O čem jsme také psali: Nemoci koní aneb když se řekne podotrochlóza (3)

Dnes celé pojednání o problému střelkového bloku, zvaném podotrochlóza, završíme. S MVDr. Janem Štercem z Brna jsem pro vás připravila především podrobnější informace o rentgenologickém vyšetření kopyta, které není zdaleka tak jednoduché ani směrodatné, jak by se mohlo zdát. Touto problematikou jsmese zabývali v únorovém čísle 2006.

Podotrochlóza na rentgenových snímcích

Rentgenologická diagnostika je poměrně náročná co do technického vybavení, přesnosti rentgenování, kvality snímku i odborných znalostí při vyhodnocení nálezů. Je proto důležité svěřit ji skutečně zkušeným rentgenologům a ortopedům, kteří mají tuto problematiku řádně nestudovanou a „nacvičenou“. Typické rentgenologické změny se rozvinou až v pokročilém stádiu podotrochlózy, na druhé straně lze někdy najít na rtg snímcích charakteristické změny, přestože kůň nekulhá ani nemá jiné problémy. Proto je také rentgenologické vyšetření kopytního kloubu součástí vyšetření koně při koupi a prodeji. Jeho cílem je v tomto případě odhalení změn, které se neprojevují klinicky, ale mohly by v budoucnu způsobit kulhání koně a být příčinou právních sporů mezi prodávajícím a kupujícím.

Před vlastním rentgenováním je velmi důležitá správná příprava koně a jeho kopyta: uklidnění (sedace) koně, stržení podkovy, vyčištění chodidla a seříznutí uvolněné rohoviny, aby nečistoty nesimulovaly na rtg snímku falešně pozitivní změny. Kvalitu snímku zlepší vyplnění sřelových rýh mazlavým mýdlem nebo podobným materiálem. 

Rentgenologické vyšetření se obvykle provádí ve třech projekcích. Jsou to:

1. Boční projekce, na které se dobře zobrazí střelková kost, úpon šlachy hlubokého ohýbače, střelkokopytní vaz a kopytní kloub. 

2. Předozadní šikmá projekce neboli projekce dle Oxspringa, při které lze mimo jiné dobře posoudit tvar a velikost cévních kanálků střelkové kosti. 

3. Projekce tangenciální, která je nejvhodnější pro posouzení vnitřní struktury střelkové kosti.

Na takto zhotovených rentgenových snímcích hledáme následující příznaky:

1. Změny ve tvaru a počtu cévních kanálků na dolním okraji střelkové kosti

Za normální se považuje max. 6 - 7 kanálků na dolním okraji střelkové kosti určitého tvaru a velikosti. Čím výraznější jsou odchylky od tohoto „normálního“ stavu, tím k závažnějším změnám na střelkové kosti došlo. 

Například:

Konické kanálky - snížené krevním zásobení střelkové kosti. 

Baňkovité a větvící se kanálky - artróza kopytního kloubu. 

2. Cysty a jiné změny struktury dřeně střelkové kosti

Cysty - nekróza kosti následkem narušení krevního zásobení. 

Skleróza dřeňové dutiny - příznak působení velkých biomechanických sil na střelkovou kost. 

Osteoporóza dřeňové dutiny: důsledek sníženého zatěžování u dlouho kulhajících koní.

3. Změny na zadní ploše střelkové kosti v oblasti distálního štítku

Může zde dojít ke ztenčení nebo zdrsnění kůry kosti. Předpokládanou příčinou těchto změn je přestavba střelkové kosti, zánět podotrochleárního tihového váčku nebo srůst střelkové kosti se šlachou hlubokého ohýbače prstu.

4. Kostní výrůstky na střelkové kosti

Objevují se v místě úponů postranních sezamských vazů. Jsou reakcí kosti na přetažení a drobné trhliny v těchto vazech. 

5. Drobné fragmenty uvnitř střelkokopytního vazu

Vznikají druhotným zkostnatěním drobných poranění (natržení) ve vazu nebo se jedná o odlomené kousky kosti z místa úponu vazu.

Protože rtg zjištěné změny ne vždy odpovídají klinickým příznakům, byla vytvořená tzv. klasifikační schémata, která umožňují srovnávat příznaky u různých koní a určují, zda jsou rtg nálezy významné nebo ne. Díky těmto schématům je rtg vyšetření komplexnější a spolehlivější, vždy je však nutné ho dávat do souvislosti s dalšími nálezy. Starší schémata vycházely většinou z hodnocení změn na cévních kanálcích a jsou proto méně vhodná. Nejnovější schéma (dle Dika) hodnotí strukturu střelkové kosti, cévní kanálky a tvar a okraje střelkové kosti.   

Rentgenologické vyšetření také umožňuje odlišit podotrochlózu od jiných patologických stavů, vyvolávajících kulhání s podobnými klinickými příznaky, jako jsou:

- bodné rány chodidla a střelky;

- zlomenina střelkové nebo kopytní kosti; 

- schvácení kopyt;

- otlaky chodidla, patek; 

- zánět kopytní kosti;

- artróza kopytního kloubu.

Lze podotrochlózu léčit? A jak?

Přibližně 90 % koní, kteří jsou postiženi podotrochlózou kratší dobu než 1 rok, lze vyléčit. Předpokladem je naprostá změna jejich managementu a pracovního využití - včetně vyvedení na pastvinu!

Léčba podotrochlózy zahrnuje celou řadu léčebných metod a postupů, které však nikdy nemají 100% úspěšnost:

- různé periody odpočinku a kontrolovaného pohybu;

- úprava kopyt a korektivní podkování;

- podávání protizánětlivých léků a léků zlepšujících prokrvení;

- přídatná léčba.

1. Klid a změna managementu

Klid je důležitý v časných stádiích podotrochlózy. Příklad: klid v boxu 3 týdny; poté první týden provádění v kroku 2krát denně po dobu 10 minut; druhý týden 2krát denně 5 minut provádět krokem, 5 minut klus a 5 minut krok; třetí týden se prodlouží klus na 10 minut. Pokud kůň nezačne znovu kulhat postupně se zátěž zvyšuje.

2. Korektura kopyt a případně korektivní podkování 

Úprava kopyt je důležitá u koní, kteří mají nevyvážená kopyta, především dlouhé špičky a krátké (nízké), podsunuté a těsné patky. Zpočátku se snažíme o nastolení správné osy kopyto-prst a celkové vybalancování kopyta. Korektivní podkování má usnadnit překlápění kopyta; toho se dosáhne zvednutím patek a prohnutím špice nahoru. Má také chránit střelku před nadměrným tlakem při došlapování, čemuž kromě zvednutých patek napomůže zámek na podkově. V případě potřeby se korigují těsné patky. Různé vložky mezi kopyto a podkovu mají za úkol chránit chodidlo před přímým tlakem na tvrdém nebo kamenitém povrchu a absorbovat část nárazu při došlápnutí.

U koní s podotrochlózou se obvykle používají tyto typy podkov:

- Podkovy s klínem na patkách: Uvolní tlak šlachy hlubokého ohýbače na střelkovou kost. To však může mít negativní následek - zkrácení této šlachy. Navíc přetěžují patky.

- Vejčité podkovy: Jsou vhodné pro ploché kopyto nebo podsunuté patky, poskytují dobrou podporu patkám na všech typech povrchu. 

- Zámkové podkovy: Propojují střelku s patkami. Také chrání střelku před tlakem povrchu.

- Full rolling motion shoe: Umožňují kopytu snadné překlápění v jakémkoli směru. 

3. Protizánětlivé léky a léky zlepšující prokrvení střelkové kosti

Pro léčbu podotrochlozy byly používány mnohé z těchto léků, žádný z nich však nemá 100% úspěšnost. Jako nejúčinnější se dnes jeví celkové podávání nesteroidních antiflogistik, isoxuprinu chloridu nebo nitrokloubní aplikace kortikoidů.

4. Podpůrná léčba

Ta spočívá ve zvyšování prokrvení korunky (vlhkými zábaly) před zátěží a ledování korunky po zátěži. Může významně omezit projevy podotrochlozy.

5. Neurektomie zadního prstního nervu

V některých případech je přetnutí nervu jedinou dosud známou možností, jak koně zbavit bolesti. Je třeba všal zdůraznit, že pouze zbaví koně bolesti, ale v žádném případě nevede k vyléčení podotrochlózy. Zároveň s sebou nese možnost celé řady nebezpečných komplikací. 

Jak podotrochlóze zabránit

Některé statistiky uvádějí, že se uzdraví pouze asi čtvrtina postižených koní. Proto je  předcházení podotrochlózy velmi důležité. Kromě potřebného pobytu na pastvině je třeba zajistit koním další péči, jako je:

- pravidelná a správná úprava kopyt;

- vyloučení práce na tvrdém a nerovném povrchu;

- dostatečné zahřívání a ochlazování před a po práci;

- dostatečný odpočinek po práci;

- omezení příčin nadměrného stlačování střelkového bloku (skákání z kopce, ježdění po asfaltu, dlouhé cvaly, ježdění v nesprávném držení těla apod.);

- přiměřené krmení a udržování štíhlé linie koně.

U koní s nepravidelnými postoji nebo tvary kopyt platí tyto zásady prevence dvojnásob!