Psali jsme před 40 lety: Miniatury jinde a u nás
V září 1968 nabídl v západoněmeckém odborném tisku americký obchodník se zvířaty z Kenndallu na Miami 23 kusů zakrslých koní z chovu Mr. McCoy ze západní Viržinie. Průměrná výška nabízených koníků byla udána: 29 až 30 inchů (1 inch je 2,54 cm). Koníčci byli rychle rozebráni. Zoologické zahradě ve Frankfurtu nad Mohanem se podařilo získat dvě poslední klisničky, čtyrletou ryzku a dvouletou tmavou hnědku. Bohužel vhodný hřebec už nebyl k dostání a nepomohl ani inserát. Klisničky byly přepraveny letadlem a splnily očekávání v zakrslosti i koňské korektnosti.
Frankfurtské miniklisničky. Foto K. Trojan
O chovateli Mr. McCoyovi se dovídáme, že je dlouholetým chovatelem malých pony. Po válce poznal, že je výhodné chovat a prodávat malé zakrslé pony do měst pro děti. Využil přání a splnil poptávku svých zákazníků, právě tak, jako v 19. století lord Londenderry v Anglii. Ten uplatnil svůj chov poníků komerčním způsobem tím, že dodával malé koně do uhlených dolů, kde tahali vozíky. Do té doby museli vozíky tlačit horníci. Tím snížil výrobní náklady v hornictví a jeho vynález se pod názvem „patent lorda Londenderry“ či „vynález z Bressay“ rozšířil brzy po celém světě. Výchozím chovným materiálem byl tehdy šetlendský pony zhruba 100 cm vysoký. A jak to bylo s rozvíjejícím se chovem miniaturních pony dál, to se dozvíte z celého znění archivního článku K. Trojana.
