O čem jsme také psali: Zase zuby
Dnes pokračujeme o zubech s MVDr. Michalem Šindelářem, jehož první článek jsme uveřejnili minulou sobotu. Tento byl k vidění v únorovém Jezdectví 2005. "Pokud se vrátím k minulému článku, tak musím konstatovat, že vás systém označování zubů nezaskočil a že na můj dotaz, kde byste hledali v dutině ústní 512, mi jedna chovatelka ostře sdělila, že jsem to snad nepsal já, když nevím, že takový zub koně vůbec neexistuje – přeci!"
...To dá rozum, že ne!
Odborníci si oprášili znalosti a ti, co o koňském chrupu doposud nevěděli vůbec nic, už vědí, že koně sice mají „hubu plnou zubů“, ale že je v tom systém, řád a logika. Dokonce to vyvolalo polemiku v jednom učitelském sboru, zda zubní vzorce, které doposud vyučovali, jsou správné a proč.
Inu koním se zablýsklo na lepší časy a mnozí se možná dočkají pomoci, jako náš prezentovaný pacient, který po všech snahách majitele o „zdravou výživu“ a po pravidelném domácím broušení zubů rašplí po dědovi ne a ne přibrat. A přitom někdy stačí tak málo....
Než se dostanu k popisu obrázků, musím poděkovat za trpělivost redakci, protože vzhledem ke své pracovní vytíženosti odevzdávám materiál na poslední chvíli, neboť u mě mají pacienti vždy přednost. Netušil jsem, co to dá za práci logicky a jednoduše vysvětlit, ale také ukázat, proč se vlastně o koňský chrup starat. Připravil jsem takový velmi jednoduchý přehled toho, co naše čtyřnožce s hřívou trápí v hubě, a snad z toho všichni pochopíte, že lepší než hasit oheň a likvidovat spáleniště je žádný nezakládat.
Jak už jsem napsal, je třeba si uvědomit, že koně mají tu vzácnou vlastnost, že jim zuby po celý život „rostou“. Tedy oni nerostou doopravdy, ale jsou po celou dobu života postupně vytlačovány z čelistí a díky své unikátní struktuře (rezervní korunka) v případě pravidelného postavení třecích ploch (okluze) si svoji plnou funkčnost mohou zachovávat desítky let. Jestliže při výměně chrupu, o které se podrobněji zmíníme někdy příště, jsou zuby největší – dosahují délky až 12 cm a někdy i více (plemeno, hmotnost, pohlaví a typ zubu), pak při pravidelné okluzi dochází k samovolnému obroušení asi tak o 2 – 4 mm zubu za jeden kalendářní rok. Z toho plynou dvě věci. Za prvé, že není problém, aby kůň dobře kousal i po 40, a za druhé, co je pro mě daleko důležitější, že mě těžko někdo bude přesvědčovat o tom, a leckterý handlíř to umí, že jeho 16ti leté klisně táhne na devátý rok. Nebo že ten „hák“ tam, pane doktore, vloni stoprocentně nebyl, a on přitom měří více než 2,5 cm. Snad by tyto argumenty mohly pomoci v přesvědčení těch z vás, kteří si stále myslíte, že když to koně vydrželi bez zubařů dodnes, tak je nebudou potřebovat ani za 100 let. Ona pravda je někde uprostřed.
Svou pravdu má ten, kdo tvrdí, že jeho koně, kteří nesportují, mají k dispozici dvacet hektarů s lesem, loukou, keři, potokem a stromy, nikdy zuby nepotřebovali ošetřit, a přesto jsou trvale v dobré kondici. Ano, ti co dobře vyměnili mléčný chrup a netrpí žádnou ortodontickou vadou (chyba ve vývoji a postavení zubů) a mají možnost si sami sobě pomoci, když je třeba a nikdo je nenutí přijmout udidlo, když se zrovna prořezává špičák.
Jak si ale má svůj problém vyřešit kůň, který by teď zrovna potřeboval hodně velké množství klacků k obrusu ostré hrany zraňující mu při žraní dáseň a majitel, aniž by tušil, zrovna krmí tím co má, tedy otavou, a ten box co se dal tak dobře okusovat byl právě oplechován. Samozřejmě, že jsou i výjimky, ale takhle nějak si já představuji, že to funguje.
Svou pravdu mají ale i ti, co tvrdí, že koním stačí občas (třeba jednou za rok) zuby trochu orašplovat, jak se říká „srazit hrany“, a ono to také funguje. To je ale zase ten zářný příklad toho, že pořád ještě nevíme, co se v dutině děje, protože jsme se tam nepodívali. Rozvěrač z jedné strany a při šikovnosti operatéra je koník „ošetřen“ bez sedace a ke spokojenosti všech. Jenže do času a bez toho, aniž by se snažil předejít komplikacím, které kdyby byly včas odhaleny, mohly zabránit spoustě utrpení koním a nepřinášet starosti jejich majitelům. Ale svoje místo, a já doufám s čím dál větším úspěchem, si vybojují vyškolení zubaři, kteří nemusí vždy za každou cenu něco vytrhnout či ubrousit, ale kteří díky svým zkušenostem a vědomostem, pomocí optimalizace krmné dávky a způsobem odchovu vyřeší věci zdánlivě neřešitelné.
A že se nám s těmi zuby dějou věci, na to se řádně podívejte na obrázcích. Ideál jsem vám představil na modelu v minulém čísle a dnes se můžete přesvědčit, že díky nekonečnému pohybu čelistí (kůň žere až 20 hodin denně) dochází ke změnám, které si jistě pomoc šikovného zubaře žádají. Vybral jsem jen ty nejtypičtější nálezy a o popisu jednotlivých lézí a způsobu řešení se snad (pokud čas dovolí ) budeme bavit příště. Na dotazy, alespoň ty, které se mi zatím dostaly do rukou, vlastně odpovídám postupně svou presentací. Pokud se však objeví nějaká rarita či zajímavý dotaz, odpovím na něj konkrétně v následujících číslech.
