O čem jsme také psali: Připouštěcí sezona se rozjíždí

Je začátek března a s pozvolným příchodem jara se po zimě se u klisen opět začíná rozebíhat cyklus říjí. Chovatelům začíná nejnabitější období roku: hlídání klisen při porodech, vybírání dalších partnerů a starosti s připouštěním či inseminacemi. Článek z březnového Jezdectví 2006.

Při výběru hřebce hraje roli mnoho faktorů. První kritéria rozhodne klisna, kterou má chovatel k dispozici: tedy její plemeno, věk, výška, typ, výkonnost a snadnost zabřezání. Poté si musí chovatel uvědomit, jakého koně chce odchovat a jaké finanční prostředky chce nebo může do chovu vložit a jakou návratnost očekává. 

Přirozená plemenitba nebo inseminace?

V ČR je stále ještě hodně frekventovaná přirozená plemenitba, narozdíl např. od sousední SRN, kde je více než 90 % klisen zapouštěno inseminací. Na vině nejsou sami chovatelé, kteří by nechtěli podporovat moderní metody chovu, ale nesrovnatelně horší zajišťování služeb, které s inseminací souvisejí. Jednak máme podstatně řidší síť veterinářů s odpovídajícím vybavením a zkušenostmi, jednak u nás téměř chybějí inseminační nebo specializovaná veterinární centra, kam chovatel klisnu dopraví a kde se o hlídání průběhu říje a inseminaci postará kvalifikovaný personál – výsledkem je skutečně vysoké procento zabřezlých klisen.

Dojíždí-li veterinář k chovateli z větší vzdálenosti, každým vyšetřením se velmi zvyšují náklady na zabřeznutí, navíc je ve frekventovanějších měsících (duben, květen) lékař přímo na roztrhání a může docházet k promeškání fáze vhodné k inseminaci. U hůře zabřezajících klisen se proto chovatel často rozhoduje pro přirozenou plemenitbu a tím se výběr hřebce zužuje na dostupné okolí – klisna se ke hřebci během říje obden vozí a nebo je v místě jeho působiště po dobu říje ustájená.

Inseminace ano, ale…

Inseminace se po světě rozšířila díky nesporným výhodám, které nabízí: 

.dostupnost hřebce na velkou vzdálenost, 

.větší množství klisen, které může díky dělení odebraného semene připustit,

.odbourání rizika zranění cenného hřebce při přirozené plemenitbě,

.zabránění přenosu infekčních onemocnění.

Má však i svá negativa, co je v našich poměrně „amatérských“ podmínkách často nižší procento zabřeznutých klisen ve srovnání s přirozenou plemenitbou, navíc některé problematické klisny po inseminaci nechtějí zabřeznout, ač jsou z přirozené plemenitby březí po jednom či dvou cyklech říje.

Pokud se chovatel rozhodne pro inseminaci, většinou klisna nemusí podstupovat žádná veterinární vyšetření, v případě přirozené plemenitby je nutný nejen odběr krve, ale především vaginální výtěr, který se vyšetří na přítomnost různých škodlivých bakterií nebo nežádoucích protilátek. Výjimkou mohou být klisny se sajícím hříbětem, ale vždy rozhoduje držitel či majitel hřebce. U inseminace musí chovatel počítat s povinným testováním DNA u narozeného hříběte.

Kde hledat informace o plemenících?

Plemenní hřebci většiny plemen chovaných v ČR jsou uvedení v Seznamu hřebců s oprávněním k plemenitbě, každoročně vydávaném Asociací svazu chovatelů ČR. Zde jsou uvedeny základní informace o hřebcích (míry, věk, plemeno, výkonnost) včetně dvougeneračního rodokmenu a informace a kontakty na momentálního držitele hřebce. V případě změn během připouštěcí sezóny jsou informace aktualizovány v chovatelském bulletinu Koně, vydávaném stejnou organizací. 

Kromě Seznamu mají chovatelé na výběr z nepřeberného množství různých reklamních prvků: letáky jednotlivých držitelů hřebců, kalendáře, inzerce v odborných časopisech atd. 

Připomínám, že se v dnešní době nemusí chovatel omezit jen na ČR, formou inseminace je mu k dispozici celý evropský chov, ale je třeba pamatovat na několik základních skutečností: osvědčení o původu dostane hříbě pouze v případě, že jsou klisna i hřebec zapsáni ve stejné plemenné knize (PK). To znamená, že pokud si chovatel vybírá hřebce ze zahraničí, musí se informovat, zda ho česká PK, v níž je jeho klisna vedená, akceptuje nebo jestli klisna splňuje podmínky pro zapsání do PK, v níž má hřebec udělen výběr (v takovém případě bude i hříbě příslušet k této PK). Informace o evropských hřebcích lze sehnat z mnoha zdrojů, v prvé řadě na internetu nebo ve známých velkých obrazových publikacích vydávaných jak v SRN, tak v Holandsku či Francii, ve většině z nich najdeme hřebce sportovních plemen, jak velkých koní, tak pony.

Život chovatele je strastiplnou poutí a období připouštění je jen zlomkem jeho každodenních starostí. Když už klisna zabřezne, musí hříbátko v pořádku donosit, porodit a poté chovatele čekají dva až tři roky obav, aby se zlobícímu výrostkovi něco nestalo. A to vše ještě zdaleka není zárukou, že z hříběte vyroste vymodlený šampión – ta šance je srovnatelná s výhrou v menší loterii. Na rozdíl od ní však chovatel může své šance výrazně ovlivnit: výběrem skutečně kvalitních rodičovských párů.