O čem jsme také psali: Pastva nejen pro oči

Pomalu ale jistě se blíží období, kdy se naše oči budou moci potěšit romantickým pohledem na koně pasoucí se na zelené, bohaté a šťavnaté pastvě. Ovšem poetický obrázek pasoucích se koní jen dokresluje zásadní význam, které pastva pro naše oblíbené čtyřnožce má. Článek z březnového Jezdectví 2006.

Význam pastvy:

Dodává vysoce hodnotné botanicky pestré krmivo

Umožňuje volný pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu a na slunci 

Pastva – a co je víc? 

Když se opravdu zamyslíme, skýtá nám pastvina opravdu mnoho předností. Za prvé kvalitní krmivo. Kůň si dokonce může vybrat co, kdy a kolik toho sežere. Fyziologie trávení je u koní velmi náročná na čas. Při stájovém odchovu se tato doba uměle zkracuje, naproti tomu pastevní porost neumožňuje rychlé nasycení. Je správné, aby koně přijímali potravu co nejdéle, protože se tak dokonaleji stráví. Navíc chceme konstitučně silné jedince, kteří jsou odolné vůči nemocem a špatným povětrnostním podmínkám. Toho při držení ve stáji v malém boxu prostě nedosáhneme. A kde se má takový obyčejný kůň, řekneme-li to laicky, protáhnout a uvolnit? Vždyť každý z nás potřebuje život plný pohybu a nejen hodinu intenzivního tréninku za den. Zkrátka pastva vypadá pro koně jako nezbytný doplněk. 

V čem je kůň jiný?

Divoký kůň žil kočovným pastevním způsobem. My jako majitelé pastviny se však musíme smířit s tím, že koně nejsou ideální pastevní zvířata. Tak za prvé musíme počítat s tím, že stádo koní se bude po pastvině pohybovat a při tom dojde k velkému poničení pastviny desítkami kopyt. Za druhé - přestože bychom potřebovali, aby byl porost pravidelně vypasen, u koně tomu tak není. Koně defekují na jedno místo a místa, která budou celému stádu sloužit jako přírodní latríny, zůstanou nespasená. Za třetí všichni dobře víme, že kůň ukousne sousto trávy až u země. Proto se často doporučuje společnost skotu (někdy i ovcí, ale ty vypásají porost stejným způsobem), který koňské pastevní zvyklosti vyvažuje svými.

Sám nebo ve stádě? 

„Chceme-li se ke koním chovat přátelsky, neměli bychom ho dlouhodobě držet ani jako samotáře, ani ve velkých skupinách. Vzhledem ke způsobu života koně se není třeba příliš obávat zařazování nových koní do stáda – jistá dávka nevraživosti je pro koně běžnou záležitostí a nevede zpravidla k újmě na zdraví koně. K tomu je však nutný dostatečně velký prostor,“ konstatuje Jitka Víchová, která se zabývá etologií koní, a pokračuje,“potíže mohou nastat, nebyl-li některý z jedinců odchován pod matkou ve stádě klisen a posléze vrstevníků a tudíž si neosvojil pravidla slušného chování.“ Ovšem jak je to s čistě sportovním koněm? Český návštěvník stájí světové jedničky Ludgera Beerbauma v německém Riesenbecku by byl mile překvapen malými výběhy s kvalitní pastvou, určenými vždy pro jednoho koně. Ani u těchto sportovců nebyla pastva a pobyt venku podceňován. „Ano, pastva pro sportovního koně, proč ne. Ale u těchto koní je třeba preferovat umístění na pastvinu odděleně od ostatních jedinců,“ odpovídá na naši konkrétní Ing. Lucie Starostová z ČZU. Navíc se pastvou a umístěním do výběhu spolu s pohybem v kolotoči a lonžováním pěkně rozkouskuje den těchto čtyřnohých sportovců. 

Jen pár hodin nebo od rána do večera?

Pastviny můžeme využívat celých 24 hodin nebo část dne, to už bude záležet na kategorii zvířat. Mladé koně při jejich odchovu umísťujeme na pastvinu celodenně (a tedy i celonočně), naopak koně, které používáme i k práci pod sedlem (nebo v zápřeži) na pár hodin denně. Podle toho by se také mělo lišit vybavení pastvin. Pro celodenní pobyt na pastvě budou určitě nutné přístřešky, kam se mohou koně schovat při nepřízni počasí či sálajícím slunci, počítáme-li s využitím pár hodin denně, postačí nám vzrostlé listnaté stromy. Ty jsou výhodné v každém případě – když se pod nimi nebudou koně schovávat, rozhodně je budou rádi okusovat.

Zvyk je železná košile

Pastevní období trvá od konce dubna do poloviny října. Před začátkem pastevního období musíme koně navykat na pobyt venku nejlépe pobytem ve výběhu. V prvních dnech pastevního období paseme přibližně hodinu, poté prodlužujeme až na hodiny dvě a později na 3-4 dopoledne a odpoledne. Pro starší koně lze použít hlavně v horkých dnech i noční pastvu.  

Musí se kůň dekovat?

O této skutečnosti se nikdo příliš nezmiňuje. Zajímavá je však zkušenost Jo Birdové, která ve své knize „Chov koní přirozeným způsobem“ navrhuje takovéto řešení: „S přibývajícím chladným a vlhkým počasím nedávejte koni hned deku, protože tak by nemohla vyrůst hustá zimní srst. Jestliže je k dispozici přístřešek, kůň má dobré krmení a je schopen si udržet stálou tělesnou hmotnost, možná zjistíte, že deku vůbec nepotřebuje. Jiné zvíře však může být náchylné ke ztrátě kondice, anebo ho musíme ostříhat, a pak je třeba přikrývat ho dekou, aby se nevyčerpaly tělesné zdroje a kůň se udržel v teple.“ Jestliže kůň potřebuje deku, je lepší koupit několik tenčích venkovních dek odloných vůči vodě. Lze je pak použít jednotlivě nebo společně, podle počasí. Nemá význam mít nepromokavé deky a neustále je sundávat a nandávat, lehčí je sejmout jen horní vrstvu.

Pastevní matematika

Námi dostupné materiály o pastvě se mírně liší. Tak například hodnota pH půdy (určitě je zajímavé nechat si nejdříve udělat rozbor půdy) se pohybuje od 6 do 4-4,5, tzn. mírně kyselé. Kolik takový kůň spase? Počítejte 8 % jeho hmotnosti, dalším údajem je třeba 32,5 kg na jedno hříbě. A co rozloha půdy? Literatura uvádí od 0,5 ha při intenzivní pastvě (na tzv. kulturním porostu) až po 1-1,3 hektaru (extenzivní způsob pastvy) na jednoho koně.