O čem jsme také psali: Koně mezi paneláky
Cestujícím pražského autobusu číslo 177 se u zastávky Chudenická naskytne výhled, jenž se zcela rozchází se všeobecně vžitými obrazy, které si s koňmi spojujeme: kůň na louce, kůň v lese, kůň na poli, na parkurovém kolbišti, uprostřed drezurního obdélníku, či cválající po dostihovém oválu. Tady najednou vidíme pět huculek na pozadí panelákového sídliště. Článek je z únorového čísla 2006.
„Původně jsme si mysleli, že budeme působit na Vysočině. Už probíhala jednání ohledně pozemků a budov, když se najednou objevil Toulcův dvůr,“ vypráví ing. Marie Dvořáčková, jedna ze zakladatelek občanského sdružení SRAZ, jemuž vděčíme za onen překvapující pohled. Zmiňovaný Toulcův dvůr, státní kulturní památka a součást Městské památkové zóny Hostivař, je sídlem Střediska ekologické výchovy hlavního města Prahy. O osmihektarový areál, jehož součástí jsou kromě historických budov hospodářského dvora i zajímavé biotopy (např. lužní les, mokřad), zemědělské plochy (sad, pole, ekozahrada) a farma s původními českými plemeny, se stará zájmové sdružení Toulcův dvůr, zastřešující několik členských organizací. Jednou z nich je právě sdružení SRAZ. Jeho akronym je složen z počátečních písmen hesla Společně za radostí a zdravím, které dokresluje cíl, jejž si sdružení stanovilo: vést člověka k zodpovědnému vztahu ke zvířatům, přírodě i sobě samému. K naplnění svého předsevzetí využívá pozitivního působení zvířat na člověka. Přímý kontakt se zvířaty je součástí mnoha aktivit, které SRAZ nabízí, ať už to jsou ekologicko-výchovné programy pro školy, semináře pro pedagogy, zooterapie, prožitkové programy, zájmové kroužky, pobytové akce pro rodiče s dětmi, prázdninové tábory, akce pro veřejnost či praxe studentů. Velká část činností sdružení je spojena s koňmi.
„Tady na Toulcově dvoře máme pět huculských klisen, jednoho křížence a českého teplokrevníka, nový přírůstek našeho stádečka. Dvě březí huculky tráví momentálně svou mateřskou dovolenou na Šumavě,“ vypráví paní Dvořáková s láskou o svých řehtajících svěřencích.
Všichni koně prošli základním jezdeckým výcvikem a později se vybraným klisnám dostalo nadstavby v podobě výcviku pro hipoterapii - naučily se přistupovat k rampě, spolupracovat se svým vodičem, klidně a trpělivě stát při nasedání a polohování klienta, některé jsou zvyklé na hry s míčem…
Na adresu hipoterapie si paní Dvořáčková trochu posteskla: „Bohužel nám v týmu zatím hipoterapeut chybí. Řešíme to tak, že zařízení, se kterými spolupracujeme, jako například Jedličkův ústav, si vozí svého vlastního odborníka a my jim dáváme k dispozici hipologa, koníky, jízdárnu a vybavení.“
Pedagogicko-psychologické ježdění je zaměřeno nejen na rozvíjení motoriky, ale hlavně na psychickou stránku člověka. Ve SRAZu se soustředí na rozvoj dětské osobnosti, na posilování sociálních vazeb a odstraňování mezilidských bariér, které se při kontaktu se zvířetem odbourávají mnohem snadněji než při klasické léčbě.
Sdružení je také provozovatelem jezdeckého klubu a oddílu. Děti z jezdeckých kroužků, jejichž věk je omezen spodní hranicí dvanácti let, mají nejen hodiny jízdy, ale získávají i praktické chovatelské dovednosti, nechybí ani výuka teorie. SRAZ už mezi nimi má i své první držitelky jezdeckých licencí.
V rámci klubu funguje i skupinka tzv. kontaktního ježdění. To je určeno pro malé děti od tří let, které se lekcí účastní i se svým rodičem. „Nejčastěji s maminkou, ale chodí i tatínkové,“ říká paní Dvořáčková. „Kontaktní ježdění je především o prvním setkání s koněm, o dotecích a vzájemném poznávání, komunikaci, společném prožívání a budování důvěry. Z rodiče se přitom stává aktivní účastník lekce, koně vodí, pomáhá, vysvětluje, povzbuzuje a často se také sám začne učit jezdit na koni. “
V létě se koně stěhují na venkov, do Českého ráje, kde SRAZ pořádá tábory pro děti, pobytové akce pro dospělé a rodiče s dětmi .
Z pozoruhodného rozsahu činností vyplývá, že práce koní i lidí ve sdružení je pestrá. „Týdně se lekcí pedagogicko-psychologického ježdění a hipoterapie účastní třicet až čtyřicet klientů ve skupinách a kolem patnácti, kteří sem docházejí individuálně. Tato čísla však platí pouze za příznivého počasí, zvláště v zimě se provoz minimalizuje. Jezdecký klub má přes sto členů a příznivců, z toho do pěti jezdeckých kroužků dochází celkem padesát dětí.“
SRAZ propaguje welfare, tzn. snaží se zvířeti život v daných podmínkách co nejvíc zpříjemnit. Program je sestaven tak, aby byl vyvážený a aby koně nebyli přetěžováni. Lekce na jízdárně se střídají s vyjížďkami a procházkami do terénu (ano, Stromovka není jediným místem, kam se dá v Praze vyjet – v blízkosti Toulcova dvora najdete Hostivařskou přehradu s poměrně rozsáhlou zalesněnou plochou). Koníci relaxují v ohradách při pastvě v areálu Toulcova dvora, případně je děti vodí na ruce vypásat blízký ovocný sad.
„Kromě pravidelných klientů k nám přicházejí i další návštěvníci - zvlášť děti touží po dotyku. Tady necháváme volbu na zvířeti, jestli si pro pohlazení přijde, nebo ne. Zdrojem stresu však nemusí být jen zvýšený kontakt s lidmi, mohou jím být i ostatní zvířata na farmě.“
A pak mají koně ještě jednu možnost relaxace. Pokud se na nich projeví psychická únava, posílá je paní Dvořáčková dobít si bioenergii na „dovolenou“ mimo Prahu. SRAZ spolupracuje s Javorníkem na Šumavě a se soukromým chovatelem u Zruče nad Sázavou, kde si koně měsíc, dva, ale i třeba půl roku, pokud je to potřeba, regenerují síly uprostřed nádherné přírody.
Přes veškerý partnerský přístup a další opatření se ovšem nedá popřít, že Toulcův dvůr leží uprostřed městské zástavby, poměrně blízko rušné komunikace. Silnou dopravu však koně berou se stoickým klidem. „Zažili renovaci Toulcova dvora. Za provozu se tu demolovaly stavby, projížděly kolem nás míchačky a náklaďáky se sutí. Navykli si na to a berou to jako součást svého života. Překvapí je jen nějaká úplná novinka,“ tvrdí paní Dvořáčková. Město však nejsou jen auta a autobusy... „Areál Toulcova dvora je volně přístupný a není tady nikdo, kdo by tu obcházel a hlídal. Koním se tady ještě nic nestalo, ale už jsme měli případy úhynu v důsledku skrmení nevhodné potravy u ovcí nebo stádo koz potrhané od psů naučených lovit (farma Toulcův dvůr je unikátním projektem, neboť se zde chovají pouze původní česká plemena: ovce, kozy, kráva, drůbež... – pozn. aut.). Aktuálním problémem je silvestrovská novoroční euforie. Obáváme se reakcí koní na výbuchy pyrotechniky. Opravujeme totiž stáje a koníky jsme museli přestěhovat do provizorních dřevěných boxů, v nichž budou exploze bezprostřednější.“
Reakce lidí na koně mezi paneláky jsou v 99 % pozitivní, s negativním přístupem se paní Dvořáčková setkává výjimečně. „Samozřejmě, že někomu vadí, když po cestě natrousíme nebo šlápneme, kam nemáme. Ale snažíme se jezdit ohleduplně jak k lidem, tak k přírodě. Většinou se lidé zastavují, zavolají na nás, dají se s námi do řeči, pochválí koně i jezdce. Je to milé. Zvíře prostě do krajiny patří, oživí ji to. Myslím, že lidé ve městě si takového pohledu váží dvojnásob.“ V tom má paní Dvořáčková pravdu.
