O čem jsme také psali: Kaskadéři na plný úvazek

Přesně před rokem jsme vám při příležitosti uvedení filmu Stevena Spielberga Válečný kůň do českých kin přinesli rozhovor se třemi českými kaskadéry, jež se podíleli na natáčení a to většinou ze sedla. Když začínali, věnovali této profesi svůj volný čas po práci, dovolenou a neplacená volna, dnes se o nich dá říci, že jsou kaskadéry na plný úvazek.

Aleš Košnar, Pavel Boušek a Filip Kadlec:

Kaskadéři na plný úvazek


Když začínali, věnovali natáčení svůj volný čas po práci, dovolenou a neplacená volna. „Dříve to ani jinak nešlo,“ shodují se dnes již kaskadéři na plný úvazek – Aleš Košnar a Filip Kadlec. Zato o pár let mladší Pavel Boušek se jako kaskadér začal živit v podstatě již po dokončení střední školy. Jejich posledním společným projektem je Válečný kůň, film slavného Stevena Spielberga, který aktuálně běží v českých kinech.


Vy tři jste se tedy jako jediní z Čech zúčastnili natáčení filmu Válečný kůň?
PB: Ano, ale určitě by bylo ještě vhodné zmínit jméno Petry Novotné, která byla s námi v Anglii, a také je členkou Filmky. Během natáčení Válečného koně pracovala s koňmi. Jako kaskadérka dublovala třeba Nicole Kidman.
FK: Momentálně sídlí na Novém Zélandě, kde se točí Hobiti.
PB: Tímto bychom ji chtěli pozdravit, když už tady s námi nemůže teď sedět.

Bylo pro vás natáčení Válečného koně něčím specifické?
PB: Bylo specifické především tím, že tam byl režisér Steven Spielberg… Pro mě konkrétně to byla skvělá zkušenost dělat s takovým člověkem, vidět, jak pracuje, jak je všechno perfektně připravené, jak nenechá nic náhodě.

Kaskadéři během natáčení Válečného koně odpočívají a čekají na další akci.

Kolik koní se natáčení zúčastnilo?
FK: Celkem asi tak 130 nebo 150.

Přijeli na místo i nějací koně z Čech?
FK: Ne ne, to vůbec.

To znamená, že jste přijeli na místo, kde vám přidělili koně, a šlo se točit?
FK: Někdy se dělají krátké přípravy předem, ale přesně tak to funguje. A speciálně v Anglii – kaskadéři na místo natáčení dojíždějí a využívají se koně výhradně místního horsemastera Steva Denta, ten si nás většinou zve. On má k dispozici opravdu obrovské množství koní. Pak záleží samozřejmě na penězích, kolik lidí si na natáčení najme.

Kdy je vyžadována důkladnější příprava?
FK: Většinou se připravují speciální scény, speciální úkony koní, všichni koně pak musí být zvyklí na výbuchy, konkrétně tedy ve Válečném koni, je potřeba, aby zvládli jízdu v určité formaci jako vojenská jednotka. Právě pro tyto přípravy jsme měli vyhrazeno 14 dní.
PB: Během prvního natáčení jsme v Anglii strávili měsíc a později jsme se vrátili asi na týden na různé dodělávky.
FK: Celkově jsme byli v Anglii asi měsíc a půl, ale ne v kuse. Často se dojíždí víckrát, což záleží na tom, v jaké lokaci se momentálně natáčí. Navíc se vše poměrně těžko plánuje, protože filmování závisí také na počasí a jiných faktorech.

Russel Crowe „bojuje“ proti českým kaskadérům.

Takové dojíždění musí být opravdu náročné, obzvlášť z takové dálky. Jak vůbec probíhá výběr kaskadérů, koho napadne najmout kaskadéry z Čech?
FK: Tady jde v podstatě o dlouhodobou spolupráci s panem Dentem, který je skutečně velkým koordinátorem a to jak obecně kaskadérským, tak i se zaměřením na koně. Filmka s ním poprvé navázala kontakt někdy těsně po revoluci. Pan Dent už nás zkrátka zná a ví, čeho jsme schopni.

Máte dopředu nějaký plán, kdy a kde se bude co točit?
FK: Ve své podstatě se toto nedá moc plánovat. Vše je odvislé od toho, že se jedná o obrovský ansámbl lidí, proto je nezbytná řada kompromisů a právě proto je to spousta práce, kterou musíte řešit za pochodu. Byly roky, kdy tady probíhal obrovský boom, konkrétně kolem roku 2000, a to se točilo několik filmů najednou. Člověk přebíhal z jednoho projektu na druhý. Někdy to šlo, někdy bohužel ne, tak se řešily různé náhrady apod. Ale tahle doba už je pryč. Je toho znatelně méně, ale určitě to nefunguje tak, že bychom si na začátku roku udělali kalendář a podle něj se řídili.

Pavel Boušek.

Jak se připravujete během roku? Absolvujete nějaké tréninky, kondiční přípravu, jezdecké výcviky?
PB: Ano, bez průběžné přípravy to ani nejde. Fyzická příprava je základ. Když je pak do konkrétního filmu potřeba něco speciálního, tak se sejdeme buď v tělocvičně, nebo na jízdárně a tu určitou akci nacvičíme.
FK: A tělo samozřejmě musíme udržovat v kondici neustále. Navíc neděláme jen s koňmi, ale také další kaskadérskou práci. Včera jsem například neustále padal ze skateboardu. :) Je fakt, že bývaly časy, kdy toho bylo hodně, a na koně jsme si sedli opravdu jen při natáčení. Ale teď to tak není. Já mám svého koně, a tak je potřeba jezdit každý den. Dříve jsem dokonce provozoval stáj v Radotíně. Svého času jsem měl asi pět koní, to když bylo práce skutečně dost a potřebovali jsme koně střídat.
AK: Já jsem měl koně, ale prodal jsem ho. Teď startuje v soutěžích všestrannosti.

Padat je v podstatě vaše zaměstnání, přesto by mě zajímalo, zda-li za sebou máte nějaký vážnější karambol.
PB: Naštěstí zatím ne…
AK: Filip má – sto dvacet koní mu přeběhlo přes hlavu.
FP: No tak sto dvacet jich asi nebylo, ale i tak to stálo za to. Jednalo se o takovou scénu, kde běželo přibližně osmdesát koní po pláži. My jsme cválali v druhé řadě, ty byly po deseti, a kolem mělo proběhnout několik výbuchů, přičemž na každý výbuch spadlo několik konkrétních jezdců. Když se tato scéna opakovala už potřetí, znovu připomněl koordinátor, to byl tehdy právě již zmiňovaný Steve Dent: „Tyhle kluci budou padat. Vidíte je? Tak se jim vyhněte.“ No a tak… se mi nevyhnuli. :) Když jsem spadl z koně a ohlídl se, viděl jsem, jak se na mě řítí stádo a v tu chvíli si řekl, že to asi nebude úplně dobré. Měli jsme naštěstí plastové brnění, což určitě trošku pomohlo a rozhodně jsem dopadl lépe než ten druhý. Já měl jen zevnitř natržený stehenní sval, kdežto anglickému kolegovi koně pošlapali záda a nohy, ten na tom byl hůř. Když si představím, jak to celé mohlo dopadnout, tak se vlastně nic vážného nestalo.

Filip Kadlec.

Stávají se při natáčení podobné úrazy běžně?
FK: Neměly by se stávat, ale občas jim holt člověk nezabrání. Obzvlášť kolem koní. Přece jen jsou to velká, samostatně myslící zvířata.
PB: Každou akci se snažíme s horsemasterem a koordinátorem důkladně připravit, tím se riziko úrazu minimalizuje. Občas se člověk uhodí, ale to jsou prkotiny.

Záleží, čemu říkáte prkotina – mně třeba natržený sval nepřijde úplně zanedbatelný.
FK: Pokud si neodnesete žádné trvalé následky, dá se říct, že o nic nejde.
AK: Při všestrannosti je také riziko větší než u drezury.

Probíhá nějaký nácvik pádů, konkrétně tedy z koně?
PB: Pády se učí zprvu na zemi bez koně, je třeba zažít si techniku. Po určité době se přejde na pády z koně. Ty se trénují podle požadované akce, zda jde o rytířský turnaj a kaskadér spadne po sražení lanci nebo po postřelu, anebo se prostě o něco praští, a to ho z koně smete. Tam přichází na řadu rigging. Před lety jsme byli sbírat jezdecké zkušenosti na jihu Španělska, kde snad každý jezdí na koni už odmala, ale při pohledu na některé naše pády se drželi za hlavu. Pro většinu jezdců je totiž pád tou poslední variantou, jak opustit svého koně. Když už musí spadnout, tak určitě neplánovaně.

To je mi jasné, nechtěný pád, který vyplyne ze situace, je rozhodně úplně něco jiného, než plánovaný pád. Dá se to vůbec naučit, nebo na to musí mít člověk talent?
PB: Určitě se dá technika pádu naučit. Začíná se nejdřív na zemi, parakotouly na obě strany, pak naskakované kotrmelce, přeskakují se překážky a tím by rozhodně měl projít každý člověk, pokud chce dělat kaskadéra na koni, protože bez toho je opravdu vysoká pravděpodobnost zranění. Na koni pak člověk musí počítat i s určitou rychlostí, a když z ní vypadne, letí pak minimální délku toho koně. Praxe tě pak naučí vyhovět i takovým požadavkům produkce, kdy ti řeknou: „Pojedeš tudy, v zatáčce spadneš – kam máme dát kamery tak, abys dopadl přesně před ně?“

Aleš Košnar.

Jaká vlastně byla vaše cesta do Filmky? Probíhalo nějaké přijímací řízení, konkurz?
PB: Já to tak trochu zdědil po tátovi, který se svým koněm Jimem natáčel mnoho filmů. Ten kůň byl opravdový filmový profesionál a člen naší rodiny.
FK: Můj táta začínal s historickým šermem, jak to za komunismu bývalo, a s tím se tedy snoubilo i to, že se rozhodli pro nějaké to ježdění na koni, jelikož to k sobě tak nějak patří. Tehdy všemu velel pan Tomsa a ten občas potřeboval nějaké koně, které za komunismu dělal pan Michálek. S oběma se táta seznámil, což se pak vyplatilo po revoluci, když začal být kaskadér regulérním zaměstnáním.
PB: Tenkrát se pro natáčení koňských scén využívali koně a jezdci vojenské akademie.
FK: Ano, pan Michálek byl absolventem vojenské jezdecké akademie.
AK: Já jsem v téhle branži začal úplně odlišně než kluci. Tenkrát jsem jezdil na Trojáku parkury a oslovil mě Pavel Vokoun, jestli bych dokázal spadnout z koně. Tehdy mi bylo dvacet, tak jsem se na to cítil a šel jsem do toho, aniž bych někde něco zkoušel. A tím jsem se vlastně dostal přes koně k filmu. Každopádně to byla tehdy opravdu velká věc, měl jsem dělat dubla za Sama Neilla. V té době ale ještě nebyl tak slavný. Probíhalo to ve Stromovce, měl jsem se s koněm postavit na zadní a spadnout ze srázu. Přede mnou to právě dělal Sam Neill na již zmíněném Jimovi, bylo mokro, a když se kůň postavil na zadní, neudržel rovnováhu a převrátil ho přímo na sebe. Jediné štěstí bylo právě to mokro, a tak Sama kůň jen zamáčkl do bahna a nic vážného se nestalo. Pak přišli za mnou. Jen párkrát jsem si zkusil něco podobného, ale ne na svahu. Vše se povedlo, a já za svůj první kaskadérský kousek dostal tisíc dolarů, o čemž se mi jako dvacetiletému klukovi ani nezdálo.

A kdybych se teď ze dne na den chtěla stát kaskadérem na koni, co pro to musím udělat?
AK: No tak já si tě tady vyfotím a zařadím do databáze. Momentálně potřebujeme chůvu, která jezdí na koni. Musí umět koně vést jednou rukou a v druhé bude držet dítě. :)

Když jsem koukala do databáze kaskadérů Filmky, tak o jezdce asi zrovna není nouze, že? Přišlo mi, že jich máte k dispozici více než dost.
AK: Rozhodně je potřeba mít výběr, protože když se pak dubluje za herce, musí si typově sednout. Pokud není ideální jezdec k dispozici, vypisují se castingy.
FK: Ale každopádně se nemůže přihlásit úplně každý, určitě tam musí být nějaký sportovní předpoklad. Kaskadéři jsou většinou kluci, kteří už odmalička dělali třeba judo, karate, atletiku, gymnastiku a jsou pak osloveni například přes různé webové stránky.

Podle jakých kritérií se do filmu vybírají koně?
FK: To všechno je samozřejmě o povaze. Hledáme proto klidná a vyrovnaná zvířata. Nemusí se jednat o žádné šampiony, ale důležité je, aby byli ochotní spolupracovat v takto extrémních podmínkách.

Co když nastane situace, kdy hledáte co do vzhledu opravdu specifického koně a takového nemáte pro natáčení připraveného?
AK: Teď aktuálně natáčíme film, kde má být dvaadvacet mongolských jezdců. Takže na mně je teď sehnat dvaadvacet mongolských koní tady v Čechách. To znamená huculy, větší poníky a tak podobně, zkrátka koně, kteří ve většině případů nikdy nebyli na natáčení… Všichni tito koně musí projít nějakou základní průpravou.

Mnohokrát díky za zajímavý rozhovor.

 

Filmka Stunts Team je sdružení zkušených koordinátorů, kaskadérů, jezdců na koních, rigging teamu, řidičů, šermířů, specialistů na bojová umění a dalších. Byla založena v roce 1960 a je nejstarší a největší v České republice.

Vychází zářijové číslo časopisu Jezdectví 2021

Vychází srpnové číslo časopisu Jezdectví 2021

Vychází zářijové číslo časopisu Jezdectví 2021

Vychází srpnové číslo časopisu Jezdectví 2021

Buďte vždy v obraze s magazínem Jezdectvi.cz.
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a získejte tak nejrychlejší přístup k zásadním novinkám a akcím.

Z odběru je kdykoliv možné se odhlásit.