O čem jsme také psali: Máme doma sirotka

Neštěstí nechodí jen po horách, často se projde i životem hříběte. Klisna porodí životaschopné hříbě, ale sama při porodu nebo během prvních hodin či dní umírá. Radost z nového čipery se mísí se smutkem ze ztráty jeho matky a chovatel je postaven před palčivou výzvu, jak se postarat o hříbě, aby s tak mizerným životním startem dospělo ve zdravého a vyrovnaného koně. Této problematice jsme se věnovali na stránkách Jezdectví loni v červnu a vy si můžete článek přečíst také dnes na našich webových stránkách.

Jitka Bartošová nabízí pohled etologa, Martin Mohelský přináší informace o výživě, Barbora Bezděková přidává názor veterináře a nakonec přinášíme reportáž ze školky pro sirotky, kde se rozhodli těmto hříbátkům pomáhat.

Fyzický růst osiřelých hříbat je jen jednou z disciplín, jež musí chovatel zvládnout. Zajistit hříběti vyhovující sociální prostředí je úkolem neméně důležitým. V dnešní přetechnizované době, kdy i mlezivo můžeme umíchat z pytlíku a tele mléčného skotu svou matku mnohdy ani nezahlédne, lze snadno sklouznout k závěru, že hříbě matku či jiné koně k životu nezbytně nepotřebuje. Rozhodně tomu tak není. Kromě živin a energie hříbě potřebuje i pocit bezpečí, jistotu silných sociálních vztahů a také druhově specifickou výchovu k základním životním dovednostem a pravidlům společenského života. To, při vší úctě ke všem, kteří doma poctivě odchovali hříbě „na flašce“, člověk nedokáže. Navíc je sám proti sobě, protože kůň ochuzený během „dětských“ a jinošských let o společnost jiných koní, bude méně šikovný i v komunikaci s člověkem, bude se hůř učit a může získat nepěkné návyky vůči člověku, jichž se pak jezdec či trenér obtížně zbavuje.

Koně nebyli historicky podrobeni obdobným pokusům jako například šimpanzi, jejichž mláďata byla vystavována testům, dají-li přednost hranaté studené „věci“ s mlékem nebo chlupaté a měkké atrapě bez potravy (matku ni jiné opice mládě nepoznalo). Dle očekávání zjevně frustrovaná mláďata visela na huňaté „matce“ a jen občas odběhla pro mléko k citově obdobně rezervovanému „automatu“. V dnešní době už jsou takové pokusy mimo zákon, k uvěření prostého faktu, že hříbě bez matky psychicky a emočně strádá, jich ale snad ani (doufám) není třeba.

Hříběcího osiřelce je tedy třeba nakrmit a zajistit mu vyhovující sociální prostředí. Chovatelé často předem vzdávají nejvhodnější a společné řešení obou problémů, náhradní matku. Logická otázka, kde ji vzít (a nekrást), není tak obtížně řešitelná, jak se může na první pohled zdát.

Království za náhradní matku

Klisny nejsou právě pověstné svou ochotou sloužit jako „tetičky“ a kojit hříbata svých soukmenovkyň. Existují ovšem individualistky, které cizí hříbata dokonce vyhledávají a jsou ochotné jich kojit i několik najednou. Máte-li takovou údernici ve svém stádě a ona právě kojí, hurá.

Jinou možností je spojit osiřelé hříbě s matkou, která sama přišla nedávno o hříbě. Ve velkém chovu se sice mohou v krátkém časovém rozpětí přihodit obě nešťastné události, i tak je ovšem lepší spojit síly. Například na Novém Zélandě, v Austrálii, Irsku, Velké Británii nebo Německu existují registry osiřelých klisen nebo i hříbat, do kterých chovatelé hlásí své koňské nešťastníky. V době internetu tak funguje velice rychlá seznamka hříbat v nouzi a nevyužitých matek. „Trh s matkami“ organizují například chovatelské svazy nebo velké hřebčíny, které na svých webových stránkách nabízejí své klisny k adoptivní péči o sirotky (zkuste zadat v internetovém vyhledávači např. heslo „foster foal service“). V našich luzích a hájích zatím aktuálně letí zprávy o vlaštovce ze Struhařova, kterou jste jistě zaznamenali na jiném místě tohoto Jezdectví, internetovou „mateřskou seznamku“ hříbat v nouzi s mateřsky vyladěnými klisnami jsem ale v rodném jazyce nenašla. Že by se právě někdo inspiroval...?

Vše je postaveno na principu, že adoptivní matka je pro osiřelé hříbě vhodnějším a pro chovatele úspornějším řešením než jakákoli jiná alternativa. Klisna je buď zapůjčena chovateli, nebo naopak hříbě cestuje za náhradní rodinou. Obě varianty mají samozřejmě svá pro a proti, proto je nejlépe se řídit konkrétními možnostmi (a ochotou) všech zúčastněných. Někdy však nabídka kojných pro sirotky dosahuje biologicky zvrácených rozměrů. Existují jakési mateřské nevěstince, které přirozenou cestou cíleně produkují kojící klisny, které rozvážejí k sirotkům. Vlastní hříbata těchto klisen pak odchovávají na mléčných automatech (prý moc hezky rostou).

Jak rozkojit tetičku

Ani v případě, že u sousedů nebo přes internet neseženu svolnou kojnou, ještě nemusím házet flintu do žita. Rozkojit a mateřsky vyladit lze i bez porodu kdejakou savčí samici, a klisny nejsou výjimkou. V tomto případě se ovšem chovatel neobejde bez asistence veterináře, jenž do klisny opakovaně vpraví preparáty a hormony, které nastartují laktaci a podpoří i přijetí hříběte klisnou.

Mléko se samozřejmě neobjeví mávnutím kouzelného proutku, klisna je připravená kojit zhruba za jeden až dva týdny od počátku procedury. Ucelený návod nabízí například článek Petera F. Daelse a Jeanne Bowers-Lepore(ové) ve sborníku z 53. výročního kongresu AAEP (Americké asociace „koňských praktiků“, www.aaep.org) z roku 2007 (s. 349 – 353), kteří v příspěvku shrnují své pětileté zkušenosti a cílené experimenty s úspěšným vyvoláváním laktace a adopcí u právě nekojících klisen (veterináři a příbuzní specialisté si mohou celý příspěvek stáhnout přes svůj profesní server IVIS, www.ivis.org).

Co do odbornosti mi nepřísluší popisovat přesný návod, jak laktace u klisny docílit, proto se omezím jen na stručný popis. Chovatelé se vždy musejí obrátit na svého (nebo jiného ochotného) veterináře. Daels a Bowers-Lepore nabízejí hned dva scénáře, jak navodit laktaci u klisen, které právě nekojí, ale už za sebou mají alespoň jeden porod a úspěšně odchované hříbě. Dostatek mléka pro adopci (5 až 8 l denně) vyprodukuje většina klisen po týdnu procedury (s podporou ručního nebo strojního oddojování několikrát denně), nebo během dvou týdnů bez dojení. Klisny, které ani po týdnu nenadojí aspoň 3 litry, je lepší dále netrápit. Osvědčenými preparáty pro vyvolání laktace jsou sulpirid a domperidon, a ty autoři doporučují podpořit přídavkem progesteronu a/nebo estrogenu. To vše korunováno „šlehem“ oxytocinu a trochou lidské zručnosti, a úspěšná adopce je téměř zaručena.

Uměle vyvolaná laktace ovšem nezačíná produkcí mleziva. Leckde po světě však vznikají „kolostrální banky“, kde lze obratem získat mlezivo zamražené, oddojené produktivnějším klisnám nebo klisnám, které přišly o hříbě při porodu. Uvážliví chovatelé si pro případ nouze zmrazují mlezivo sami (u nás tak činí například v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem).

Vhodné adeptky pro adopci

Věk klisny ani doba od předchozího porodu zřejmě významně neovlivňují její schopnost vyprodukovat dostatek mléka pro adoptivní péči, výhodu však mají klisny, které již odchovaly vícero vlastních hříbat. Mívají totiž vyvinutější mléčnou žlázu a z pohledu člověka lépe předvídatelné mateřské chování. Klisna musí být samozřejmě zdravá, v dobré kondici, bez abnormalit vemene, mírná a klidná, s dobrým mateřským chováním vůči vlastním hříbatům. Vzhledem k umělému sbližování se zranitelným hříbětem musí klisna zvládat i klidně stát v omezeném prostoru (ohraničeném zábranou) a být dobře manipulovatelná člověkem.

Zvláštní pozornost je od počátku třeba věnovat výživě adoptivních klisen. Chybí jim období březosti, kdy se za normálních okolností organismus klisny připravuje na větší přísun objemového krmiva nutného k pokrytí nákladů na tvorbu mléka. Už během vyvolávání laktace je třeba klisny krmit jako jejich kojící kolegyně.

Jakmile klisna produkuje 3 až 5 l mléka denně, tj. zhruba po 3 až 4 dnech procedury, je možné přivést hříbě a začít nový pár seznamovat. Klisna obvykle potřebuje k přijetí hříběte nějaký čas (v řádu hodin), proto je jistější začít hříbě kontaktovat s novou matkou nejprve přes zábranu. Klisnu lze povzbudit k přijetí hříběte několika způsoby. Buď ne příliš přátelským trestáním za nevstřícné chování vůči hříběti, nebo naopak odměňováním chování přívětivého.

Velmi účinným trikem je tzv. vaginální (cervikální) masáž, kdy chovatel nebo veterinář stimuluje rukou děložní krček. Tuto metodu ukazovala prof. Kate Albro Houpt v roce 2008 během své přednášky na konferenci o koňské vědě v německém Řezně a lze ji použít i u klisen, které odmítají či dokonce agresivně napadají svá novorozená hříbata. Výsledky prof. Houptové i týmu dr. Daelse z belgického Keros centra jsou více než slibné, málokterá klisna se ubrání mateřskému sentimentu a odchází s hříbětem, ke kterému se chová tak příkladně, že je k nerozeznání od biologických párů klisna-hříbě. Kojí „své“ hříbě o sto šest a nedá si je vzít.

Takový výsledek stojí chovateli osiřelého hříběte za trochu počátečního úsilí a shánění informací. Starosti o hříbě přebírá záhy plně náhradní matka, což se o dalších běžně užívaných způsobech odchovu hříběcích sirotků rozhodně říci nedá. V každém případě přeju hodně štěstí všem chovatelům a hříbatům, na něž dopadla nebo dopadne krutá rána osudu.

VÚŽV Uhříněves (článek vznikl v rámci řešení evropského projektu AWIN)

Výživa hříbat: MLEZIVO

Výživa hříběte je přírodou pečlivě připravena. První krmivo, které hříbě dostane, je skutečně tím nejlepším, co pro něj vůbec existuje. Mlezivo má nejen velmi vysoký obsah všech živin, ale navíc ve zcela ideálním poměru. Mlezivo obsahuje mj. imunoglobuliny, látky, které hříběti zajistí imunitu na několik měsíců proti většině choroboplodných zárodků z jeho okolí. Také je chrání proti bakteriálním toxinům. Tohle má ovšem drobný háček – matka vytvoří imunoglobuliny jako imunitní odpověď právě jen na ty bakterie a viry, se kterými se její imunitní systém mohl setkat 4-6 týdnů před porodem. Pokud tedy matku s hříbětem přestěhujeme, přicházíme o tento významný vliv mleziva. Navíc mlezivo tyto látky obsahuje jen krátkou dobu po porodu: již po čtyřech hodinách se tento efekt podstatné sníží. A také po tuto dobu jsou střeva hříběte schopna velké bílkovinné molekuly přijmout bez rozložení na aminokyseliny. V neposlední řadě mlezivo také usnadní vyčištění střev a připraví je pro trávicí funkce. Mlezivo se již druhý den změní v „obyčejné“ mléko, ale to rozhodně zůstává mimořádně kvalitním zdrojem všech živin. Obsah živin v krmivu není to úplně nejdůležitější. Hlavní a podstatné je, zda jsou pro organizmus využitelné. U bílkovin a cukrů o tom rozhoduje přítomnost trávicích enzymů, u minerálních látek jejich rozpustnost ve vodě nebo střevní tekutině, využití tuků je podmíněno žlučovými kyselinami v prostředí střev. Právě tento předpoklad mléko spolehlivě splňuje.

Výživa hříbat: PŘÍJEM PEVNÉ POTRAVY

Hříbě začíná samostatně přijímat potravu již mezi druhým a třetím týdnem života. Nutriční význam však tento příjem prakticky nemá. Hříbě si s krmivy, která vidí přijímat matku, spíše hraje, ale i tak svůj trávicí trakt připravuje na příjem a využití pevné potravy. Literatura většinou uvádí jako vhodné řepu a krmnou mrkev. Podstatné ovšem je, že je počátkem léta k dispozici mladý, tedy velmi vhodný pastevní porost s vysokým obsahem bílkovin. Pastva je přirozeným, živinově nejlepším a po stránce vývoje i dietetiky ideálním krmivem pro hříbata.

Nesmíme ale zapomínat na přídavek kvalitního sena a mačkaného ovsa. Oves pro hříbata vybíráme co nejlepší, tedy po stránce barvy, vůně i hektolitrové hmotnosti. Kvalitním senem myslíme luční seno zelené barvy s přirozenou, příjemnou vůní. Seno by nemělo být tvrdé, ideální fenofází k posečení porostu na seno pro hříbata je konec metání, příměs vojtěšek a jetelů je velmi vhodná. Vymoklá sena by se hříbatům podávat neměla, neboť se z nich vyplavil vápník – velmi nutný k vývoji kostry. Navíc jejich dosoušení není vždy zárukou absence plísní a mykotoxinů. Dále se hříbatům zkrmují doplňková krmiva neboli krmné směsi. Trh nabízí nemalou škálu takových krmiv. Vybírat v nich není snadné, ale spíše než detailní znalosti z výživy nám pomůže zdravý rozum podpořený údaji z literatury.

Výživa hříbat: PŘÍJEM ŽIVIN

Hříbě roste velmi intenzivně, již za prvních zhruba čtyřicet dní života svou hmotnost zdvojnásobí a v půl roce váží přes 200 kg. To znamená, že musíme dodat skutečně dostatek krmiva s vysokým obsahem živin. Důležitější než samotná hmotnost je zdravý a harmonický vývoj jedince. A to je již cíl, kterého není snadné dosáhnout. Nestačí hříbata pást na kvalitním porostu, doplňovat seno a oves a pro forma koupit co nejkvalitnější, nejdražší a vzhledem i aromatem nejatraktivnější müsli, ideálně zaoceánské provenience.
Vyvíjející se, rostoucí jedinec totiž potřebuje správný, dalo by se říci přesný poměr mnoha živin. Podstatné je, že hříběti již v druhém měsíci života přestávají živiny obsažené v mléku stačit. Pro příkrm hříbat existuje několik jednoduchých pravidel, například, že se každý měsíc života zvyšuje dávka jadrného krmiva o zhruba 0,5 kg doplňkového krmiva. Začínáme v druhém měsíci dávkou 0,5 kg ovsa a 0,5 kg doplňkové směsi a v tomto pokračujeme až do šestého měsíce. Ve volbě druhu a množství příkrmu musíme brát v úvahu mnoho vlivů, zejména kvalitu pastevního porostu, dobu pasení, zásobení půdy pastvin živinami atd.

Pro hříbě je během jeho raného vývoje velmi důležité formování trávicího traktu. Je nutné dbát na přiměřený obsah kvalitní vlákniny, kterou představuje seno, pastevní porost ve vhodné fenofázi a oves. Je důležité, že hříbata spontánně přijímají trus matky, jedná se o ideální formu kultivace střevní mikroflóry. Chceme-li pro vývoj udělat maximum, můžeme hříbatům podávat přípravky s makrobiotiky, což jsou buď kvasinky typu Saccharomyces cerevisiae a některé druhy a kmeny mléčných bakterií – například Enteroccocus faecium.
Hříběti můžeme postupně podávat další přídavky krmiv. Z obilovin ječmen, kukuřičné vločky, dále lněné semínko, sladový květ, pšeničné a kukuřičné klíčky, sójový extrahovaný šrot. Jedním extrémem výživy hříbat by bylo ponechat je pouze na pastvě, dalším zavalit je spontánně a chaoticky spoustou krmných doplňků. Výživa koní, zejména hříbat se často v rukou majitelů jednotlivých hříbat antropomorfizuje a to je to nejhorší, co se z pohledu vývinu hříběte může stát.

Na závěr připomeňme ještě odčervení. Někteří chovatelé se spokojí s podáním přípravku podle doporučení veterinárního lékaře, svědomitější odebírají vzorky trusu a antiparazitika volí na základě výsledků koprologického rozboru.

Výživa hříbat: UMĚLÁ VÝŽIVA

Může se stát, že hříbě osiří již těsně po porodu. Mlezivo je pro vývoj hříběte natolik důležité, že stojí za to podávat je hříběti získané od jiné klisny z láhve nebo sondy. Při osiření hříběte je možným řešením jiná klisna. Klisny však většinou nepřijímají jiné hříbě příliš ochotně. Tehdy může pomoci odstavení jejího vlastního hříběte na několik málo hodin, aby se projevil tlak mléka, a dále můžeme hříbě pachově ovlivnit trusem nebo mlékem náhradní matky či nějakým výrazným pachem, třeba obvykle používanou desinfekcí. Není-li možné mlezivo získat, pak je alespoň slabou náhradou zvýšené podávání vitaminu A, beta-karotenu a vitaminu C. Pokud není náhradní matka k dispozici, musíme se obejít s mléčnými náhražkami, které se ředí vodou obvykle 1 : 11-13. Kravské mléko není pro hříbata vhodné. Obsahuje jiný typ mléčné bílkoviny (místo albuminu kasein), na který nemají hříbata vhodný enzym, a nestrávená mléčná bílkovina bývá příčinou závažných zdravotních obtíží. Nouzovým řešením je ředění kravského mléka cca 1 : 3. Za zmínku stojí, že kozí mléko s příznivějším obsahem albuminu by mělo být jako náhražka vhodnější, ale i tady platí ředit 1 : 3-4. Na trhu již existují hodnotné náhražky v sušeném stavu. Neměli bychom zapomenout na správnou teplotu, 36 až 39 oC. Pokud hříbě přijímá mléko od matky, pije cca 50 až 70krát denně a na jedno napití konzumuje 150 až 200 g mléka.

Nová šance pro hříbátka: školka pro osiřelce

Projekt, který tady ještě nebyl. Projekt, který se zrodil v hlavě Zuzany Krištofové a který možná jednou zachrání život spoustě koní. Její kobylku se po porodu zachránit nepodařilo, ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. A tak Zuzana nyní pomáhá v těžkých začátcích hříběcím sirotkům, co zůstali na čtyřech nohách sami – bez mámy...

Školka pro sirotky? A proč ne...

„Všechno začalo na konci března, když jsme bojovali o život naší kobylky po porodu. Gábina Macečková z Baby horse se nám pokoušela pomoci, ale když nezabírala ani sedace, dohodli jsme se, že to nebudeme dále prodlužovat a kobylku jsme uspali. A k naší malé Lady jsme hledali kamaráda,“ popisuje prvotní impuls Zuzana Krištofová. A tak přišel malý Lucky, jehož vlastní maminka nepřijala. „Říkala jsem Gábině, že kdyby věděla ještě o nějakém sirotkovi, rádi se o něj postaráme. Povídá mi, no to byste si rovnou mohli otevřít školku pro osiřelce. Já si řekla, no, proč vlastně ne.“ A nápad byl na světě. Zuzana si začala zjišťovat informace o výživě a péči o osiřelá hříbátka, přičemž využila spolupráce s MVDr. Macečkovou, MVDr. Bezděkovou z brněnské kliniky i s připouštěcím centrem ERC Mnětice.

Šťastná trojka

K dvěma osiřelcům přibylo zanedlouho třetí hříbátko, hřebeček Cortez, k němuž osud nebyl od počátku příliš milostivý a i nyní potřebuje speciální péči. „Cortík je opravdový bojovník. Po všem, čím si prošel, má stále chuť žít,“ vypráví Zuzana a drbe drobného hnědáčka ve hřívě. Po léčbě na klinice ho jeho matka nepřijala, a tak se majitelka rozhodla pro umístění do školky. „Přesně pro takové případy tady máme místo: když matka u porodu zemře, když hříbě třeba po operaci nepřijme anebo ho nechce vůbec. Takové zde vítáme. Ideální věk je zhruba do šesti měsíců, první tři měsíce jsou navíc velmi rizikové, co se zdravotního stavu týče – to je naše hlavní cílová skupina,“ upřesňuje Zuzana. Upozorňuje přitom, že nejde o převýchovu hříbat nebo něco podobného, smyslem je naučit hříbě všem základním návykům, zvyknout je na koně a připravit ho na plnohodnotný koňský život.

Každá sranda něco stojí

Jenže taková péče stojí nemálo času a nemálo peněz. Každý den je jiný, záleží na momentálním stavu zdejších nájemníků. Někdy je potřeba krmit každou hodinu (i v noci), jindy stačí po dvou. Každodenně se navíc průběžně kontroluje teplota a pulz, vše se řádně zapisuje. „U menších pacientů se stává, že když bývají odstrkovaní, mají žaludeční problémy, a tak je lepší krmit je častěji v malých dávkách, po půl až tři čtvrtě hodině. Dávky se pak postupně zvyšují, všechno je individuální. Problémy, jako je průjem, řešíme symptomaticky, když nezabere smekta nebo uhlí, po dohodě s veterinářem nasazujeme antibiotika. Když je vše v pořádku, nic nebrání tomu, aby se prckové podívali na chvíli ven,“ popisuje zběžně každodenní činnost Zuzana. Ustájení a péče stojí od dvou tisíc měsíčně, plus si majitel hradí speciální krmiva a léky.

Adoptivní táta

Hříbátka dostávají sunarové mléko a od tří týdnů věku i speciální granulky. Ideální je, když se učí žrát od starších kolegů. Úlohu „adoptivní mámy“, tedy spíše „adoptivního táty“, plní valášek jménem Valkýr. „Je to můj bývalý kůň, kterého si ode mě koupila jedna slečna. Nevím, jestli je to napůl osel nebo anděl, ale je to úžasné zvíře. Zkoušeli jsme i náhradní mámu, ale hříbata dobře nepřijala, a tak jsme od tohoto nápadu upustili. Tak padla volba na Valkýra, je pohodový, klidný, vyrovnaný a nekonfliktní. Nikdo z nás ale nečekal, jak zodpovědně se ke své roli postaví. Když si chtěla kobyla z vedlejší ohrady hříbata očuchat, postavil se mezi ně a začal hříbata chránit! Byli jsme zvědaví, co řekne na malého Corteze, který na kontakt s mámou zapomněl. Valkýr na něj mateřsky zařehtal, Cortez k němu přišel a společně odkráčeli, to bylo dojemné...“ Od něj se hříbata učí pást, pít vodu nebo třeba žrát seno. Zkrátka když něco zkouší starší táta, nesmí mládí zůstat pozadu.

Nečekejte, jednejte!

Pozadu by však neměli zůstávat ani majitelé sirotků! „Když se vám přihodí nějaký malér, co se zdravotního stavu hříběte týče, je důležité jednat rychle. Důvěra ve vašeho terénního veterináře je fajn, ale jak já říkám, za konzultaci s brněnskou klinikou nic nedáte, mají spoustu zkušeností a rádi poradí. Neodkládejte léčbu, dva tři dny na klinice vyjdou daleko levněji než otálet a pak se děsit vysokého účtu,“ upozorňuje Zuzana.
Pokud tedy nevíte, kam se svým sirotkem, máte šanci ho umístit do dobrých rukou mezi vrstevníky. Zuzaniny plány však školkou pro dvacet sirotků nekončí: „Kromě péče o hříbátka u nás máme také namražené kobylí mléko a kolostrum pro nejnutnější případy.“ Láká ji také myšlenka vlastní pobočky koňské záchranky. „Z Brna je to přeci jen daleko a Struhařov by byl ideální polohou pro Střední Čechy. Mohli bychom pomáhat nejen hříbátkům...“ Byť by její snaha zachránila jen jedno hříbátko, bude vynaložené úsilí stát za to.