O čem jsme také psali: Komplikace doprovázející poporodní období u klisny

Přes překotnost procesu involuce pohlavního aparátu po porodu je výskyt komplikací s ním spojených překvapivě nízký. Nastanou-li však, velmi často a bezprostředně ohrožují život klisny a téměř vždy představují hrozbu pro její další reprodukční využití. Ke správnému zhodnocení a zvládnutí poporodních problémů je nezbytná důkladná znalost fyziologických aspektů tohoto období. Článek je z červnového Jezdectví 2005.

Nejčastější poporodní komplikace, s nimiž se setkáváme, jsou:

Retence placenty

Je patrně nejčastějším poporodním problémem klisen. Normálně probíhá odchod placenty do 2 - 3 hodin po porodu. Prodloužení tohoto intervalu je nutno klasifikovat jako retenci plodových obalů, v chovatelské terminologii nejčastěji označované jako zadržené lůžko.

Příčiny nejsou dosud uspokojivě vysvětleny. Předpokládá se porucha počátečního separačního procesu v konci děložního rohu. V případech spojených se zánětem endometria (potrat, ztížený porod, atd.) je výskyt retence plodových obalů velmi častý. Otok děložní sliznice v těchto případech uvězní placentární mikroklky v slizničních kryptách.

Přiměřenost opatření přijatých v případech zadržení placenty se mění s dobou trvání tohoto stavu. Ačkoli některé klisny, zejména ty chované ve zcela extenzivních podmínkách v přirozeném prostředí (pastvina), snášejí retenci placenty bez typických komplikací, je nanejvýš doporučitelné řešit co nejrychleji a nejpečlivěji VŠECHNY případy, zejména však ty, které nastanou v podmínkách intenzivního chovu. Důvodem je mnohem vyšší bakteriální kontaminace tohoto prostředí. Překotné pomnožení bakterií se současnou produkcí endotoxinu je klíčovým momentem ve vývoji všech komplikací spojených se zadržením plodových obalů. Prostá přítomnost placenty v děloze nepředstavuje bezprostřední  ohrožení zdraví klisny, podnikla-li se včas a správně profylaktická opatření. Ta mohou být velmi  různorodá. U běžné retence po jinak nekomplikovaném porodu může postačit 1 až 2 aplikace  oxytocinu k rychlému vypuzení neporušené placenty. Je dobře použít  počáteční nízké dávky  (10 - 20 IU) a následné dávky řídit podle reakce klisny. Manuální uvolnění placenty je předmětem diskuse. V mnoha případech v terénních podmínkách zůstává nejschůdnější cestou. Kritickým bodem této procedury je stupeň přilnutí obalů k děložní sliznici. Necitlivý tah může způsobit utržení části placenty nebo vchlípení děložního rohu. I zdánlivě úspěšné oddělení však může mít za následek erozi děložní sliznice, nebo odtržení a retenci mikroklků  v slizničních  kryptách a jejich následný rozklad  s bakteriálním růstem. V těchto případech se jeví jako vhodnější ponechat v děloze těžko oddělitelnou část placenty a zahájit razantní  léčbu sestávající z výplachů dělohy (1 - 2x denně) roztokem betadinu (“slabý čaj”) a s následnou aplikací antibiotik jak nitroděložně, tak celkově. Prospěšná je rovněž aplikace nesteroidních protizánětlivých prostředků (flunixin meglumnine), a to nejen k zajištění pohody pacientky, ale i ke kontrole důsledků případného zaplavení organismu bakteriálním endotoxinem (endotoxémie). Nezbytné je rovněž podpoření involuce dělohy aplikací látek podporujících kontrakce dělohy. Pro tento účel je vhodná kombinace oxytocinu s ergometrinem, která zajistí dlouhotrvající  účinek. Během několika dnů lze obvykle ulpívající  část lůžka snadno oddělit.

Septická metritis (Hnisavý zánět dělohy)

Při tomto onemocnění zachvátí infekce všechny vrstvy děložní stěny. Jedná se nejčastěji o případy, kdy nebyla věnována pozornost celistvosti vypuzeného lůžka. Obsah dělohy je většinou hnědočervený a vodnatý, přičemž výtok není obyčejně patrný. Děložní stěna je tenká a křehká. Dalšími příznaky mohou být snížení nebo úplné zastavení produkce mléka a počínající akutní zchvácení kopyt. Léčba je zaměřena v první řadě na odstranění nežádoucího  obsahu a zvládnutí infekce. Postup je obdobný jako při výše popsaném odloženém vybavení ulpívající části placenty. Kromě již zmíněné agresivní antibiotické a protizánětlivé léčby je, při již rozvinuté, septické metritidě vhodná infúzní terapie pro zvládnutí některých projevů endotoxémie. Pro prevenci rozvinutí laminitidy se doporučuje zasádrování kopyt. Klíčovým momentem však zůstává důkladná a častá evakuace děložního obsahu. Terapii provádíme tak dlouho, až dosáhneme stavu, kdy rektálním vyšetřením zjišťujeme zmenšující se dělohu se silnou stěnou a hmatatelným tonem.

Vchlípení děložního rohu

Tento stav bývá většinou následkem neúměrného tahu při vybavování zadrženého lůžka. Klisna si ho však může způsobit i sama, nejčastěji přišlápnutím volně visící placenty. Porušením krevního zásobení a tlakem na nervová zakončení jsou způsobeny značné kolikové bolesti. Terapie je zaměřena na repozici vchlípené části, čehož lze docílit tlakem ruky zevnitř dělohy. Úplné repozice je dosaženo naplněním dělohy tekutinou. Pro tento účel je velmi vhodné klisnu medikamentózně zklidnit, aby bylo možno celý výkon spolehlivě provést. Po úspěšné a úplné repozici je dobré aplikovat  oxytocin a podpořit tak rychlou involuci dělohy.

Nesprávná diagnóza nebo neúplná repozice vchlípeného děložního rohu může mít za následek výhřez dělohy.

Výhřez dělohy

Tato, poměrně ojedinělá, poporodní komplikace bývá velmi často pro klisnu osudná. Naděje na úspěšný zákrok rychle klesá s dobou, za kterou je možno zajistit odbornou pomoc. Do příjezdu veterináře je nutno klisnu udržet v klidu a pokusit se chránit vyhřezlou část dělohy čistým plastovým pytlem. Bohužel, vzhledem k obvykle silným bolestem a neklidu klisny, je tento požadavek jen ztěží splnitelný. Pokud se podaří započít ošetření před tím, než je poraněna některá z velkých děložních cév, je ve většině případů nutno použít zklidnění sedativy, případně celkovou anestezii, aby bylo možné bezpečně reponovat vyhřezlou dělohu, která je díky otoku velmi náchylná k protržení. Z téhož důvodu je dobré použít k jakékoli manipulaci s vyhřezlou částí plastový pytel. Po úspěšné repozici je vhodné naplnit dělohu tekutinou a napřímit tak děložní rohy, podobně jako v případech repozice výše popsaného částečného vchlípení rohu. Tekutina je poté vypuštěna a aplikuje se oxytocin. Indikována jsou rovněž širokospektrální antibiotika a nesteroidní protizánětlivé prostředky.

Při tak závažném  stavu, jako je výhřez dělohy, je ovšem nutno počítat s následky, jako jsou intenzivní zánět děložní sliznice, endotoxémie a akutní schvácení kopyt, a proto veškerá péče musí být namířena k prevenci těchto komplikací. Pokud klisna tento nanejvýš nebezpečný stav přežije, nelze doporučit její další využití v chovu.

Poporodní krvácení

Krvácení následkem ruptury děložních tepen tvoří značné procento příčin úmrtí po porodu, a to zejména u starých klisen. Krvácení ze zbytnělých děložních cév se může velmi rychle stát fatálním... Klisny obvykle trpí velmi silnými kolikovými bolestmi, potí se a projevuje se u nich bledost sliznic. Ačkoli rektální vyšetření poskytne velmi cenné informace o místě a síle krvácení, je nutno postupovat velmi obezřetně vzhledem k rozrušení klisny a zvýšení krevního tlaku. Terapie spočívá především v zajištění maximálního klidu klisny. Dále je vhodné aplikovat hypertonický roztok (2 - 3 l) NaCl a flunixin meglumin k úlevě od bolesti a prevenci zánětlivých změn v důsledku ischémie (nedokrvení). Masivní infuze s cílem obnovení krevního objemu je nutno pečlivě zvážit  s ohledem na jejich možné nepříznivé ovlivnění procesu krevního srážení a uzavření krvácející cévy.

Závěrem lze říct, že poporodní komplikace u klisny jsou vcelku ojedinělé, avšak nastanou-li, je nutno je velmi rychle a rozhodně řešit, abychom předešli ztrátě klisny nebo jejího reprodukčního potenciálu.