jedné na druhou, jako by šel po přechodu. Koně se ani nehnou. Neuvěřitelné. Neskutečné. Něco takového dokáže jen on: Jean-Francois Pignon.
Když se nevaří z vody
Proti němu působí téměř všichni ti samozvaní nebo publikem či médii nazývaní „zaříkávači koní“, guru, horsemani a různí další „znalci“ jako amatéři. Pignon nechá koně pracovat jako skvěle vycvičené psy, aniž je v jakémkoli směru omezuje. Předvádí veškerou jejich sílu, eleganci i zranitelnost zároveň. Jeho volná drezura bere dech. Koňský čaroděj, který kouzlí a uvádí v úžas laiky i odborníky zároveň.
Velmi sympatický, milý, nekomplikovaný a skromný Francouz samozřejmě nevaří z vody, pracuje s těmito koňmi léta. Jeho zvířata skvěle poslouchají „povely“. Základ jakékoli práce v cirkusové manéži. Základ jakékoli volné drezury. Jean-Francois má své svěřence přečtené skrz naskrz. Dlouho je pozoroval. Stejně jako koně samotní dokonale zná vztahy v jejich hierarchii. Ví, kde je „jejich místo“. Zná jejich povahy, jejich záliby, silné stránky i slabiny. Klisny rychle a spolehlivě reagují na svá jména. Jsou kdykoli ochotné přijít „k noze“ a v jakémkoli prostředí se plně soustředit na svého dvounohého vůdce stáda. Mluví s nimi. Především pomocí svého těla. Tomu rozumějí nejlépe. Nepotřebují nepřetržité povídání, jaké zažívají mnozí čtyřnozí svěřenci jiných majitelů. Žádné pamlsky. Žádné pamlsky? Ne. Ani ty ne. Místo nich neustále klidné, uvážené jednání. Nekonečná trpělivost. Důsledné, férové zacházení. Hravé prvky. Náklonnost a pochvala. Díky tomu sklízí Jean-Francois své fenomenální úspěchy. S úplně normálními koňmi. Jakéhokoli stáří.
Jak to všechno začalo
Francouz získává koně od přátel nebo je kupuje na pravidelných trzích dobytka. Tak nějak doufá, že to budou ti správní. První byla Gazella - a byla to opravdu ta pravá. Otec André, chudý zemědělec, ji věnoval svým sedmi a osmiletým synům Francoisovi a Fredericovi. Jen koně. Bez sedla a udidla. Ovládání klisny tedy muselo fungovat jiným způsobem. Děti neměly jinou volbu. Pozorovaly koně a učily se s ním dorozumět úplně jinak. Jemně a přirozeně, ale přesto důsledně a jistě. Daleko důsledněji a jistěji než většina jezdců – přes všechny pomůcky, které jim moderní speciální trh nabízí, protože Pignonovic koně poslouchali odjakživa dobrovolně a s radostí. Není v tom žádné tajemství. Jen oboustranný respekt: „Jestliže člověk respektuje koně, respektují ho i oni jako šéfa! Nejdůležitějšími předpoklady jsou vnitřní klid a vyrovnanost. Násilím, falešnou ctižádostí, tresty a netrpělivostí ničeho nedosáhnete. Člověk musí být celým stádem chápán jako vůdčí zvíře a ochránce. Toho lze dosáhnout jedině pomocí promyšleného a uvážlivého chování. Potom vám budou zvířata důvěřovat a budou se snažit udělat cokoli, aby se vám zalíbila!“
Krok za krokem
Žádná netrpělivost, žádné tresty? Ochránce? Zní to tak samozřejmě. A realita ve většině stájí? „Tak už ho konečně posbírej!“ „Ta hloupá herka nechce spolupracovat.“ Nebo: „Můj kůň se plaší, nechce se nechat chytit, naložit či ovládat…“ Takové problémy Pignon se svými koňmi nemá. Ale nápadně mnoho koní se svými lidmi ano...
Zpátky na louku. Poté, co se Jean-Francois a jeho bratr Frederic, který si později založil vlastní show s manželkou Magalie Delgado, proslavili ve Francii, podařil se Jeanu-Francoisovi opravdu úspěšný mezinárodní průlom muzikálem „Le Prince“ uvedeným na Equitaně. Teď cestuje celou Evropou. A s ním samozřejmě jeho čtyřnohé dámy Kiowa, Azaria, Aziel, Lais a Isis. S každým z těchto koní předvádí hrátky světové třídy. Více než náročné. Když pracuje se všemi najednou, je to jako zázrak. Neustále musí celé stádečko kontrolovat pohledem. Všechny jedince musí současně nějak oslovit a ovládat, zvláště když jednoho cíleně vybere a nechá ho předvádět vlastní lekce. Jedině pak ostatní trpělivě čekají na svém místě, dokud na ně nepřijde řada. Tak jako teď. Na pastvě.
Azarie a Aziel
Pignon zavolá Azarii. Osmiletá klisna dosud působila klidně a nezúčastněně. Původně pochází z Portugalska a je ze všech nejnezávislejší. Kvůli menším pochybnostem se občas ráda osamostatní, nakonec však vždycky poslechne. Pignon provokuje náhle probuzenou, temperamentně se projevující klisnu a běhá kolem ní dokola. Ta přiloží uši dozadu a chňapne po něm. Vypadá to nebezpečně a také by to pro každého jiného nebezpečné bylo. Ale pro Pignona je to hra s odkrytými kartami. Plně soustředěn se ponoří do němého rozhovoru s koněm. Stejně jako zvíře se ničím nenechá rozptýlit. Potom se vyšvihne na koňský hřbet. Nechá klisnu stoupnout na zadní. Sedne si obráceně a zaklesne nohy kolem koňského krku. A opět jde klisna nahoru do svíce – a jezdec hlavou dolů! Šikovně přistane na zemi za klisnou. Položí ji. Skočí přes ni salto. Přivolá Azariinu dceru Aziel. Ta položí své kopyto na matku. Potom Pignon otočí ležícího koně na záda. Naprosto nevzrušeně setrvává zvíře v této zvláštní poloze. Co přijde dál? Aziel dá „pac“ a s úklonou nabízí Pignonovi pohodlné sezení na svých předních nohách. Červená šimla se u něj před dvěma lety narodila a již ve čtyřech měsících absolvovala první show. Klisna je své matce opravdu podobná, ale vzhledem ke své mladistvé bujnosti je občas ještě těžko ovladatelná. To taky ráda dokazuje a mezi jednotlivými lekce vyhazuje a energicky běhá okolo. A proč by nemohla? Vždyť je kůň!
Kiowa - šéfův zástupce
Když Pignon není u stáda, přebírá vůdčí roli Kiowa. Je velmi silná a pracuje naprosto spolehlivě, i když se někdy chová jako bázlivý zajíc. Třináctiletá klisna je velmi vyrovnaná, vděčí za to svému vysokému podílu iberské krve. Zbylých 25 % krve lipicána pravděpodobně ještě posiluje její zvlášť silný charakter. Kiowa umí vše. Samozřejmě beze všeho! Voltiž s naskakujícím a seskakujícím lidským šéfem? Žádný problém. Pasáž, piaf, španělský krok? Ale jistě. Sedy, lehy, vzpínání? Ráda. A právě její kopyto si Pignon pokládá na hlavu. Kiowa také cválá vedle Azarie krajinou, zatímco jim páníček balancuje na hřbetech a malým pomocným bičíkem se je jako kouzelnou hůlkou snaží udržet v paralelním pohybu vpřed.
A zbytek kvinteta?
Isis je nejníže v hierarchii, ale přesto, nebo právě proto má silně vyvinutý stádový pud a velmi zvláštní, těžko zvládnutelnou povahu. Francouz tančí s poníkem v divokých piruetách, ten mu nakonec s hlavou u země proběhne mezi nohama a naloží si ho na hřbet. Tuto „pomoc“ při nasedání ovládají ovšem i další Pignonovy čtyřnohé dámy.
Například Lais. Klisna s výrazně tečkovanou zádí ho šikovně vysadí na Azarii. Předtím skákala kaprioly. Jen tak. Uprostřed louky. Na povel Pignona shodila vyhazováním a sebevědomě položila kopyto na „spadlého jezdce“. Citlivá klisna je nejživější ze všech. Přese všechnu svoji explozivní dynamiku, kterou Pignon efektivně využívá, je díky své extrémní vazbě k člověku daleko snáze ovladatelná než například Kiowa nebo nezávislá Azaria.
Poté všech pět klisen leží na zemi. Nejdřív s hlavami nahoru, potom úplně naplocho. Najednou vstane samotná Aziel a skočí přes Kiowu. Zase si lehne. Nakonec se všechny klisny najednou vztyčí a bez hnutí sedí v zelené trávě. Žádná nezkouší žrát. Vše probíhá úplně klidně, jako na dálkové ovládání. A přesto by se bez Pignona nic z toho nestalo. Za ním běhají bez jakéhokoli zaváhání a dokonce i přeskakují překážky. Když jsme se po tomto představení vzdalovali ke stájovému stanu, klisny už zase s chutí okusovaly stébla. Úplně neviditelné. Úplně nenápadné. Tiché hvězdy. Takové jako Jean-Francois Pignon sám.
