O čem jsme také psali: Ošetřovatel nad zlato

Tématem ošetřovatelé jsme se v Jezdectví zabývali již několikrát, namátkou červenec 2007, leden 2011 nebo prosinec 2011, z něhož je tento článek. Naposledy jsme položili třem ošetřovatelkám několik otázek. Jak Hana Ondroušková, Hana Walterová a Blanka Polívková odpověděly? 

1. Jak dlouho pracujete jako ošetřovatelky koní a čím jste původně?

2. Kolik asi pracovních hodin máte týdně, kolik dovolené, kolik volna?

3. Co vás při této práci drží, čím je pro Vás zajímavá, co byste očekávaly od zaměstnavatele/šéfa, aby si Vás udržel? 

Hana Ondroušková, ošetřovatelka koní Kamila Papouška

1. Vystudovala jsem SZeŠ Lanškroun, obor chov koní a jako ošetřovatelka pracuji 7 let.

2. Spočítat hodiny se asi úplně nedá, ale myslím, že tak 65 hodin týdně, samozřejmě když jsou závody nebo nějaká mimořádná událost, tak i více. Co se týče volna a dovolené, to u nás funguje na dohodě.

3. Tahle práce musí člověka bavit, jinak by ji nemohl dělat. Je to tak trochu závislost:-)

Hana Walterová, ošetřovatelka koní Barbory Tomanové

1. Koně jsem měla ráda odmalička a věděla jsem, že budou součástí mého života. Od devíti let jsem začala ke koním docházet. To samozřejmě mělo za následek zemědělskou školu, takže původně jsem zemědělec. Po škole jsem pak nastoupila jako ošetřovatelka. S roční přestávkou dělám ošku 8 let.

2. Na pracovní hodiny se práce ošetřovatele počítat nedá. Je to různé. Pracuji každý den v týdnu a tím, že Bára chodí do školy, pracuji vždy půl dne. Když potřebuji volno celý den, tak se domluvíme, to není problém. V sezoně je to s volnem horší, ale s tím musí člověk počítat, jestliže chce pracovat jako ošetřovatel. S dovolenou je to podobné, když se včas naplánuje, tak je. Jen je někdy složité vymyslet termín a pořád je té nevyčerpané dovolené víc než té vyčerpané…

3. Samozřejmě, že mě při této práci drží koně, jsou to úžasná zvířata, ale je to také práce ve venkovním prostředí a možnost cestovaní po závodech v Čechách i zahraničí. Ale myslím si, že je důležité mít v práci klid a pohodu, pak vás baví dělat cokoliv. A když k té práci máte cit a předpoklady, tak je to na nejlepší cestě, aby vás práce držela dlouho. Ošetřovatelem se člověk nestane, tak se prostě narodí. Obrovskou výhodou je, když vám zaměstnavatel dá možnost rozvíjet své schopnosti, pomůže vám rozšiřovat kvalifikaci, dá vám určitou pracovní volnost a pocit, že jste součástí toho tělesa, a ne jen levná pracovní sila pro všechno. V tomhle všem je moje práce zajímavá, a pokud nám to takhle dál vydrží, tak nepotřebuji od mých zaměstnavatelů nic očekávat a odejdu od nich až do důchodu…

Blanka Polívková, ošetřovatelka koní Jiřího Papouška

1. Jako ošetřovatelka koní pracuji už šestým rokem od maturity na SZeŠ Lanškroun.

2. Pracuji přibližně 60 hodin týdně, dovolenou plánuji hodně dopředu a na zimu. Pravidelné volno příliš nestíhám.

3. U této práce mě drží hlavně celodenní kontakt s koňmi, práce s nimi a sdílení každodenních drobných radostí a starostí, které jsou s touto činností spojeny. Také možnost být celý den venku a zorganizovat si část práce podle sebe. V sezoně šance doprovázet moje svěřence na závody a těšit se jejich úspěchy a po sezoně společný odpočinek.

Od svého šéfa očekávám, asi jako každý jiný zaměstnanec v jakémkoliv jiném oboru, jistou dávku důvěry, ponechání samostatnosti a pochopení pro to, že jsem taky jenom člověk, a pak samozřejmě potěší občasné „děkuji“.