Vzpomínáme na... Doc. Ing. Jaromíra Duška, DrSc.
Neděle - den určený pracovnímu klidu a odpočinku. Svátek, jehož název v některých jazycích znamená den slunce nebo den Páně, ale také vzkříšení Ježíše Krista. A křísit budeme každou neděli i zde, ovšem pouze vzpomínky. Vzpomínky na členy naší rozvětvené jezdecké rodiny, kteří tu s námi již nejsou. Dnes zavzpomíná Ing. Jan Navrátil na velkou osobnost české hipologie, Doc. Ing. Jaromíra Duška, DrSc., od jehož úmrtí v květnu uplynulo deset let.
Doc. Ing. Jaromír Dušek, DrSc. a jeho přínos naší hipologii
( 8. 7. 1926 - 20. 5. 2001)
V souvislosti s letošním smutným květnovým (již desetiletým) výročím si dovoluji jako tehdejší, bohužel jen po krátké období, spolupracovník Doc. Ing. Jaromíra Duška, DrSc. uvést alespoň krátké curriculum vitae této výjimečné a nezapomenutelné osobnosti, čelného pracovníka našeho i světového hipologického výzkumu a nestora československé a české hipologie.
Jaromír Dušek se narodil 8. 7. 1926 v Topoľčiankách (nyní SR), kde jeho otec Josef (cituji ho doslovně) „byl ve státní službě“ v tehdejších Státních ústavech pro chov koní a později byl dlouholetým ředitelem moravského hřebčince v Tlumačově. Zde Jaromír od r. 1932 absolvoval základní vzdělání a později reálné gymnázium v „hanáckých Athénách“ v Kroměříži. V roce 1949 ukončil studia na Vysoké škole zemědělské v Praze, zde byl žákem prof. F. Bílka (Prof. PhDr. a MUDr. František Bílek, DrSc., pozdější akademik, zakladatel československé zootechniky a hipologie).
V roce 1951 začal pracovat ve VÚŽV v Uhříněvsi na úseku chovu koní a od r. 1956 jako vedoucí výzkumný pracovník v nově vytvořené Výzkumné stanici pro chov koní (VSCHK) ve Slatiňanech. Roku 1960 obhájil kandidátskou disertační práci v oboru Speciální zootechnika – Chov koní a v roce 1965 se habilitoval (po obhajobě habilitační práce) na VŠZ v Praze - Suchdole.
Roku 1984 obhájil doktorskou disertační práci a byla mu udělena jako jedinému „koňaři" u nás nejvyšší dosažitelná vědecká hodnost doktora věd - DrSc.
Od roku 1973 až do odchodu do penze v r. 1990 byl ředitelem již zmíněné VSCHK ve Slatiňanech. Současně působil jako pedagog nejen na VŠZ v Praze, ale i v zahraničí, kde rovněž spolupracoval s celou řadou vědeckých i chovatelských institucí a pravidelně se účastnil a přednášel na sympoziích, konferencích a seminářích.
Vedl mnoho diplomantů a byl školitelem a konzultantem velkého počtu domácích i zahraničních aspirantů. Během své plodné vědecké činnosti napsal a obhájil více než 80 závěrečných i dílčích výzkumných zpráv, publikoval přes 300 vědeckých prací, více než 300 odborných prací, 10 samostatných knih a více než 200 prací populárních, často zaměřených do historie. Dokladem jeho až neuvěřitelně obsáhlé publikační činnosti jsou jím zpracované seznamy vlastních publikací – na posledním mně dostupném z r. 1998 je pořadové číslo 855!, konečný počet jeho prací je ještě vyšší.
Úzce spolupracoval s německými chovatelskými svazy, zvláště hannoverským, na standardnosti podmínek zkoušek výkonnosti (ZV), což vyústilo do systému konání 100denního testu před ZV nejdříve v SRN a posléze i u nás. Jeho zásluhou byla vybudována a v roce 1986 uvedena do provozu Centrální stanice testace hřebců (CSTH) ve Slatiňanech, v níž do nedávné doby (nyní bohužel a hlavně ke škodě již ne) probíhaly za stejných podmínek ZV teplokrevných i chladnokrevných hřebců, tj. při stejném zacházení, jednotném způsobu výcviku, pod stejnými jezdci atd.
Neopomenutelná je i spolupráce s Plemennou knihou fríských koní FPS Drachten v Holandsku, která má celosvětovou působnost a vede PK pro všechny fríské koně. Zde pak díky osobním kontaktům velmi vhodně vybral a v roce 1974 zařadil u nás do chovu fríského hřebce 234 Romke (po Ritske ze Seaske), který se výborně uplatnil v pokračování regeneračního procesu starokladrubských vraníků. Na tomto místě je nutné zmínit, že již dříve byl blízkým spolupracovníkem Prof. Bílka a poté úspěšným pokračovatelem v regeneraci takřka již zaniklých starokladrubských vraníků.
Také musím připomenout jeho aktivitu a metodickou pomoc při úplných začátcích znovu obnovované pražské jízdní policie a zakládání oddílu této složky v první polovině 90. let nejdříve ve Svinčicích a později v Praze.
Jeho dalším stěžejním dílem je moderní učebnice hipologie Chov koní (1999, 2001 a 2007), vydaná nakladatelstvím Brázda, všechna vydání byla postupně beznadějně rozebrána.
Zaváděl matematicko-statistické metody do hodnocení koní, které právě mohou často eliminovat přílišnou subjektivitu hodnocení. Jím navržená a počátkem 70. let minulého století publikovaná konstrukce decilové sítě tělesných měr koní s vyústěním do hodnocení stupně proporcionality a harmoničnosti de facto předběhla princip, resp. byla nástinem nyní používaného lineárního hodnocení zevnějšku koní.
Pan Docent Dušek byl také obrovsky fundován v naší i světové historii, a to nejen v „koňské“, jeho publikované práce z pozdějších let jsou toho důkazem. Byl též vynikajícím interpretem ve hře na klavír a violoncello, také složil mimo jiných slavnostní pochod Equitana, který nahrál v Čs. rozhlase Velký dechový symfonický orchestr roudnické vojenské konzervatoře.
Závěrem musím připomenout důležitost a platnost velice výstižných a moudrých myšlenek doc. Duška „o chovatelské disciplíně, dodržování a obnovování chovatelských tradic v praxi a o chovatelské a stavovské cti a hrdosti“, které jsou uvedeny v Předmluvách všech vydání výše zmíněné učebnice. S odstupem času a v současné stále uspěchanější době tyto pravdivé názory, poznatky a životní zkušenosti nabývají na ještě větším významu a důležitosti a vybízejí k hlubokému zamyšlení a pochopení.
Nemohu také nezmínit obrovskou řadu nezapomenutelných glos, kterými výstižně a velmi často nezapomenutelným způsobem komentoval běžný každodenní život naší společnosti, a to jak v úrovni „obyčejného“ života, tak i politického. Stále více a více si vyčítám, že jsem je já (ani nikdo jiný) nezachytil jako další doklad jeho moudrosti.
Bohužel neúprosný a hlavně nespravedlivý osud 20. 5. 2001 zasáhl a neumožnil „panu docentovi“ (jak jsme mu všichni říkali) nás nadále seznamovat se svými životními zkušenostmi a fenomenálními znalostmi vpravdě renesanční a neopakovatelné osobnosti.
Ing. Jan Navrátil, CSc.
katedra speciální zootechniky
Česká zemědělská univerzita Praha
a Svaz chovatelů Shagya-araba ČR Slatiňany
