O čem jsme také psali: Obraty v životě Aleše Opatrného
V poslední době jsme se setkávali se jménem Aleše Opatrného poměrně často - ať už díky úspěchu na MČR (2. místo) a nebo v souvislosti se zrušením hořovického CSIO. Je ještě brzy uvažovat o tom, jaký pro něj bude rok 2013, ale o období let 2011 a 2012 jste se mohli dočíst v loňském červencovém Jezdectví. Článek připravila Z. Motyginová.
Naposledy jsme velký rozhovor s Alešem Opatrným přinesli v únoru 2011. Plány tenkrát končily až na olympiádě v Londýně… Netrvalo však dlouho a okolnosti donutily jezdce k razantní korekci jeho sportovní budoucnosti. Nejdříve si poranil nohu a podstoupil operaci, když se začal vracet do sedla, onemocněl, a než lékaři stanovili diagnózu – zánět mozkových blan, v nemocnici upadl do komatu. Návrat na kolbiště však byl velkolepý, zvítězil v dvouhvězdovém T na vypůjčeném koni a netrvalo dlouho, v květnu 2012 se opět ocitl na špici žebříčku Pavo Poháru Jezdectví. Do toho všeho získal nové angažmá a v lednu se stal šťastným otcem!
Od zranění ke smrtelné nemoci
Loňský rok 2011, pro někoho se šťastnou jedenáctkou na konci, nebyl pro Aleše vůbec šťastný. „Snad jsem si díl smůly vybral, a nyní mě čekají jen dobré věci,“ těší se jezdec, který si za dobu jezdecké pauzy způsobené zdravotními problémy musel zvyknout, že majitelé své koně odvezli jiným jezdcům a jeho tréninkoví svěřenci přešli k jiným trenérům. „Chápu je, ovšem o to víc si vážím těch, kteří mě v těžkých chvílích neopustili,“ vzpomíná na nejednoduchou dobu. Čím vším si tedy prošel? Nejdříve mu vloni na konci ledna, krátce po rozhovoru pro náš časopis, při stříhání srsti Titan RS poranil nohu tak, že mu lékaři museli sešroubovat koleno. Již v březnu však začal jezdit a poté závodit, startoval podle svého plánu nejen na domácích, ale hlavně na zahraničních závodech. Zatímco doma mu šlo hlavně o kvalifikaci do finále Skokového poháru ČP, jehož se staly Hořovice členem a finále mělo proběhnout právě na domácím kolbišti, na zahraničních se zaměřil na kvalifikaci do Světového poháru a na OH. Zúčastnil se ČP Velké ceny Martinic, Brna, Ostravy, po třech kolech vedl prozatímní žebříček. V dubnu odjel na závody do Magna Racina a v květnu na CSIO Linec. K dispozici měl koně se zkušenostmi na nejvyšších parkurech typu Caruso, Titan RS, Timpex Cent, Quorum, prostě slibně rozjetá sezona... Pak však přišly zdravotní potíže, Aleš trpěl teplotami, bolela ho hlava, necítil se dobře, bral několikátá antibiotika a při tom se snažil udržovat sebe i koně ve formě.
Špatná zpráva střídá dobrou
Jako na houpačce, tak by se dalo shrnout další dění. Do kategorie dobrých zpráv však na jaře patřila jen jedna – s přítelkyní Natálií Roučkovou čekali miminko a jejich domek u hořovické jízdárny měl v lednu ožít dětským smíchem. Do té doby však ještě Aleše potkalo mnoho nezáviděníhodných chvil. Nejprve se jeho zdravotní stav zhoršil tak, že musel být převezen do nemocnice. Protože stále nebyla stanovena diagnóza, nevědělo se, jakou léčbu nasadit. Paradoxně napověděla až hodina, kterou prožil v komatu – příčinou byl stanoven zánět mozkových blan a zahájena správná léčba. A ač u některých lidí dojde třeba až k ochrnutí nebo smrti, u Aleše naštěstí nedošlo k žádným komplikacím. I když si jistě prožil děsivé chvíle a po příchodu z nemocnice nevypadal vůbec dobře, což potvrdí každý, kdo ho viděl, z nemoci vyvázl bez následků.
Famózní návrat
Návrat do sedla se však konal ve velkém stylu. V polovině srpna se účastnil prvních závodů, ČP Velké ceny Ptýrova, a umístil se jako třetí v dvouhvězdovém T s Ahornem-T, valachem těhotné Natálky. Začal stoupat ze čtvrtého až na druhé postupové místo Skokového poháru – dokonce zvítězil s půjčeným koněm Le Grandem (majitel Ing. S. Hakr) v T v Plzni a v září doma skončil s Timpex Centem v rozeskakování o pouhých 17 setin sekundy druhý. O finále jsme vás vloni podrobně informovali – i přesto, že se Aleš snažil nejen jezdit, ale hlavně organizovat, a celý hořovický areál byl na akci vzorně připraven, obsadil ve finále skvělé druhé místo! Ke všemu měl dost nevýhodnou pozici, neboť pro finálovou soutěž nakonec neměl žádného vhodného adepta a musel ji absolvovat se zapůjčeným koněm od Tomáše Libicha, Helpem. Následovaly celkem úspěšné podzimní starty na halových závodech v Linci, Budapešti a Wiener Neustadtu, z třetího místa Poháru Jezdectví se dostal až na druhé a v anketě o jezdce roku 2011, snad právě kvůli těmto návratům, obsadil stříbrnou pozici za hvězdou roku 2012, mistryní republiky Zuzanou Zelinkovou.
Vídeňský Neustadt = Alešovo Neuengagement
A právě Wiener Neustadt a na jeho okraji krásně položený jezdecký areál rodiny Steinbrecherovy se stal od letošního roku novým Alešovým angažmá a pro jeho rodinu, do níž 11. ledna přibyl usměvavý Patrik, i druhým domovem. S majitelem sportovních koní Michaelem Steinbrecherem navázal spolupráci a závodí s nimi. Tráví tak spoustu času v Rakousku, v Čechách startoval jen na Skokovém poháru v Brně, Ptýrově a Litomyšli a má v plánu stejně jako vloni účastnit se finále, opět v Hořovicích. Bohužel však zatím není ani v první desítce, protože když už se mu dařilo, netrefil „pohárového“ koně a nebyly mu kromě Ptýrova započítány žádné body. V ptýrovské VC Kolína skončil pátý a šestý (Connycor, Nobel), ve VC Litomyšle s Casalem kvůli nezpůsobilosti terénu vzdal, dokončil s nepohárovým Nobelem s 8 tr.b. na 16. pozici. První pohárový start v Brně mu však naprosto nevyšel – se zapůjčeným Supremem Oil Team byl pro neposlušnost vyloučen a zachránit čest musel 4. místem s Casalem: „Casal nebyl tak zkušený a já jsem se chtěl okusit bodovat v Poháru, a tak mi Linda Ohnheiserová zapůjčila Supremea Oil Team. S ním jsem dříve závodil a měl vždy dobré výsledky. Doma jsme tréninkově skočili a vypadalo to výborně, ale přeci jen to bylo pár dní před závody a po několika letech, kdy Supreme neviděl tak velké skoky, a byl asi příliš překvapen.“
Alešova čtyřnohá želízka v ohni
Těžištěm jeho letošních startů se však nejdříve staly závody týmu Horses4sport ve wienerneustadtské hale, vyrazil také na třítýdenní Equestrian Tour do portugalské Villamoure a pokračoval v této přívětivé zemi i na na závody CSI Barcelos: „Po celých pět týdnů v Portugalsku koně skákali výborně, umísťoval jsem se stále na předních pozicích a díky tomu poskočil ve světovém žebříčku o víc než 200 míst.“ Zajímavých úspěchů dosáhl jak v sedle klisny Connycor, tak mladších Lily Beach, Laporella nebo Casala, devítiletého Nobela či zkušeného Timpex Centa, jehož jezdí po Jaroslavu Jindrovi od roku 2010 a nyní se na neurčitou dobu z důvodu prodeje vrátil ke svému maďarskému majiteli. K dispozici od loňska nemá Carusa 279, s nímž startoval v letech 2009, 2010 a 2011. Ten nyní skáče s mladou jezdkyní Barborou Vojtkovou a měl by startovat na ME/Y. Pamatujete ještě určitě i valacha Quorum, ten byl na konci roku 2011 v Rakousku prodán.
Přijeďte na návštěvu!
Areál ve Wiener Neustadtu však není ani pro ostatní české jezdce neznámý. Již několik let zde startují jak na halových, tak na venkovních závodech. Právě ty letní jsou přede dveřmi – a spojit dovolenou se závoděním je pro jezdce stále častější. A proč dovolenou? Protože závody jsou několikatýdenní, začíná se národními a pak následují dvoje mezinárodní dvouhvězdové, a protože přímo v areálu je nejen příjemné přírodní prostředí, ale i možnost zaparkovat karavan či postavit si stan a koupat se v místní nádrži a i na večerní program je vždycky pamatováno.
Epilog
Chytnout v současnosti Aleše doma je umění. My jsme to zkusili, ovšem jaké bylo naše překvapení, když ve smluvený čas doma nebyl… „Jsem doma, tady, jezdím na té oválné jízdárně,“ zněla telefonická odpověď. Krve by se v nás nedořezal – vždyť taková jízdárna se nachází ve Wieneru, a ne v Hořovicích! Ano, Aleš má nyní dva domovy, český a rakouský. Cítí se totiž dobře na obou místech…
