26. 4. 2014 6:00:00 zajímavosti výživa

O čem jsme také psali: Kůň a voda

Autor: Lucie Burešová

Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina. Tento první bod Evropské vodní charty však jistě platí i pro zvířata a koně nevyjímaje. Vše o této nekalorické živině jsme psali v květnovém jezdectví 2013.

Co praví zákon?

Důležitým pojmem na začátek je pitná voda. Současná legislativa už neklade příliš mnoho rozdílů mezi hygienu výživy lidí a zvířat, což má oporu ve skutečnosti bedlivého sledování kvality potravin, neboli lidského potravního řetězce. Kůň rozhodně není v našich očích či srdcích potravním zvířetem, ale nezbývá, než tuto legislativní skutečnost vzít na vědomí. A jestli chceme koně krmit, a tedy i napájet jako odborně zdatní nebo profesionální chovatelé, pak bychom se neměli bránit alespoň základním termínům. Tím je míněno, že není mnoho rozdílů mezi kvalitou vody pro člověka a pro napájení zvířat a budeme proto používat pojem pitná voda, který je používán i v zákoně o krmivech.

 

Bez vody není života

Jaký je tedy význam vody pro fyziologii organismu? Voda je skutečně nepostradatelná, základní živina a prostředí pro veškeré metabolické procesy. Bez vody neprobíhá stavba a regenerace základních tkání na buněčné úrovni. Bez jejího optimálního dostatku by byly nefunkční výměny energie a veškeré funkce orgánů, nervové i reprodukční procesy. Voda se podílí na regulaci tělesné teploty prostředí a hospodaření s minerálními, mikrominerálními i vitaminovými živinami. Dostatek vody je velmi podstatný pro vytváření obranyschopnosti organizmu. Vše, co se v organizmu děje, lze postihnout v krvi či plazmě – a co je to jiného než vodní prostředí? Krví a plazmou probíhá zásobení živinami a odvod zplodin látkové výměny i detoxikace organizmu, je nositelem imunity, krví se spolu s nervovou tkání šiří důležité i poplašné zprávy o stavu organizmu, probíhá tak většina hormonálních i nervově hormonálních regulací. Voda představuje většinu hmoty těla organismu veškeré živočišné říše, stejně jako většinu zemského povrchu. I čerstvá rostlinná hmota vždy obsahuje více vody než sušiny. Bez vody to zkrátka nejde.

 

Dostatek kvalitní vody

Nesmíme se ale spokojit pouze nutností splnit podmínku dostatku vody. Vždyť z právě uvedených funkcí vyplývá, že nároky organismu na kvalitu vody budou nemalé. Jde nám přece o to, aby koně přijímali dostatek vody spontánně a nic jim nebránilo přijmout takové množství, které v souvislosti s jejich věkem, reprodukčním stádiem či aktuálními vnějšími podmínkami právě potřebují.

 

 

Nároky na kvalitu pitné vody jsou dány jejím chemickým složením, vyloučením mikrobiální a chemické kontaminace, teplotou a typem zdroje. Znečištění vody má většinou vliv na její chuť i pachy a je velmi dobře známo, jak jsou koně na tohle citliví. Rovněž je podstatné, zda není pro zvíře pití nějak komplikované, nepříjemné nebo dokonce bolestivé.

 

 

Náročný kůň

Voda musí být pro koně k dispozici po celý den a to zcela bez omezení množství. Teplota vody je podstatnou okolností. Většinou se doporučuje mezi 12-15 °C (podle ČSN 467054 má být v rozmezí 8-15°C). I pro koně je pití kromě doplnění tekutin osvěžením a nízká teplota kromě tohoto efektu zamezuje růstu a množení škodlivých mikroorganismů. Kyselost vody by se měla pohybovat v rozmezí 5,5-7,5 pH. Dezinfekce pitné vody je u koní obecně poněkud problematická. Spíše než choroboplodné zárodky je třeba likvidovat mikrobiální usazeniny či vrstvu polysacharidů (tzv. biofilm) v rozvodech, ale to většinou nebývá aktuální záležitost relativně mohutně dimenzovaných rozvodů ve stájích. Podstatný problém představují řasy v amatérsky řešených napájecích systémech na pastvinách. Nejčastěji se na pastevních areálech řeší zásoba vody cisternou, která by vždy měla být umístěna ve stínu. Pravidelné a časté čištění je samozřejmou podmínkou. Koně většinou dávají přednost pramenité vodě a vodě studniční. Volné, otevřené toky jsou rizikem kontaminace vývojovými stádii cizopasníků i splachy z polí nebo ještě horších znečištění, které mohou představovat jímky silážních šťáv, kejdy, fekálií či polní hnojiště. 

 

 

Pozor na dusičnany!

 Specifickou problematikou jsou dusičnany jako součást průmyslových hnojiv, která se z polí dostávají do vody. Ve střevech se mohou bakteriálním působením redukovat na dusitany. Ty ohrožují zvířata methemoglobinemií. Železo v hemoglobinu je dusitany oxidováno na trojmocné, které už nemůže přenášet kyslík. Dospělý jedinec má enzym methemoglobinreduktázu, který je schopen železo zpětně redukovat na dvojmocné. Toto nebezpečí je proto vyšší pro mláďata. Mezní hodnota dusičnanů v pitné vodě je 200 mg na 1 l vody, dusitanů 20 mg. Ostatní znečišťující prvky včetně těžkých bývají specifikou konkrétních místních podmínek a meze znečištění uvádí přiložená tabulka. Dále se v pitné vodě většinou nacházejí makro i mikroprvky související s tvrdostí vody. Jejich obsah a význam je z pohledu praktické výživy nepatrný a nevýznamný.

 

Má se voda pro koně upravovat?

Úpravy pitné vody se u koní příliš nepoužívají a rovněž plošná medikace nebo okyselování touto cestou je záležitostí chovu prasat, drůbeže a králíků. Pouze k celkové sanaci rozvodů a zásobníků vody lze použít peroxid vodíku a snad by byl vhodný i „starý dobrý“ hypermangan. Existují a jsou distribuovány velmi pokročilé a speciální přípravky pro prostředí stájí, zaručující dokonalou čistotu mechanickou i mikrobiální i ve velmi náročných podmínkách. Je však třeba napájecí systém zbavit zbytků těchto desinfekčních přípravků důkladným proplachem, přinejmenším s ohledem na mikrobiální trávení koní. 

Čištění cisteren na pastvině by se mělo provádět cca 1 x za dva dny, ale především se musíme vždy přesvědčovat o čistotě samotných napáječek. Zbytky krmiva, zejména jadrných příkrmů jsou ideální kultivační půdou pro řadu patogenů i plísní. Kontrola čistoty a funkčnosti napáječek je denním a samozřejmým úkonem. Koně, jako většina skupin savců mají svůj specifický způsob pití: spodní pysk a část horního ponoří do vody a štěrbinou mezi pysky nasaje vodu, kterou polknou.

 

Kolik vody kůň spotřebuje?

Praktické napájení koní a potřeba vody se řídí řadou faktorů. Potřeba vody je pro koně 4-5 % jejich živé hmotnosti. Pro koně 500 kg je tedy třeba počítat 20-25 l. Jsou také obecně známy obvyklé potřeby koní v souvislosti s příjmem krmiva. Nejčastěji se uvádí potřeba 3-3,5 l vody na 1 kg sušiny krmiva. Ale jako všechny číselné hodnoty, kterými chceme postihnout živé tvory, je i tato skutečně jen velmi orientační. Relativně malý zájem o napájení bude při teplotě 0-5 °C, kdy koně pijí cca 1 x za 8 hodin, a jiný při letních teplotách 30-35 °C, to budou koně pít až 2x za hodinu. Další vliv je dán pracovním využitím. Ale tato čísla slouží spíš pro posouzení vydatnosti vodního zdroje. Pokud jsou na pastvě či u provizorního letního ustájení pouze nádoby, do kterých se musí voda neustále navážet, je to pravé neštěstí pro koně i obsluhu. Během transportu musíme koně napájet alespoň po 6-8 hodinách, při vysokých teplotách po 2-4 hodinách.

 

 

S

příjmem mladého pastevního porostu se sušinou 16-18 % koně přijmou skoro 5 l vody na 1 kg sušiny. I když budeme předpokládat dostatek vegetační vody v pastevním porostu po většinu doby příznivých podmínek, měl by být každý pastevní areál vždy vybaven funkčními napáječkami a cisternami s technicky spolehlivým rozvodem vody. 

Dehydratace a jiná nebezpečí Ztráty vody organismu koně jsou rovněž velmi různé podle řady podmínek chovu. Jednoduše je lze vyjádřit takto: močí asi 60 %, vydechováním 30 %, pocením 10 % a defekací 5 %. V období laktace je třeba počítat navíc s výdajem 2-3 l vody na 100 kg hmotnosti klisny. Podrobněji uvádí ztráty přiložená tabulka. Ztráty vody spolu s nedostatečným napájením mohou vést k závažným problémům. Dehydratace znamená problém v průchodu krve kapilárami, a tak ji zjistíme nejsnáze podle stavu elasticity kůže – právě zásobení kapilár v kůži vypovídá o dostatku vody v organismu. Uděláme-li v krajině lopatky malou kožní řasu, měla by se rychle vyrovnat. Snížení kožní elasticity znamená s velikou pravděpodobností nižší obsah kapalin v kůži, tedy možnou dehydrataci. Jiný způsob spočívá v krátkodobém stlačení sliznice v ústní dutině třeba palcem. Pokud stlačené místo zůstává příliš dlouho bledé, nevrací se do kapilár krev a něco není v pořádku. Nicméně, dehydratace v závažnějších případech je spíše polyfaktoriální záležitost a je lépe konzultovat ji s veterinářem než zkoušet laickou diagnostiku a stejně laicky usuzovat na možné příčiny. Nejlepší prevencí dehydratace je vždy častý kontakt se zvířaty, kontrola napáječek a sledování kvality a příjmu objemného i jadrného krmiva podle uvedených pravidel napájení.    Kdy a jakou vodou nenapájet? V souvislosti s napájením a zdravotními riziky je třeba připomenout, že příliš chladná voda působí nepříznivě na zažívání, vzhledem k náhlé změně podmínek fungování enzymatického či mikrobiálního trávení. Může vyvolat i průjmy či celkové zachlazení. Zejména v létě při vysoké teplotě a studené vodě z podzemního zdroje. Stejně tak je nevhodné napájet koně bezprostředně po výkonu a koně zpoceného.  Napájení a technika Technika napájení koní stojí a padá s kvalitními napáječkami. Jejich výběr ovlivní způsob použití, zda budou umístěny v temperované stáji nebo venku, zda jen v létě či i v zimním období. Cena napáječek je velmi rozdílná a reprezentuje technické provedení, použité materiály, jejich odolnost a způsob čištění. Nejlevnější jsou tzv. jazykové napáječky, vhodné pro menší chovy, jejich jednoduchá konstrukce umožňuje snadnou montáž, jsou velmi spolehlivé a koně si na ně dobře zvykají. Do stájí chráněných před mrazem lze použít jazykové či plovákové napáječky v příznivých cenových relacích. Jako materiály jsou použity kovy se smaltovaným povrchem či plast. Jejich provedení umožňuje rychlé a účinné čištění, oblé hrany použitých materiálů zamezují nebezpečí poranění.  Použitá literatura: Agroweb, Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.  Ing. Jitka Dvořáčková  Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc., Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta, Ústav výživy zvířat a pícninářství Helmut Meyer, Manfred Coenen, Krmení koní, Ikar 2003 www.zemedelske-potreby.cz Zeman L., Šajdler P., Homolka P., Kudrna, V., Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně, MZLU v Brně, 2005, ISBN 80-7157-855-X

S příjmem mladého pastevního porostu se sušinou 16-18 % koně přijmou skoro 5 l vody na 1 kg sušiny. I když budeme předpokládat dostatek vegetační vody v pastevním porostu po většinu doby příznivých podmínek, měl by být každý pastevní areál vždy vybaven funkčními napáječkami a cisternami s technicky spolehlivým rozvodem vody. 

Dehydratace a jiná nebezpečí

Ztráty vody organismu koně jsou rovněž velmi různé podle řady podmínek chovu. Jednoduše je lze vyjádřit takto: močí asi 60 %, vydechováním 30 %, pocením 10 % a defekací 5 %. V období laktace je třeba počítat navíc s výdajem 2-3 l vody na 100 kg hmotnosti klisny. Podrobněji uvádí ztráty přiložená tabulka. Ztráty vody spolu s nedostatečným napájením mohou vést k závažným problémům. Dehydratace znamená problém v průchodu krve kapilárami, a tak ji zjistíme nejsnáze podle stavu elasticity kůže – právě zásobení kapilár v kůži vypovídá o dostatku vody v organismu. Uděláme-li v krajině lopatky malou kožní řasu, měla by se rychle vyrovnat. Snížení kožní elasticity znamená s velikou pravděpodobností nižší obsah kapalin v kůži, tedy možnou dehydrataci. Jiný způsob spočívá v krátkodobém stlačení sliznice v ústní dutině třeba palcem. Pokud stlačené místo zůstává příliš dlouho bledé, nevrací se do kapilár krev a něco není v pořádku. Nicméně, dehydratace v závažnějších případech je spíše polyfaktoriální záležitost a je lépe konzultovat ji s veterinářem než zkoušet laickou diagnostiku a stejně laicky usuzovat na možné příčiny. Nejlepší prevencí dehydratace je vždy častý kontakt se zvířaty, kontrola napáječek a sledování kvality a příjmu objemného i jadrného krmiva podle uvedených pravidel napájení.    Kdy a jakou vodou nenapájet? V souvislosti s napájením a zdravotními riziky je třeba připomenout, že příliš chladná voda působí nepříznivě na zažívání, vzhledem k náhlé změně podmínek fungování enzymatického či mikrobiálního trávení. Může vyvolat i průjmy či celkové zachlazení. Zejména v létě při vysoké teplotě a studené vodě z podzemního zdroje. Stejně tak je nevhodné napájet koně bezprostředně po výkonu a koně zpoceného. 

Napájení a technika
Technika napájení koní stojí a padá s kvalitními napáječkami. Jejich výběr ovlivní způsob použití, zda budou umístěny v temperované stáji nebo venku, zda jen v létě či i v zimním období. Cena napáječek je velmi rozdílná a reprezentuje technické provedení, použité materiály, jejich odolnost a způsob čištění. Nejlevnější jsou tzv. jazykové napáječky, vhodné pro menší chovy, jejich jednoduchá konstrukce umožňuje snadnou montáž, jsou velmi spolehlivé a koně si na ně dobře zvykají.

Do stájí chráněných před mrazem lze použít jazykové či plovákové napáječky v příznivých cenových relacích. Jako materiály jsou použity kovy se smaltovaným povrchem či plast. Jejich provedení umožňuje rychlé a účinné čištění, oblé hrany použitých materiálů zamezují nebezpečí poranění.  Použitá literatura: Agroweb, Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.  Ing. Jitka Dvořáčková  Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc., Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta, Ústav výživy zvířat a pícninářství Helmut Meyer, Manfred Coenen, Krmení koní, Ikar 2003 www.zemedelske-potreby.cz Zeman L., Šajdler P., Homolka P., Kudrna, V., Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně, MZLU v Brně, 2005, ISBN 80-7157-855-X