Ochutnávka z Jezdectví - finále Světového poháru
Jelikož kapacity časopisu nejsou neomezené, občas se stane, že na nějaký velmi zajímavý článek nezbyde místo. Tak tomu bylo i v červnovém Jezdectví, kdy se nedostalo na reportáž z finále Světového poháru, kterou napsala Kateřina Hanušová.
Letošní finále Světového poháru v drezuře i skákání proběhlo ve známé oválné aréně Scandinavium Globe v Göteborgu, jež italskému staviteli Ulianovi Vezzanimu poskytla prostředí k designu velmi zajímavých kurzů. Domácí Švédové se také po celou zimní sezonu pilně snažili, aby se jich do finále probojovalo co nejvíce, nakonec se to ve skocích podařilo dokonce čtyřem: Bengtssonovi, von Eckermannovi, Malin Baryard-Johnsson a J. Fredricsonovi.
Bez rizika nelze vyhrát
Finále Světového poháru má velmi rozdílný modus od šampionátů na otevřených kolbištích. První dvě kola podmiňující postup do nedělního dvoukolového finále vyžadují co nejlepší umístění, protože se nesčítají trestné body, ale umístění v obou z nich, které se poté přepočítá na trestné body v závislosti na odstupu od nejlepšího jezdce. Je proto nanejvýš nutné, aby jezdci, toužící po vítězství, velmi riskovali již v první, honební soutěži na 150 cm.
Veškerá úskalí tohoto vrcholu halové sezony dobře znal i zahajují jezdec celé soutěže – olympijský vítěz Steve Guerdat (SUI) v sedle své jedničky Nina des Buissonnets (Kannan). Riskoval, kde se dalo, ale na předposledním skoku mu bohužel spadla bariéra a čtyřsekundová penalizace ho odsunula až na 17. příčku ze 39 startujících. O to větší radost měli domácí z čistého konta Rolfa-Görana Bengtssona, který zakrátko v sedle Casalla La Silla (Caretino) podal skvělý výkon a ujal se vedení. Po chvíli se na druhou příčku prodral Jens Fredricson s drobným patnáctiletým Lunaticem (Landlord), který je od loňska v životní formě, s níž absolvoval i olympijské hry. Bengtssona dokázala nakonec překonat jen Beezie Madden (USA), která přes dva nepovedené nájezdy udržela čisté konto díky kvalitám někdejšího nejlepšího světového koně Simona (Mr. Blue), kterého získala od J. Dubbeldama. Na druhou příčku se ještě protlačil Pius Schwizer (SUI) s Verdim III (Hors La Loi III). Fredricson nakonec skončil sedmý, před něj se dostali ještě Luciana Diniz (POR) s Lennoxem, Španěl Moya s Carlem a K. Staut (FRA) se Silvanou HDC.
Zklamání pro Němce, úspěch pro Polsko
Na celé čáře zklamali Němci, kteří kromě čistého, nakonec 12. umístěného Hanse Drehera s Embassym, neměli lepší umístění. Ehning překvapil výběrem Plota Blue do honební soutěže, hřebec ovšem navzdory preciznímu výkonu jezdce dvakrát chyboval. Kalich hořkosti vypil až do dna Ch. Ahlmann, který si s Taloubetem jel pro vítězství, ale z nadměrného zkrácení před předposlední překážkou – dvojskokem vyšel neřešitelný odskok a hřebec odmítl skočit. Naprosto stejně dopadl také loňský vítěz Rich Fellers (USA). K čistým, kteří nemohli příliš závodit, ale podali líbivý výkon, patřil kromě Henrika von Eckermanna (Gotha FRH), Meredith M.-Beerbaum (Bella Donna), M. Baryard-Johnsson (Tornesch) také Polák J. Skrzyczynski s Balouzinim, který skutečně zaujal jezdeckým stylem a jen dokazoval, jak dobrým krokem vpřed je již několik let trvající spolupráce polské federace se zkušeným trenérem R. Wassibauerem, mimochodem potvrzená i skvělým 4. místem Poláků v obtížném PN v Linci.
Nechytatelný Nino des Buissonnets
Páteční soutěž 160 cm s rozeskakováním nebyla žádnou procházkou, jenže pro skvěle připravenou světovou špičku nepředstavovala problém. Chléb se lámal až v 15(!)členném rozeskakování. Zde si spravil chuť i šance Steve Guerdat, který na druhou příčku odsunul Marca Houtzagera (NED) na Sterrehof’s Taminovi (Numero Uno). Krásnou třetí příčku vybojovala L. Diniz s Lennoxem (Lifestyle), která se tak ujala vedení po dvou kolech. Ze středoevropského pohledu zabodoval Litevec Kristaps Nertnieks, který po výborných jezdeckých výkonech a dvou nulách obsadil šestou příčku v sedle někdejšího spolkového šampiona pětiletých, Conte Belliniho (Cornet Obolensky), mimochodem z matčiny strany polobratra slavnějšího Monte Belliniho. Do nedělního finále postupovali jako druhá Beezie Madden (1 tr. b.) a jako třetí K. Staut (2 tr. b.).
Nedělní absence nul
Na prvním nedělním kole se výrazně projevil nadbytek pátečních nul. Vezzani postavil neobvyklý, velice technický kurs, navíc s maximálními rozměry včetně šířky oxerů. Problémy činil zejména sled překážek 6-8: oxer Rolex, po něm do pravého úhlu obrat na 6-7 cvalových přes velmi vysoký kolmý skok FEI a znovu pravý úhel, tentokrát doleva, na pět cvalových k dalšímu velmi širokému oxeru. Dalším chytákem byl závěr – na oblouku 6-7 cvalových do poslední, velmi krátké distance na 3 cvalové skoky, kde pod oxerem i následujícím kolmým skokem těsně u bariéry s diváky ležely ještě bazénky s vodou. Právě tato pasáž stála nakonec vítězství Steva Guerdata, který po skvěle absolvované většině kurzu na obtížném Ninovi neudržel nervy a v oblouku ho výrazně pobídl vpřed na 6 cvalových. Následující tři krátké už ani Nino nedokázal vyřešit a posledním skokem proletěl. Toto kolo ovšem nedokázal absolvovat čistě vůbec nikdo! Osm jezdců ho dokončilo s jedinou chybou.
Podruhé druhý Guerdat
Druhé nedělní kolo už bylo výrazně méně technické, zato rozměrově na maximu, navíc stejně jako první s 12 překážkami. Koním, kteří dostali v 1. kole dost zabrat, už moc sil nezbývalo a tak bariéry opět hodně padaly. Nakonec diváci viděli pouze dvě nuly – Španěla Moyu s Carlem (Contender) a Steva Guerdata s Ninem. Smolný trestný bod za čas získal Rolf-Göran Bengtsson po heroickém jezdeckém výkonu s Quinterem La Silla (Quantum), nakonec celkem šestý. Steve Guerdat mohl jen litovat smolného závěru prvního kola, protože doposud vedoucí Beezie Madden chybovala i v druhém a tím se dostala na stejný počet bodů jako on. O vítězství se tedy museli rozeskakovat. Steve jako první startující velmi riskoval, zřejmě až příliš, takže po chybě z velmi krátkého obratu Nino ztratil koncentraci a shodil ještě poslední skok. Beezie díky tomu vůbec nemusela riskovat, jen ohlídat, aby se nedostala příliš přes čas v případě náhodné chyby a v pohodě si se Simonem dojela pro vítězství. K prvním gratulantům patřil i dřívější jezdec Simona, J. Dubbeldam. Steve prohlásil: „Loni jsem se také rozeskakoval a byl jsem čistý, ale pomalejší. Tomu jsem dnes chtěl předejít, ale asi jsem riskoval příliš.“ Třetí příčku nakonec obsadil Kevin Staut se Silvanou (Corland), čtvrtý byl Moya a pátý McLain Ward (USA) na potomkovi mistra světa Viga d’Arsouilles – veleschopném hřebci Super Trooper de Ness.
Damon Hill NRW na vrcholu
Finále drezurního SP má tradiční modus – kvalifikační Grand Prix a finálový kür GP, který se s GP nesčítá. V kvalifikaci překvapil svoji jezdkyni obhájce titulu Jerich Parzival (Jazz), který se uprostřed úlohy zarazil, vyhodil, otočil se na druhou stranu, pokusil se postavit na zadní a couvat. Jakmile ho Adelinde Cornelissen (NED) „umravnila“, dokončil úlohu, jako by se nechumelilo. Rozhodčí ho potrestali poměrně mírně, výsledek 75,41 stačil ještě na 4. místo a nebyl nijak strašný v porovnání s vítěznou jízdou největší konkurentky Helen Langehanenberg (GER) na Damon Hillovi NRW (De Niro) obodovanou na 79,863 %.
Při hodnocení küru však tato neposlušnost přece jen byla znát. Navzdory nepříjemné startovní pozici podala Helen Langehanenberg, která musela nastoupit před všemi svými největšími konkurenty, nádherný a precizní výkon na téměř tančícím, lehkonohém hřebci, který sice trochu spěchal v piruetách, ale nedopustil se žádné výraznější chyby v technicky velmi náročném küru a rozhodčí dvojici odměnili 88,286 % provázenými širokým úsměvem hlavního rozhodčího A. Gardnera. Adelinde Cornelissen představila nový kür, ve kterém nechyběly tradiční Parzivalovy půlpiruety sem a tam v piafě, valach se nedostával tak často za otěž jako obvykle a celý projev dvojice nevypadal tolik jako silový souboj, jak se u nich mnohdy stává. U rozhodčích přesto konečně zvítězila drezurní klasika s jemnými pomůckami a lehkým projevem nad výbušně bušícími kopyty módní holandské drezurní školy a Adelinde získala téměř o 2 % méně. Stejný odstup měl i třetí Edward Gal na Glock’s Undercover (Ferro), publikum nadchlo 4. místo domácí Tinne Vilhemson-Silfvén na Don Auriellovi a poslední s výsledkem nad 80 % se umístila pátá Isabell Werth na stále se lepšícím Don Johnsonovi FRH. Nadvláda Donnerhallovy větve D-linie ve špičkovém drezurním sportu je tedy více než patrná, jedinou výjimkou je Parzival, protože i Galův Undercover je z matky po Donnerhall.
