Ochutnávka z Jezdectví: Jossy Reynvoet - Hercule Poirot akademického ježdění

Po čase opět vyhlížíme trenéry, kteří příkladně dbají zdraví a pohody koní. Z „akademického rybníčku“, který staví na práci a znalostech jezdeckých mistrů minulých (nebo spíše předminulých) století, vybíráme jednoho přemýšlivého Belgičana. Obdobně jako jeho kriminalistický sounárodovec nepotřebuje ke své práci o moc víc než „šedé buňky mozkové“.

Pokud bychom chtěli tohoto sympatického chlapíka někam zařadit, pak asi do party kolem kulatého rytířského stolu Benta Branderupa. Čtenáři Jezdectví mohou sáhnout po číslech 8 a 9 z roku 2016, kde se čelní postavě novodobého „hnutí“ navazujícího na práci starých mistrů (hledejte jména jako Xenophon, Pluvinel, Guérinière, Newcastle nebo Steinbrecht) věnovala Magdaléna Perić (Chlupáčová). Cíle akademického jezdeckého umění (Akademische Reitkunst, Academic Art of Riding) výstižně shrnuje Branderupovo motto, „když dvě duše chtějí, co dvě těla mohou“. Aneb jak zdravé a silné tělo koňského atleta, formované uvážlivými gymnastickými cvičeními, osídlit oním pověstným zdravým duchem, až obě těla v jedno splynou a jízda přirozeně stane se tancem. Promyšleně a citlivě vzdělávaný kůň stává se jedinečným uměleckým dílem... Více v červencovém Jezdectví!