O čem jsme také psali: osteochondroza

Osteochondróza je onemocnění, které se v poslední době objevuje stále častěji. Zatímco před 25 lety byl její výskyt vzácností, v současnosti osteochondrózou onemocní 10 – 20 % všech sportovně využívaných koní (podle jedné studie u klusáků to bylo až 35 %). A to je docela alarmující!

Co je to osteochondróza a jak vzniká

Osteochondróza patří mezi nemoci, kterým se souhrnně říká vývojová ortopedická onemocnění (angl. developmental orthopaedic diseases = DOD). Postihuje kosti končetin, ale také obratle, především krční (tímto typem onemocnění se zabýval článek publikovaný v minulých dvou číslech pod názvem „Když se řekne spinální ataxie“). Jedná se o selhání enchondrální osifikace (viz rámeček „Stručné vysvětlení vzniku a vývoje kosti“), neboli vývoje a zrání kosti.

Přestože změny při osteochondróze jsou díky současným technickým vymoženostem již dobře popsané, přesné příčiny jejich vzniku jsou stále ještě zahaleny rouškou tajemství.

Kdysi se předpokládalo, že prvotní příčinou je nedostatečné prorůstání právě vznikající kosti krevními cévami, takže se pod kloubní chrupavkou začne vyvíjet nekróza (odúmrť tkáně). Později se názor mírně pozměnil: Myslelo se, že pod kloubní chrupavkou dojde z nějakého důvodu k nekróze, což znemožní prorůstání tkáně cévami a tím se zastaví i celý proces enchondrální osifikace. Jako příčiny těchto patologických změn tenkrát uváděli odborníci příliš rychlý růst kosti, ale i mechanické působení na kloub, které mělo poškodit kloubní chrupavku a kost ležící pod ní. Dokonce se uvažovalo i o infekci… Díky moderní technice se však tyto hypotézy ukázaly jako mylné.

V současné době obecně platí jiná teorie vzniku osteochondrózy: Jedná se přímo o poruchu enchondrální osifikace. Enchondrální osifikací se tvoří kosti končetin, obratle, pánev i spodina lebeční. Nejdříve vzniká jakási chrupavčitá „předloha“, která se postupně mění v kosti. Tato přeměna (kostnatění, osifikace) normálně probíhá v několika fázích:

1. Chondrocyty (buňky chrupavky) dozrají a zvětší se.

2. Mezibuněčná hmota chrupavky začne řídnout.

3. Zralé chondrocyty vytvářejí enzym alkalickou fosfatázu, který podporuje ukládání vápníku do mezibuněčné hmoty (vápenatění, kalcifikace).

4. Kalcifikace způsobí, že chondrocyty odumírají.

5. Poté dochází v této oblasti k prorůstání krevních vlásečnic a osteoblastů (jedny ze tří typů buněk kostní tkáně), takže původní chrupavka se mění v kost.

6. Nově vytvořená kost zraje do konečné podoby a pevnosti.

Zjednodušeně probíhá vznik a vývoj osteochondrotické léze asi takto:

1. Chondrocyty, které vznikly normálním způsobem, působením určitých faktorů abnormálně zrají a mění se.

2. Dochází k poruše kalcifikace chrupavčité mezibuněčné hmoty nebo prorůstání cév a přeměny chrupavky v kost; místo kosti zde zůstává zesílená a degenerovaná chrupavka. Podle toho, kde se léze nachází a jak je velká, se proces vyvíjí dále dvěma možnými směry (obr. 1):

a. Pokud je léze blízko povrchu, vyvíjí se osteochondritis dissecans = OCD. Protože nedostatek cév má za následek nedostatek živin, rozvíjí se v dolních vrstvách této chrupavky nekróza (odúmrť); působením tlakových sil při pohybu a zatížením kloubu se nad ní začnou tvořit praskliny; ve finále zde vznikají chrupavčité „chlopně“ nebo volná tělíska. Chlopeň i volné tělísko může později zkostnatět; volné tělísko může zůstat přichycené v místě poškození chrupavky nebo se může uvolnit a někdy dokonce putuje až na druhou stranu kloubu. Jsou známy situace, kdy se volné tělísko samovolně vstřebalo.

b. Pokud došlo ke změně v hlubších vrstvách, zesílená chrupavka se jako „ostrůvek“ obalí normálně vyvinutou kostní tkání; tato zachovalá chrupavka časem odumře a v kosti zůstane léze podobná cystě (subchondrální cystické léze = SCL).

Osteochondritis dissecans (OCD) a periartikulární subchondrální cystické léze (SCL) jsou dvě součásti osteochondrózy. Obě tyto jednotky se mohou vyskytnou u jednoho koně a dokonce i na jedné kosti. Postupem času se dokonce mohou měnit jedna v druhou.

A jsme u otázky, která jistě napadne každého: Proč vlastně dochází k poruše enchondrální osifikace?

Bohužel jasná a definitivní odpověď zatím neexistuje. Postiženi jsou mladí, rostoucí koně, nejčastěji ve věku od 6 měsíců do 2 (3) let, ale osteochondróza už byla zjištěná i u několikadenního hříběte. Předpokládá se, že k jejímu vzniku přispívá více faktorů, které růst kostí a tedy i enchondrální osifikaci ovlivňují – říkejme jim rizikové faktory. Zde jsou ty nejdůležitější z nich:

- rychlý růst

- genetické predispozice

- nevyrovnaná výživa

- trauma kloubní chrupavky

- hormony aj.

Bylo zjištěno, že osteochondróza významně souvisí s rychlým růstem mladých zvířat (což neplatí pouze pro koně) a rychlý růst úzce souvisí s trendem současné plemenitby a chovu vyprodukovat co nejrychleji velká a silná zvířata, která se budou dobře prodávat.

Co se týče genetických predispozic, je trochu s otazníkem, co se vlastně dědí. Je jasné, že se dědí dispozice rychlého růstu, dědí se i velikost koně v dospělosti. Někdy se může stát, že potomci určitého plemeníka jsou více postižení osteochondrózou, na druhé straně ne všichni jedinci s tímto onemocněním musí nutně plodit jen nemocné potomky.

Nesmírně důležitým faktorem je nevyrovnaná výživa rostoucích zvířat. Velký význam má nadbytek energie v krmivu. Tento faktor jde ruku v ruce s rychlým růstem mladého jedince. Svoji roli zde hrají také minerály, především nedostatek a nesprávný poměr vápníku a fosforu v krmné dávce. Podle některých výzkumů má na vznik tohoto onemocnění vliv také špatný poměr mědi a zinku. Více o výživě si můžete přečíst v rámečku „Několik důležitých zásad výživy jako prevence a léčby osteochondrózy“.

Trauma, tedy mechanické poškození (například nadměrným zatěžováním kloubu či končetiny) kloubní nebo růstové chrupavky a pod ní ležící kosti je pravděpodobnou příčinou zhoršování již existujících lézí. Některé názory říkají, že může (především v kombinaci s dalšími faktory) způsobit poruchy enchondrální osifikace, pokud působí nepřiměřené mechanické síly přímo na osifikační centrum. Trauma se často pojí s nadměrnou hmotností zvířete, s nesprávným pohybovým režimem rostoucího koně i s nesprávnou úpravou jeho kopyt či podkováním.

Svým způsobem se na vzniku osteochondrózy mohou podílet i některé hormony, které ovlivňují metabolismus (například glukokortikoidy).

Jak osteochondróza „vypadá“ a kde se nejčastěji vyskytuje

Osteochondrózou mohou onemocnět epifyzární anebo apofyzární chrupavky. Pokud je postižena růstová chrupavka, může dojít k tzv. angulárním deformitám končetin (končetiny do „O“ nebo do “X“). Osteochondróza, postihující kloubní chrupavky obratlů bývá příčinou syndromu zvaného „wobbler“. Při postižení kloubní chrupavky dochází obvykle ke dráždění kloubu, takže v něm vzniká zánět se všemi svými příznaky; někdy se může vyvinout degenerativní onemocnění kloubu (známé jako „artróza“).

V případě osteochondritis dissecans (OCD) dochází k rozrušení celistvosti kloubní chrupavky (obr. 2, 3). Chrupavka je na určitém místě zesílená, zvrásněná, popraskaná, časem se může odchlípnout (vytváří jakousi „chlopeň“), nebo se část chrupavky oddělí a vznikne volné tělísko. To se může držet v místě léze, ale také může putovat kloubem do vzdálenějších míst. Pro koně je charakteristické, že volná tělíska začínají časem kostnatět.

Je zajímavé, že následné degenerativní změny (artróza) postihují především ramenní kloub, kolenní nebo hlezenní kloub už méně často.

Na obrázku 5 jsou u koně červeně vyznačené klouby, které bývají nejčastěji postižené osteochondritis dissecans.

V případě periartikulární subchondrální cystické léze (SCL) se jedná o vznik dutinky v kosti poblíž kloubní chrupavky, která je obvykle vyplněná želatinózní hmotou (obr. 4). Chrupavka nad cystickou lézí je obvykle popraskaná a zvrásněná.

Na obrázku 5 jsou u koně modře znázorněné klouby nejčastěji postižené SCL.

MVDr. Dominika Švehlová

 Obr. 1

 Obr. 2

 Obr. 3

 Obr. 4

    Obr. 5