Ochutnávka z Jezdectví: Vyšetření kulhajícího koně 4. část

V posledních desítkách let byl zaznamenán neskutečný rozvoj zobrazovacích metod využívaných v ortopedii koní, které mají mimořádný význam pro správné porozumění patologickým procesům pohybového aparátu. I když jsou tyto metody nesmírně citlivé a dokáží zobrazit téměř veškeré patologie, neumí stále jednu věc – a to mluvit za koně. Díky tomu je práce veterinárních lékařů zabývajících se diagnostikou kulhání velmi zajímavou a je vlastně prací detektivní. Opomíjení klinického vyšetření, kterému byly věnovány předešlé díly, vede ke spoustě zásadních chyb a nesprávnému určení diagnózy... Více v březnovém Jezdectví.

Diagnostická analgezie (znecitlivění)

Kdyby byl kůň schopen říci, co ho přesně bolí, stačilo by opravdu zvolit vhodnou zobrazovací metodu a tuto oblast vyšetřit. Protože toto možné není, je třeba vědět, kterou část těla vyšetřovat. Zásadní je proto podrobné klinické posouzení v klidu i pohybu. Pokud však klinické vyšetření neurčí jednoznačnou lokalizaci potíží, je velmi cennou metodou k odhalení místa bolesti a zdroje kulhání takzvané diagnostické znecitlivění. Jedná se o vyblokování bolesti v určité oblasti pomocí chemických lokálních anestetik, po kterém dojde k vymizení kulhání nebo alespoň jeho zmírnění. Svodné znecitlivění je také cennou pomůckou, pokud je majitel přesvědčen o jiné příčině potíží, než je skutečnost. Například obavy majitelů, že kůň kulhá z ramene, plece nebo pánve, jsou tak velmi často vyvráceny ústupem potíží po znecitlivění kopyta. V zásadě lze rozlišit tzv. svodné perineurální znecitlivění, intrasynoviální znecitlivění a lokální infiltraci.

Více v březnovém Jezdectví.