O čem jsme také psali: S Robertem d´Artois do zákulisí Cadre Noir
Určitě jste už někdy slyšeli o Cadre Noir, elitní francouzské skupině černě oděných jezdců ze Saumuru, jedné ze čtyř nejslavnějších evropských vysokých jezdeckých škol. Tahle je však oproti ostatním v mnohém jiná, například svou silnou vazbou ke sportovnímu jezdectví... Velmi zajímavý rozhovor připravila v loňském únorovém Jezdectví Magdaléna Straková.
A abychom si udělali trochu lepší představu o fungování této instituce, využili jsme příležitosti a během jeho návštěvy Prahy jsme krátce vyzpovídali pana Roberta d´Artois, ředitele Francouzské národní jezdecké školy, pod níž Cadre Noir spadá.
Pane řediteli, mohl byste našim čtenářům napřed stručně představit Francouzskou národní jezdeckou školu?
Francouzská národní jezdecká škola, zkráceně ENE, má jako své profesory členy skupiny Cadre Noir. Škola má tři základní úlohy: šířit věhlas francouzského jezdectví (což se děje prostřednictvím galapředstavení a vystoupení v cizině), formování kádru pedagogů (tedy vzdělávání jezdeckých učitelů) a třetí úlohou je soutěžní činnost. Členové skupiny Cadre Noir jsou tedy nejen jezdci našich galapředstavení, ale také reprezentanty nebo trenéry mladých soutěžních nadějí.
Převažuje některý z cílů, nebo jsou si rovny?
Žádná úloha nepřevládá, všechny tři cíle se vzájemně doplňují a obohacují. Například pokud člen Cadre Noir nabude zkušenosti ve vysokých soutěžích, jsou mu pak k dobru nejen v procesu vzdělávání, ale i (jak my říkáme) v činnosti prestižní, tedy při galapředstaveních. Naopak to, co se naučí při představeních, je užitečné i při soutěžích – včetně parkuru, kde je kvalitní jízdárenská příprava koně samozřejmě také velmi důležitá. Třeba takový kůň, co umí kapriolu, nebude tolik shazovat zadníma nohama... :-)
Znamená to snad, že všichni vaši koně umí všechno, včetně nadzemních cviků?
To ne, máme koně sportovní a jízdárenské a pak jsou tam takzvaní sauteurs, tedy skokani – ti předvádějí tři nadzemní skoky naší školy: kurbetu, krupádu a kapriolu (pozn. autorky – tyto skoky jsou ve francouzském podání poněkud odlišné od provedení jiných škol). Protože je to velmi specifická práce, je pro ni potřeba velmi specifických koní. Nakupujeme koně ve třech letech, ale často ještě nevíme, jak se budou specializovat, jestli z nich budou „jen“ školní koně, nebo ukážou dostatečný talent pro vrcholové soutěže či pro skoky vysoké školy – to se pozná až tak po jednom či dvou letech. Práce sauteura je náročná a kůň k ní musí být velmi dobře svalově predisponován, aby měl možnost vyvinout velkou sílu. Musí mít také chuť jít dopředu, musí se v něm skrývat spousta energie.
Jak tedy koně vybíráte a nakupujete?
Nemáme žádné pevné pravidlo, jak při nákupu postupujeme. Koně kupujeme už s určitým záměrem a dopředu víme, ke kterému jezdci ho asi přiřadíme. Máme jednoho člověka, zodpovědného za nákup koní, ten projíždí za potenciálními přírůstky celou Francii, i když chovatelé nám někdy také sami přichází své koně nabídnout. Náš nákupčí se radí s vedoucími sekcí a jezdci Cadre Noir o tom, jakého koně kdo potřebuje, jestli se shání např. nějaký pro soutěžní účely nebo na jízdárnu. Společně zkusí koně vytipovat, posoudí je a uvidí se.
Nového koně dostane jezdec na rok a potom zhodnotíme, jestli si spolu daná dvojice „sedne“ a jaké dispozice kůň má. Poté se rozhodne, jestli bude kůň směřovat ke školní kariéře, trénovat náročné prvky nebo závodit. Je ovšem třeba brát v potaz více faktorů, protože můžete mít nejlepšího koně a nejlepšího jezdce na světě, a přesto spolu dohromady nebudou fungovat tak, jak by měli. Je prostě potřeba zvážit, který jezdec může konkrétnímu koni dát to nejlepší.
Tradičně v Saumuru dominovali koně plemene SF (Selle Français, francouzský jezdecký kůň), jak je to v současnosti?
I dnes jsou to cca z 85 % SF. Máme také nějaké angloaraby, díky dohodě se svazem angloarabských koní, ale jde jen asi o 5 až 7 jedinců. Vlastníme i dva iberské koně, konkrétně jde o plemena alter real a lusitano (jeden byl dárek od šéfa jezdecké školy v Lisabonu, vystupuje s kolegyní Nadèje Bourdon na dlouhých otěžích) a zvažujeme, že si možná ještě jednoho zástupce alter real přikoupíme. Pro sport jsme zakoupili také nějaké hannoverské koně.
Škola je vůbec hodně zaměřena na sportovní jezdectví...
Pro nás jde o logické vyústění. Máme za sebou výrazné sportovní úspěchy, například ve všestrannosti zvítězilo francouzské družstvo (v němž byli dva členové z naší školy) na Olympiádě v Aténách. Dosáhli jsme také výborných výsledků ve skocích, teď se zase ve spolupráci s Francouzskou jezdeckou federací snažíme podpořit naše soutěžní jezdce v drezuře, protože tam ještě nemáme takovou úroveň, jakou bychom mohli mít.
Pořádají se u vás také různá soustředění? Dá se říci, kolik jezdců u vás trénuje?
Z našich jezdců se mezinárodních soutěží (v různých disciplínách) účastní asi tak 6 – 7, hodně k nám přicházejí trénovat také jezdci z venku, a to jak reprezentace seniorská, tak i mládež. Když vezmeme v potaz všechny druhy vzdělávání od dlouhých stáží až po ty krátkodobé, trénuje u nás 1200 – 1300 žáků a každoročně spolupracujeme se 40 – 45 vrcholovými jezdci. Celá všestrannostní ekipa u nás strávila 2 měsíce při přípravě na evropský šampionát a nakonec byli druzí, chystají se sem i na přípravu před londýnskou Olympiádou.
Pomáháte však nejen domácím jezdcům, plodnou spolupráci jste navázali i se zahraničím...
Ano, s týmem Kataru spolupracujeme několik let, už se mohou pochlubit například zlatou medailí ve všestrannosti na Asijských hrách. Před časem jsme zahájili spolupráci také s Čínou a čínský tým všestrannosti se už může pyšnit bronzovou medailí taktéž z Asijských her. Čínská spolupráce se bude nadále ještě mnohem více rozvíjet, protože naši ministři podepsali dohodu o založení čínsko-francouzského jezdeckého vzdělávacího institutu v Číně a vznikne tam hned několik středisek v několika provinciích. Vzdělávací instituci pomáháme zakládat také v Maroku.
V zahraničí si vás velmi váží, jestlipak ale také vy příležitostně chodíte „na radu“ k zahraničním trenérům?
Ano, sledujeme práci jiných trenérů a občas k nám někoho pozveme, například osobnosti z Německa, Holandska, Ameriky... Není v zájmu školy, aby se uzavřela a abychom se soustředili jen na naši výuku, musíme se dívat, co se kde komu daří a učit se od nich – to nám všem otevírá nové obzory. Měli jsme tu na trénink například německého drezurního trenéra z Hannoveru, jenž má na starosti německé družstvo mladých jezdců (Foneticky řikal něco jako major Štrunk???), pozvali jsme si také amerického skokového trenéra George Morrise.
Jezdci Cadre Noir jsou (na rozdíl od jiných akademických jezdeckých škol) vybíráni i podle sportovních výsledků, jaké tedy na ně máte požadavky?
Podmínky přijetí jsou tyto: musí mít státní jezdeckou zkoušku druhého stupně, ukončené nejméně tříleté univerzitní vzdělání a dobré výsledky v národních soutěžích. To ale není zdaleka všechno, to jsou jen body, které musí každý uchazeč splnit, aby mohl vůbec poslat přihlášku. Žádosti se pak zhodnotí, zajímaví kandidáti jsou pozváni k jezdecké zkoušce a pohovoru a my posuzujeme, jak by se mohli včlenit do skupiny. Někdo nemusí třeba být až tak dobrý v soutěžích, ale může mít zase lepší potenciál jako pedagog...
O místo v tak prestižní instituci, jako je Cadre Noir, musí být velký zájem!
Minule se z asi 90 žádostí vybrali 3 noví jezdci, ale my nepřijímáme pravidelně každý rok – teď jsme sice zrovna uprostřed procesu hledání nových jezdců, ale od roku 2006 jsme zatím nikoho nevzali. Někteří však odchází, protože se chtějí věnovat jiným věcem – například si plánují založit svůj vlastní podnik, a jiní zase odcházejí do důchodu, takže potřebujeme zvětšit skupinu. Už teď máme přes 60 přihlášek a každý den dostáváme 3 – 4 další. Selekci pak zvládneme vcelku rychle, během 10 dnů si žádosti projdeme, koncem února až počátkem března vybrané kandidáty prozkoušíme a v polovině března budeme mít jasno.
Když nastoupí nový člen, co ho čeká?
Začne dělat to, proč jsme ho přijali. :-) To znamená, že se bude věnovat přípravě koní a vyučování žáků, také bude závodit a vychovávat další učitele. Pokud půjde vše dobře, tak se za rok stane takzvaně aspirantem člena skupiny a dostane černý oblek a bičík, členem skupiny Cadre Noir se však opravdu stane až za několik let. Těm, co se hodně specializují např. na sport, necháváme větší prostor k přípravě a o to míň pak učí, mají totiž třeba 10 – 12 koní do soutěží, takže potřebují více času, aby se jim mohli patřičně věnovat. Každý écuyer (jezdecký mistr) jezdí každý den 8 – 9 koní a k tomu ještě vyučuje.
Typickou černou uniformu jezdec dostane až jako aspirant. Uniformy sice vypadají jako vojenské, v současnosti jsou však už jezdci víceméně „civilové“...
Ano, černé obleky sice vychází z vojenské tradice, dnes je však už ze 35 jezdců skupiny jen 8 vojáků. Odlišují se od ostatních detaily na knoflíčcích, kdy vojáci na nich mají vyobrazen granát a ostatní členové „černého kádru“ na nich mají slunce, jako symbol pokračujících tradic versailleské jezdecké školy Ludvíka XIV., Krále Slunce.
Mezi akademickými jezdeckými školami jste průkopníky v přijímání žen do svých řad, jak se na ně díváte?
Nemají to u nás ani těžší, ani lehčí než muži. Nemají žádná privilegia, ale přináší nám jiný pohled, jiný rozměr, který je velice zajímavý. Jezdkyně máme tři a mezi ošetřovatelkami je žen zhruba jedna třetina.
Tak rozsáhlý areál s tak obrovským množstvím koní musí zaměstnávat jistě spousty dalších pracovníků, než jen jezdce a ošetřovatele...
Ve škole pracuje 165 pracovníků, z toho je kromě 35 jezdců asi 50 ošetřovatelů, okolo 30 lidí je v administrativě, a pak je tam důležitá tzv. technická služba – udržují tratě, jízdárny a dráhy, také všechny budovy a vyrábí i překážky na všestrannost. Jsou to také mechanici a řidiči kamionů (máme 6 velkých náklaďáků na koně). Máme také vlastní veterinární kliniku a 3 veterináře, k tomu 5 kovářů a pracovníky v sedlářské dílně.
Jak se člověk dostane k tomu, aby u vás pracoval? Přijímáte například studenty na stáže?
Nefunguje u nás to, co někde jinde, tzn. že by u nás studenti zdarma pracovali a za to se něčemu přiučili – to bychom pak měli problémy s pojištěním a také s ministerstvem, které nás financuje – řekli by, že když u nás lidé pracují zadarmo, tak nepotřebujeme žádný personál! :-) Studenti nemohou brát práci zaměstnaným lidem, ale mohou přijet na stáž. Abyste mohli na stáž, musíte nám napřed napsat, co byste chtěli dělat (může to totiž být třeba i veterinární stáž) a jak dlouho, my se pak podíváme, jestli vám můžeme vyhovět. Žádosti nám chodí každý den.
Nejen z témat pražské přednášky je jasné, že se v ENE věnujete hodně výzkumu, na čem jiném ještě pracujete?
Sophie Biau vyvinula spolu s dalšími odborníky specializované sedlo pro hendikepované jezdce, protože kromě jiného trénujeme také paradrezurní družstvo (mimochodem před pár dny vyhráli naši svěřenci Pohár národů ve Španělsku). Teď pracujeme na zajímavém výzkumu s názvem Jezdec, který se nezná, na němž se podílíme s Národním sportovním ústavem. Předmětem výzkumu je důležitost kondice jezdce – jezdci se totiž starají pouze o fyzickou kondici koní a o tu svou už příliš nedbají, přestože je to podle mne základní parametr úspěchu a celkového rozvoje.
Jaké období byste doporučil našim čtenářům k návštěvě ENE? Nechystá se nějaká zajímavá akce typu Setkání 4 škol?
Každé období má svoje kouzlo, v zimě se však tak trochu odpočívá. Pro každou roční dobu máme jiný typ galapředstavení, na jarní vystoupení vždy pozveme k hostování nějakého zajímavého hosta, jako například Jean-Françoise Pignona, Lorenza, nebo návštěvu z jiné jezdecké školy. Na podzim uvádíme Muzikál, to nás doprovází orchestr, a v létě pořádáme představení tradičnějšího rázu, abychom uspokojili turisty, co tráví dovolenou na zámcích na Loiře. Setkání čtyř vysokých jezdeckých škol mělo před pěti lety obrovský úspěch, letos se proto na říjen chystá v Bercy (Paříž) opakování.
A co zvažované vystoupení Cadre Noir v České republice?
Byli jsme se podívat na možné místo konání takové akce a aréna vypadá dobře, ale nepředbíhejme. Jako u všech projektů budeme i pro tento muset napřed najít zajištění, tak doufáme, že se nám podaří najít správné partnery, pak moc rádi přijedeme.
My tedy budeme držet palce a těšit se, že vás v ČR uvidíme! Děkuji za příjemný rozhovor.
L´Ecole nationale d´equitation - Francouzská národní jezdecká škola, ENE
Historie francouzských jezdeckých škol sahá už do 16. století, saumurská škola Cadre Noir však svůj vznik datuje až do roku 1814. V roce 1972 pak vznikla ENE, do níž je Cadre Noir plně integrována. Společně představují mezinárodní centrum pro jezdecké vzdělávání, výzkum a soutěžní jezdectví. Koně Cadre Noir byli roku 1984 z tradičních stájí v Saumuru přesunuti do obřího komplexu ENE, kde je dnes okolo 300 koní, 15 venkovních jízdáren, přes 50 kilometrů upravených tratí, 700 skoků, 7 krytých jízdáren (včetně šesti hal s olympijskými parametry), veterinární klinika, amfiteátr a obrovská multimediální knihovna.
Soustředění s „Ženou v černém“
O víkendu 28. – 29. 1. se v Bohuslavicích konalo ve spolupráci s pořádajícím JK Mansberk soustředění s členkou elitní jezdecké skupiny Cadre Noir, paní Nadèje Bourdon.
Úvod byl věnován představení Francouzské národní jezdecké školy, jejím principům práce, a také systému vzdělávání. Poté přišla na řadu praktická část, kdy paní lektorka komentovala práci několika lotů v hale, kam se na ochozy vešlo několik desítek diváků. Skupiny jezdců byly rozděleny podle úrovně a zaměření, pro radu si přijeli jezdci s drezurními ambicemi i ti, jejichž vybranou disciplínou je parkur.
Večerní zhodnocení videozáznamu poskytlo lepší možnost nahlédnout na filozofii tréninku „po francouzsku“, paní Bourdon vysvětlovala, že se přes den tolik nezaměřovala na korekci všech chyb jezdců, protože by je příliš zahltila, a soustředila se spíš na několik konkrétních bodů. Často poukazovala na nestálý a nesprávný kontakt ruky s hubou koně, probírala tipy jak koně lépe uvolnit a neomezovat kvalitu jeho pohybu a upozorňovala na důležitost kratších repríz daného cviku.
Od teorie k praxi v Praze
Velký zájem o první představení Francouzské národní jezdecké školy v Praze se promítl i na hojné účasti odborné veřejnosti 30. 1. na přednášce Nadèje Bourdon a Sophie Biau v prostorách Francouzského institutu. Seminář nesl název Kůň – od teorie k praxi a přinesl publiku představení konkrétních projektů, jejichž řešením se v ENE zabývají.
První na řadě byl Persival, což je vlastně téměř k dokonalosti dovedený simulátor koně, který v ENE používají pro přípravu jezdců a odstraňování zažitých jezdeckých chyb. Vpravdě geniální přístroj, jehož vývoj trval 15 let, se pohybuje ve třech osách a dokáže před obrazovkou (na níž se jezdec vidí) donekonečna opakovat potřebný pohyb (včetně skoku), až si jezdec za pomoci trenéra stojícího po boku zafixuje správnou pozici. Persival umožňuje dokonce i naprogramování chodů přesně podle konkrétního koně.
Druhou část tvořilo seznámení s výsledky výzkumu o měření stresu koní při přepravě, u kterého se nejednalo o žádné velké překvapení a výsledky odpovídaly tomu, co by asi většina majitelů koní očekávala – koně během přepravy zažívají stres, zkušení „cestovatelé“ se uklidní dříve. Za zmínku stojí alespoň sice logická, přesto ne úplně zřejmá skutečnost, a sice že koně jsou ve stresu i ve vlastním boxu už půl hodiny před přepravou, protože ve stáji panuje ruch a přípravy na cestu.
