O čem jsme také psali: Vsaďte si na DNA!
Kdo by neznal Eclipse, skvělého ryzáka, jehož úspěchy na dostihovém poli v letech 1769 a 1770 se stejnou lehkostí zatím nedokázal zopakovat žádný z jeho bratří ani sester. Dříve mohli lidé tento fenomén pouze obdivovat, dnes věda poskytuje možnosti, které mohou tajemství jeho neporazitelnosti objasnit. Metoda, jejíž pomocí se můžeme dozvědět, jaké tajemství si Eclipse nesl v genech, je analýza DNA, na níž jsme se zaměřili v únorovém čísle 2006.
Máte doma Eclipse?
O výjimečnosti Eclipse nelze pochybovat. Zasvěcených nadšenců se při vyslovení jeho jména zmocňují pocity úcty a chovatelů touha takového koně jednou vychovat. Po Eclipsově smrti se tajemství jeho neporazitelnosti snažil přijít na kloub tým anatomů britské Královské veterinární univerzity. Jejich možnosti zkoumání byly ovšem tehdy oproti dnešním metodám velmi omezené. Naštěstí jeho kostra zůstala na této univerzitě uchována dodnes - a věda šla zatím mílovými kroky vpřed.
Jedním z nich byl i objev DNA a její struktury. Analýza, která by tuto DNA a z ní složené geny zmapovala, by mohla odhalit ty konkrétní geny, které jsou zodpovědné za výkonnost. Jejich zjištěním by bylo možné určit, která kombinace genů slibuje excelentní výkony na dráze. A právě k tomu se chystají vědci z Animal Health Trust v Newmarketu v Anglii. Tento tým si dal za cíl zjistit kombinaci genů zodpovědných za jedinečnou výkonnost nikoho menšího, než byl právě Eclipse. Relativně zachovalou DNA, která je nezbytným předpokladem pro splnění tohoto cíle, chtějí vědci získat ze zubů Eclipsovy dobře zachovalé kostry. Právě zubní dřeň je u starých vzorků tkání nejlepším zdrojem DNA, protože je v ní dědičná informace relativně nejméně poškozena. Tato DNA by pak měla být v laboratoři „namnožena“ na potřebné množství pomocí metody polymerázové řetězové reakce. Pokud se takto podaří získat vzorky Eclipsovy DNA, budou porovnány s DNA koní současné dostihové základny. Výsledkem porovnání genových sekvencí by měly být odlišnosti, které Eclipsovi jeho mimořádnou výkonnost umožnily a které „obyčejné“ koně naopak limitují. Pokud by se toto podařilo u Eclipse, chtějí britští genetici aplikovat stejnou metodu i na kosterním pozůstatky dalších výjimečných koní jako byli St. Simon nebo Hermit.
Ve svém důsledku by to znamenalo, že více méně každý majitel by mohl zjistit, zda jeho kůň má nebo nemá stejně "zázračné" geny jako Eclipse a další fenomenální koně.
Mohl by se Eclipse znovu narodit?
Dne 28. května 2003 se v Itálii narodila klisnička Prométhea. Na první pohled nic výjimečného, kdyby to nebyl první klon koně na světě. Znamená to, že se narodilo hříbě, které je geneticky totožné s jiným jedincem, jehož somatická buňka poskytla hříběti-klonu genetickou informaci. V tomto případě se jednalo o tělní buňku matky této klisničky. Protože Prométhea byla klonem klisny, která ji porodila, padlo tím navíc dogma, podle kterého je takováto březost možná jen v případě, že se plod geneticky liší od matky, tedy není jejím klonem. Tento velký úspěch oznámil světu vědecký tým pod vedením Cesarea Galliho prostřednictvím prestižního vědeckého časopisu Nature. V tomto prvním případě u koně nešlo o naklonování vzácného zvířete. O primát u tohoto druhu se snažilo více pracovišť, která chtěla dokázat, že naklonovat koně jako druh je vůbec možné. Při takové práci se embrya připravují po stovkách a úspěšnost vývoje až k porodu živého mláděte je mizivá (u Prométhei byla 0,12 %), přesto se naklonování nakonec podařilo. Opět padla jedna hranice. Jaké možnosti to tedy otvírá pro Eclipse? Není k dispozici jeho živá buňka, která by obsahovala neporušenou DNA. To je zatím při klonování obecně limitující. Ale vědecké objevy nevznikají pouze ze zvědavosti vědců, téměř vždy je jejich cílem praktické a nakonec komerční využití. Přestože se tedy Eclipse v dohledné době na dostihové dráze znovu nebojeví, otvírá úspěšný pokus o naklonování koně prostor k dalším experimentům. Jak velký tento prostor bude a jak rychle se bude zaplňovat, záleží pravděpodobně více než na pracovitosti vědců na vůli zákonodárců takto počaté jedince akceptovat právními normami.
Je libo šampióna?
Koněm, kterého z hlediska obchodu již stálo za to naklonovat, je valach Pieraz - mnohonásobný mezinárodní šampión ve vytrvalostních závodech do 50 km. K vytvoření Pierazova klonu, který se narodil letos v únoru opět díky šikovnosti vědeckého týmu pod vedením Cesarea Galliho, bylo použito Pierazových kožních buněk. Z vědeckého hlediska je na klonování Pieraza nové jen to, že šlo o naklonování konkrétního sportovně výjimečného koně, což posouvá tento úspěch z čistě vědecké roviny směrem k potencionálnímu obchodu. A o tom, že zřejmě k jeho komerčnímu využití dojde, svědčí mnoho zamrazených vzorků buněk špičkových koní již dnes uchovaných v mrazicích bankách. Ve vytrvalostních soutěžích totiž nejsou předpisy tak přísné jako v klasickém dostihovém sportu, kde není přípustné, aby v dostihu registrovaných koní startoval kůň, který nevzešel z klasické, přirozené metody připouštění.
Budoucnost? Je nejasná
Co tedy říci závěrem. Lidé od dob Eclipse vymysleli mnoho způsobů, jak přírodu zkoumat a jak jí pomáhat, aby sami nevyšli naprázdno. Od 30. let 20. století zná chov hospodářských zvířat umělou inseminaci. Spolehlivé evidenci původů dostihových koní začalo hrozit nebezpečí, že by mohlo díky machinacím se spermatem dojít k velikému zmatku. U dostihových koní proto nebyla - snad i z úcty k tradici, ale především ze strachu z možných podvodů - jiná než přirozená cesta chovu povolena. To byl zřejmě hlavní důvod, proč anglický plnokrevník zůstal stranou aplikace nových poznatků získaných na poli biotechnologií reprodukce v praxi. Přesto zde paradoxně může pomoci právě věda. Dnes, kdy běžně existuje možnost analýzy DNA, která podle mikrosatelitů spolehlivě ověří původ potomka, přestává být nebezpečí podvodů s inseminačními dávkami aktuální. Nemusí být proto daleka doba, kdy budou dlouholetá omezení v chovu anglického plnokrevníka prolomena.
Podaří-li se opravdu zjistit, jaká kombinace genů je ve srovnání s ostatními kombinacemi ta žádoucí, možná budeme opravdu jednou tak daleko, že poznáme, které hříbě se může stát šampiónem už podle analýzy jeho DNA. Tato možnost nemusí být hudbou až tak vzdálené budoucnosti. A co naopak prověření šampióni, kteří již nežijí? Ani pro ně nemusí být pozdě, pokud se podaří po úspěšném naklonování koně z čerstvých tělních buněk realizovat i naklonování z buněk zmrazených. Jak se k tomuto vývoji postaví veřejnost a hlavně legislativa, nelze dopředu říci. Jasné ale je, že na toto téma můžeme očekávat bouřlivé diskuse. Odpověď na otázku zda se dočkáme zapsání prvního klonu do plemenné knihy anglického plnokrevníka bude zřejmě těžší, něž bylo jeho vytvoření.
Čas letí a od dob Eclipsovy slávy uteklo 235 let. Mnoho se změnilo. Lidí od té doby přibylo, koní je naopak méně, ale touha vychovat šampiona není o nic slabší, ba právě naopak.
