O čem jsme také psali: Malá koňská hmyzí encyklopedie

V červnovém čísle Jezdectví v roce 2010 jsme uveřejnili malou koňskou hmyzí encyklopedii. Letním problémem majitelů koní číslo jedna je velmi často boj proti hmyzu, především bodavému. Ten jim (a jejich svěřencům) totiž dokáže ztrpčit život mnoha způsoby…

• Samotné bodnutí bývá často bolestivé.
• Hmyz navíc vpraví do krve sliny plné různých enzymů a chemických látek, které vyvolávají svědění, ale i zánětlivé či dokonce alergické reakce.
• Protisrážlivé látky ve slinách bodavého hmyzu způsobí, že z rány ještě několik minut vytéká krev a vzniká tak vstupní brána infekcím, vyvolaným běžnými bakteriemi z prostředí. 
• Bodavý hmyz je často součástí vývojového cyklu četných parazitů, bakterií a virů, jež se tak při bodnutí dostanou do těla hostitele.
• Může ale přenášet různé patogeny „jen“ mechanicky, čili při sání na jednom zvířeti je nabere a do jiného zvířete je „vypustí“. 

Bez problémů však nejsou ani nálety nebodavého hmyzu:

• samotné sedání na nozdry, okolo očí, do uší nebo kdekoli po těle koním vadí a rozrušuje je,
• na svém těle pak přenášejí celou řadu dalších patogenů, které se tak dostanou na citlivá místa (například do očí, do ran) a vyvolají tam záněty, infekce či další poškození.

V tom nejlepším případě jsou koně „jen“ rušeni ve svém pobytu na pastvině či ve stáji; což však může mít za následek jejich celkovou podrážděnost až nejezditelnost (házení hlavou, kopání kolem sebe, nepříjemné švihání ocasem, jímž se „trefují“ spolehlivě do obličeje kolemjdoucího člověka…), ale třeba i hubnutí, protože koně místo žraní odhánějí dotěrný hmyz. 

Pokud je navíc bodnutí hmyzu bolí nebo svědí, mohou se doslova rozedřít ve snaze se nepříjemného pocitu zbavit. I nealergický kůň si takto může rozdrásat kůži třeba po náletu muchniček, alergickým jedincům pak stačí bodnutí jen několika pakomárků, aby je začal bouřlivě svědit „celý kůň“. Olámané žíně, vylysaná místa po těle, především na prsou, břiše, v hřívě a na kořeni ocasu, rozedřená kůže pokrytá ránami, krustami či hnisajícími abscesy, tvrdé bolestivé uzly jako následek zánětu po kousnutí například muchničkou či klíštětem – to jsou další lokální problémy sužující koně. Přidejme k nim v horších případech i hubnutí, apatii, či jiné příznaky rozsáhlejšího zánětu nebo nedejbože celkové infekce – a máme radostný obrázek obvyklého léta v přírodě. 

Pojďme se podívat ve zkratce, jaké „breberky“ naše koně sužují nejčastěji a nejvíce.

Žaludeční střečci

Nebezpečí této nebodavé „mouchy“, které připomíná velkou chlupatou včelu, tkví především v tom, že jejich larvy se vyvíjejí v dutině ústní a žaludku koně, kde poškozují sliznici a mohou způsobit vznik vředů a koliky.   

Tyto mouchy dělají na koně nálety především během pěkných slunečních dní od jara až do podzimu; vymizí až s prvními mrazy. Naštěstí u nás je jejich výskyt (zatím) velmi sporadický. Byly však zjištěné případy, kdy larvy koňského střečka poškodily kůži člověka a našly se i v lidském žaludku. 

V našich krajích se častěji setkáme se střečkem srnčím, který „omylem“ parazituje i na koních. Naklade vajíčka na jejich srst a vylíhlé larvičky se zavrtají do kůže hřbetu, kde vznikají tvrdé uzly. 

Boj proti střečkům může probíhat na několika frontách: můžete odvádět koně z pastvin přes teplé, slunečné poledne, kdy je nálet střečků největší. Můžete také kontrolovat srst koní a případná vajíčka mechanicky odstranit. Doporučuje se omývat je insekticidem naředěným v teplé vodě (cca 45 °C). To podporuje vylíhnutí larvičky a přítomný insekticid ji hned zabije. Je vhodné také podat celkový přípravek proti střečkům, obvykle je to ivermectin nebo moxidectin, a to nejlépe po prvních mrazech. 

Ovádi

Ovádi (rody Tabanus a Chrysops) jsou hmyz, který létá přes den, jejich bodnutí je bolestivé a protisrážlivé látky v jejich slinách způsobí, že krev z rány může vytékat i několik minut a je tedy výborným místem pro uchycení sekundární bakteriální infekce. Svojí přítomností a bodáním koně hodně obtěžují a znervózňují, samozřejmě bývají přenašečem infekcí, specifických pro koně (např. infekční anémie koní) i mezidruhových (tularémie či sněť slezinná).

Ovádi, jako většina jiných druhů bodavého hmyzu u nás, mají rádi vlhko a bohatý porost, v němž probíhá vývoj jejich larev. 

Mouchy

Pojem moucha evokuje v lidech většinou představu obtěžujícího, ale nebodavého hmyzu. Hodně druhů much skutečně nesaje krev, přesto mohou být nepříjemným až nebezpečným problémem koní i lidí. Mouchy najdeme v domech, stájích, ale i třeba venku na hnoji. Díky tomu jsou mouchy velmi potentním přenašečem různých infekcí, když se svými „nožičkami“ nejdříve projdou po nějaké venkovní špíně a pak třeba koni sednou k oku. Právě ono sedání na oči, nozdry, otevřené rány a jiné ohrožené části těla je to, čemu bychom měli zabránit, například „protimušími“ maskami na hlavách koní, ale i dobrou péčí o případné rány či plánováním některých operací (např. kastrace) na období, kdy je much výrazně méně. 

Mouchy kladou vajíčka do hnoje nebo jiných organických materiálů (zbytky jídla, zkažené ovoce, zapařené posečené rostliny, uhynulá zvířata apod.), kde se také vyvíjejí jejich larvy. 

Bodavé mouchy

Jenže ony existují i mouchy, které „koušou“. Patří sem například bodalky; bodalka stájová (Stomoxys calcitrans) se podobá domácí mouše, ale na rozdíl od ní bolestivě bodá. Její bodnutí může být vstupní bránou sekundární bakteriální infekce, přenáší infekce včetně infekční anémie koní a habronematózy. Množí se ve vlhkém seně, nasekané trávě, vlhkých pilinách, v hnoji se slámou či senem apod. 

Jiná bodalka, patřící do rodu Haematobia, se vyskytuje na pastvinách a potřebuje ke svému vývoji skot, v jehož trusu žijí její larvy. Napadá a bodá však i koně pasoucí se blízko skotu. Často jich na jednom koni hoduje velké množství a mohou způsobit značná poškození kůže. 

K bodavým mouchám lze řadit i muchničky. Jsou to malé mušky různých druhů, z nichž některé se krmí krví koní. Nalétají na ně přes den, sedají okolo očí, do uší, nozder, do mezinoží, jejich bodnutí je velmi bolestivé a vyvolává velké zánětlivé reakce. I jejich vývoj je úzce spojen s vlhkým prostředím.  

Pakomárci  a pakomáři…

…jsou dalším krev sajícím hmyzem obtěžujícím koně. Spojují se s vlhkým prostředím, které vyhledávají, často je to prostředí blízko vodních toků nebo stojatých vod. Kromě bolestivých a svědivých reakcí na kousnutí jsou především pakomárci rodu Culicoides známí jako vyvolávací faktor tzv. letní vyrážky. 

Komáři

Komár je malý dvoukřídlý bodavý hmyz, samičky sají krev, samečci ne. Napadají všechny teplokrevné živočichy. Jednotlivé druhy mají různé zvyky, všichni komáři však potřebují k vývoji larev vodní zdroje. Samičky kladou vajíčka na hladinu stojatých vod, nebo do míst, která budou zaplavená. Larvy vylíhlé z vajíček se živí organickým materiálem ve vodě, tam se i zakuklí.  

Komáři obtěžují svým pískáním, bodnutím a především svěděním, které bodnutí vyvolá. Přenášejí také četné nemoci (na americkém kontinentu například velmi nebezpečné virové encefalomyelitidy) a vpravují do těla různé další patogeny. 

U komárů platí dvojnásob: vyvarujte se jakýchkoli stojatých vod v okolí svém i svých koní, ať už to jsou nepoužívané napáječky, špatně drénované plochy, rybníčky či vodní příkopy. 

Klíšťata

Kromě hmyzu se v letních (ale i jarních a podzimních) měsících potýkáme i s některými pavoukovci, a to klíšťaty. Dospělci i obě jejich larvální stádia se živí krví a nejsou druhově specifičtí, čili mohou napadnout více různých druhů zvířat a přenášet mezi nimi různé infekce. Asi nejobávanější jsou záněty mozku nebo borelióza, proti kterým jsou naštěstí koně dost odolní. Klíště však bývá zabořené do kůže několik dní a velmi snadno vyvolá svědění a bolest, záněty kůže provázené otokem či tvorbou uzlů. Protože klíšťata „číhají“ na své hostitele ve vysoké trávě a v keřích, rovnoměrně spasená, opečovaná pastvina jich bude „obsahovat“ výrazně méně. 

Jak bojovat proti hmyzu

Bojovat lze hned třemi způsoby: 

1. Mechanicky, čili hmyz zabíjet plácačkami, sbírat ho, ale také lapat do různých lapačů či podobných „pastiček“. Tyto metody se osvědčí spíš v uzavřených prostorách. 

Hmyz lze taky do uzavřeného prostoru „nepustit“. Do vchodu lze zavěsit průhledné plastové pásy, podobné vertikálním žaluziím, kterými koně projdou, ale hmyz prolétne jen výjimečně. Koně pak mají místo, kde se poměrně spolehlivě před obtížným hmyzem schovají. 

Protože většina obtížného hmyzu má ráda vlhko, či přímo vodu, je vhodné v okolí odstranit všechny zdroje vlhka, pokud je to možné, mokrá místa drénovat nebo aspoň pravidelně čistit. Vysoké porosty, zadržující vlhko, pravidelně sekat, stejně tak i nedopasky na pastvinách či ve výbězích.

Další skupina hmyzu prodělává část svého vývoje v hnoji či jiném organickém materiálu, proto je vhodné i tento často a pravidelně odstraňovat. 

Samotné koně lze chránit nejrůznějšími maskami, které znemožní hmyzu sedat na oči nebo do uší, lze koupit i letní síťované deky, které doslova zabalí celého koně a tím chrání před dotěrným hmyzem i jeho další citlivé partie.

V některých oblastech volí majitelé „obrácený“ pastevní režim: přes den jsou koně ve stáji a na pastvinu nebo do výběhu chodí v noci, kdy je hmyz neobtěžuje.

Je také dobré zjistit si životní zvyklosti druhů, které se v okolí vyskytují, a tomu přizpůsobit management koní; některý hmyz nerad létá mezi stromy, jiný zase nezvládá létat v otevřených prostorách, kde neustále fouká vítr. 

2. Chemicky, čili insekticidy, látkami, které hmyz hubí. Používá se několik různých chemických skupin, které se aplikují různým způsobem (spreje, granulky, papírky, nátěry, nádoby s tekutinou zasouvající se do elektrické zásuvky) na předměty, na zvířata či do prostředí. Zabíjejí dospělé jedince nebo i jejich larvy (larvicidní přípravky). Existují i přípravky, které se podají koním, ti je pozřou, vyloučí trusem a v něm pak nepřežijí případné muší larvy. U většiny insekticidních přípravků však platí, že nesmí přijít do styku s kůží, takže pokud budete ošetřovat prostředí a předměty, zajistěte, aby je žádné zvíře neolizovalo nebo se jich nedotýkalo. 

Repelenty jsou zase látka aplikující se přímo na kůži zvířete a odpuzující tak případný hmyz, který by si na ně chtěl sednout. Pro použití jakéhokoli chemikálie na koně platí základní pravidlo: nejdříve aplikujte trochu na malou část kůže, ideálně do mezinoží, a po dobu aspoň jednoho dne sledujte, zda nedošlo k zčervenání, otoku, či jinému projevu zánětu a nesnášenlivosti. Až v případě negativní reakce můžete postříkat nebo omýt větší plochy kůže koně. 

V současné době se lze setkat i s různými „spoty“ či obojky pro koně; bohužel jejich účinek není vždy spolehlivý; to stejné však platí i pro obvyklé repelenty.

3. Přírodními metodami, například využitím „biologické zbraně“, tedy jiného hmyzu, který se obtížným a/nebo bodavým hmyzem nebo jeho larvami živí. 

Na přírodní bázi jsou i různé šampony a spreje, podávání česneku do krmení koní nebo potírání odvarem z listů ořešáku či kvasnicemi. Bohužel ani tyto lákavé metody nepřinášejí kýžený efekt. 

Naši předkové si všimli, že hmyz je často odpuzován modrou barvou, proto natírali okenní rámy, dveře či části domů na modro. Někteří majitelé stájí si pochvalují i přítomnost hmyzožravých ptáků, například vlaštovek. 

Možností je spousta a podle konkrétní situace, preferencí či možností člověka je možné si vždy nějakou vybrat. Pohoda a klid koní jistě za to stojí.