Seminář "Jiná cesta"
Seminář nesoucí název „Jiná cesta“ s panem Luďkem Čibou se uskutečnil dne 17. 4. 2016 v Jihlavě. Díky velmi vstřícnému přístupu paní ředitelky Psychiatrické nemocnice Jihlava prim. MUDr. Zdeňky Drlíkové ve spolupráci s kolektivem Zookoutku jsme v místním kulturním domě nahlédli do teoretického úvodu a potom shlédli praktickou ukázku s koněm v ohradě.
Pokud člověk pracuje s koňmi od nejútlejšího věku, má pocit, že jej už v životě nemůže nic překvapit. Ale věřte tomu, že učení kolem koní je celoživotní vzdělávání, které nikdy nekončí. Na téma kůň již bylo sepsáno mnoho, ale ne vše sdělí literatura, důležitá je především praktická zkušenost. Pokud je člověk trpělivý, dobrý pozorovatel a chce se dál vzdělávat a zkoumat koně ze všech možných stran a úhlů, brzy mu přestane stačit dnešní povrchní přístup ke koni. Potom nezbývá než pátrat v nepřeberném množství různých stylů výcviků a hledat si ten svůj (pro sebe i svého koně). Když jsem se setkala s panem Luďkem Čibou poprvé, netušila jsem, kolik moudrosti a zkušeností může nabídnout. Jeho práce není postavena jenom na naučených cvicích ve volnosti. Porozumět koním vyžaduje velký cit, pokoru a dobré pozorovatelské oko, neboť koně nás učí svým chováním. Seminář lidem nabídl cestu, jak se koni přiblížit, jak „umět číst a nechat se číst“. V Luďkově práci je krásně vidět nejen vztah ke zvířeti, ale i jeho filosofie „…kde kůň má prostor a čas. Prostor k vyjádření a čas k pochopení.“
Než se Luděk dostal ke koním, byl vrcholovým sportovcem a učitelem karate, které ho také 27 let živilo. Od mládí ho ale zajímali a fascinovali koně, ke kterým se kvůli vrcholovému sportu blíže nedostal. Po ukončení své profesní dráhy si splnil sen a začal se jim naplno věnovat. Především díky zkušenostem z vrcholového sportu dokáže využít maximální soustředění, koncentraci, důslednost, sebekázeň a pochopení . Umí vypozorovat každičký sebemenší pohyb koně a sdělit lidem, co se jim kůň snaží „říct“.
Využila jsem Luďkovi přítomnosti a pro vaši lepší představu o jeho práci jsem mu položila několik otázek:
Luďku proč jsi se dal právě touto ne úplně klasickou cestou?
Protože v karate jsem studoval základní principy. Nešel jsem po sportovní linii, ale po tradici – pochopení vzniku bojového umění. Naučil jsem se vidět a vstoupit do principu daných věcí, koukat se na každý detail. Když se naučíš toto vnímat, tak tě to bude provázet v každé činnosti a můžeš dělat cokoliv. Tedy i u koní jsem se začal pídit po principech. Chtěl jsem s koňmi pracovat jinak, než jsem to viděl kolem sebe. Přístup lidí se mi nelíbil, bylo to tvrdé, surové, nekompromisní a většinou to nemělo hlavu ani patu. Já jako člověk jsem těmto lidem nerozuměl, tak není možné, aby jim rozuměli koně. Hledal jsem dál, dostával jsem se k informacím postupně a přišel jsem na to, že stará známá poučka „cesta je cíl“ mě bude provázet až do konce. Od povrchního ježdění jsem se snažil dostat k tradicím a poznání koně jako jedinečné osobnosti. A nejblíže tomuto je starý klasický horsemanship, který toto nabízí. Je to nezměněná cesta filosofie obsedání mladých koní.
Kdo je váš vzor ?
Osobně jsem se potkal a trénoval s Joem Wolterem, který je velká ikona starého tradičního horsemanshipu. Mezi další osobnosti, které mě ovlivňují patří Ray Hunt a Buck Brannaman, kteří mají stejný směr a vnitřní filosofii, kdy na prvním místě je vždy kůň, až pak výsledky – pracovní nebo sportovní.
Používáte slovo horsemanship, jak ho vnímáte?
„Bohužel dnes se název horsemanship stalo nejvíce zprofanovaným slovem pro práci s koněm a proto se začalo nacházet mnoho dalších ekvivalentů …. partnerství, přirozená komunikace, indiánská cesta, mateřský přístup, pozitivní přístup…atd. které jsou dnes už stejně zprofanovaná a lidi si je spojují s různými více či méně oblíbenými protagonisty těchto stylů. Většinou si však toto učení přetvořili, protože podstata a duch se jim vytratily a zůstalo jen orezlé torzo triků a show ve volnosti. A co nejhůře? Začala se z toho dělat magie, přenos myšlenek na dálku. Ztratila se podstata horsemanshipu. Polemik o něm je hodně, o různých stylech přirozené komunikace. Dost lidí poukazuje na styl ježdění starých horsemanů. Nechci se dívat očima drezurních rozhodčí a jezdců na tyto lidi, protože tito lidé mají zdaleka jiné přednosti. A to nejdůležitější: cítění a vnímání koně, nenásilnou formou se dostat k absolutní spolupráci. Chci mít pozorného, uvolněného a relaxovaného koně. Proto horsemanship nevnímám jako vrcholnou přiježděnost koně, ale jako ochotu koně spolupracovat. Ani tahle slova nevyjadřují ten pocit, který cítíš v souznění s koněm.
Na semináři jste kladl důraz na to, aby se lidé vyhnuli stereotypům naučených cviků. Co jste tím myslel?
Vztah člověka s koněm se netvoří pomocí naučených cviků ve volnosti = koně se vždy uzavřou a vytvoří si svůj stereotyp (autopilot). V tenhle okamžik koně nemají potřebu s Vámi dál komunikovat. Ale přes řadu cvičení si otevřete prostor k vzájemnému poznání (reakce koně). Zdá se to jednoduché, ale je to ošemetné, protože kůň je návykové zvíře. Je důležité vnímat ten velký rozdíl mezi cviky a řadou cvičení.
Trénujete jen western, nebo i anglii?
Já si myslím a dovoluji si troufale říci, že je jenom špatné a dobré ježdění nebo špatný a dobrý přístup ke koním. Mnoho lidí omlouvá a schovává své špatné ježdění za styl A/W… ale lidem vždy říkám, když se Ty budeš cítit dobře ať v anglii nebo ve westernu, tak i tvůj kůň se bude cítit dobře.
Co byste poradil čtenářům, aby se posunuli v práci s koněm?
Mě vždy zajímá zpětná vazba. Vždy se snažím položit si otázku proč – proč to dělám zrovna takto, proč se mi to takto daří/nedaří, proč mi kůň teď rozumí/nerozumí. A vždy hledám odpověď- proto… Pak se můžeme s koněm posouvat v tréninku. Nesnažím se koně trénovat emocemi, vždy k tomu používám rozum. Protože kůň ve Vás dovede během několika vteřin vyvolat několik protichůdných emocí, které Vás dokážou naprosto rozhodit.
Kolik koní Vám prošlo pod rukama?
To jsem přesně nepočítal. Ale přibližně přes 100 obsednutých koní. A další práce s téměř 800 koňmi na přiježdění, práci ze země.
Pracujete i s problémovými koňmi?
„Problémový kůň? Když se budu držet toho, co mi řekl Joe Wolter – „Kůň nikdy nic neudělá špatně.“ tak moje odpověď je – ano, pracuji s problémovými koňmi, ale hlavně pracuji s problémem majitele. Protože většinou problém není kůň, ale má ho majitel. Každá neadekvátní reakce koně je jeho volání o pomoc. Nesnažím se nikdy hasit konkrétní problém (např.: nastupování do vozíku, stavění se na zadní…), ale začnu pracovat na celku a to s oběma a od základu. Konkrétní problém se pak většinou ztratí, nebo sám vyřeší během práce.
Jaký vidíte rozdíl mezi vaší prací a tréninkem jako takovým?
Já vidím práci s koněm spíše jako vkládání informací. Nechci koně trénovat, neboť trénink je jen nesmyslné opakování cviků. Já se snažím koni informace vkládat …když koni dáš informaci a on na ní musí najít řešení pak je to jeho řešení, které si uloží a to východisko se stane jeho myšlenkou, kterou pak bude používat …tupým opakováním cviku si kůň vytvoří jen stereotyp, ale nepřivlastní si ho, protože nemá prostor nad cvikem přemýšlet. Pak se stává, že když kůň delší čas stojí tak v tréninku nepokračuješ, ale téměř začínáš znovu….tady vidím rozdíl mezi tréninkem a vkládáním informací.
Luďku tento seminář byl váš první v Jihlavě, počítáte ještě s dalšími ?
Ano …na Vysočině byl první a mám z toho velmi dobry pocit. Sešla se zde moc příjemná skupina lidí, kteří jevili veliký zájem o pochopení vlastního koně. Budu moc rád, když to bude mít pokračování, neboť moje semináře jsou několikadílné a jeden na druhý navazuje. K ucelení obrazu o této práci s koňmi by bylo pokračování žádoucí. Děkuji Psychiatrické nemocnici Jihlava že se vydali tímto směrem a poskytly vše potřebné k hladkému průběhu akce.
Za kolektiv zookoutku PN Jihlava jako Středisko praktické výuky a Středisko doporučené hiporehabilitace České hiporehabilitační společnosti
Bc. Yvonna Horská
