Vzpomínáme na... Miladu Barešovou
Neděle - den určený pracovnímu klidu a odpočinku. Svátek, jehož název v některých jazycích znamená den slunce nebo den Páně, ale také vzkříšení Ježíše Krista. A křísit budeme každou neděli i zde, ovšem pouze vzpomínky. Vzpomínky na členy naší rozvětvené jezdecké rodiny, kteří tu s námi již nejsou a chybí nám. Všichni, jichž jsme si vážili a zanechali v nás nesmazatelné dojmy. Mezi takové patří také Milada Barešová, jejíž hlas jsme znali z mnoha jezdeckých akcí - závodů, výstav i galavečerů. Kdo si oblíbil její "smůla smůlovatá" nebo charakteristickou "běluši", ví, o čem mluvíme. Pojďte si na ni zavzpomínat spolu s námi a Ing. Lenkou Gotthardovou.
Miládka Barešová - Anděl na zemi
Od této chvíle budeme životem kráčet pozorněji, budeme vstřícnější a vlídnější a v každém bližním, který Miládku Barešovou kdy viděl či slyšel, budeme hledat kousíček její duše a jejího poselství. Ona byla velkou a laskavou osobností, zcela oddanou koním, jezdcům, chovatelům a všem přátelům koní.
Pro ně žila, pro ně dýchala, pro nás všechny neúnavně brázdila naši krásnou zemi a činila ji ještě krásnější… s ní jsme mohli být šťastní a hrdí na naše národní plemena koní, díky ní jsme se mohli těšit ze sportovních jezdeckých výsledků dvojnásob, neboť ona dokázala každého jezdce úžasně pochválit, s ní se mohli radovat i ti, kteří závody prohráli, protože ona uměla ocenit snahu i toho posledního jezdce a vřelými slovy ho povzbudit – již nikdy nás nikdo nepochválí tak krásně a upřímně jako Miládka.
Paní Ing. Milada Barešová se narodila 15. února 1943 v Turnově, svůj svátek slavívala o několik dní dříve 8. února. Základní školu navštěvovala v Rovensku pod Troskami a Střední ekonomickou školu v Turnově. Po studiu přijala práci na umístěnku ve Skloexportu v Liberci.
Už jako dítě se zamilovala do koní a tato láska jí vydržela po celý – ovšem příliš krátký - život. V poválečném období vyhledávala každou příležitost, jak se přiblížit ke koním, ať už to byl koníček ve stájích na statku či orající na poli. Na opravdovou jízdárnu se dostala až v Liberci. Tam se také časem dozvěděla o možnosti přihlášky na dlouhodobý trenérský kurz na Albertovci. Určitě nevěděla, že se její tamní pobyt prodlouží na 12 let. Nejdříve pracovala ve výcvikové stáji – ošetřovala a jezdila mladé koně. Spolupracovala s takovými osobnostmi jako byl ing. Karel Lamich nebo Erich Režnar, s nimi jezdívala na závody, svědomitě se starala o jejich koně, s nimi se těšila z jejich sportovních výkonů…
V roce 1977 se Miládka Barešová rozhodla pro dálkové studium na Vysoké škole zemědělské v Brně a její diplomová práce nesla název: Vliv a uplatnění hřebce Quoniam na polokrevné stádo. Již během studia přešla Miládka pracovat na plemenářskou správu. Důvodem byl její zdravotní stav. Nakonec musela Albertovec opustit a vrátila se domů. Podstoupila řadu složitých operací a v polovině 80. let musela přejít do invalidního důchodu.
Se svou obětavou maminkou pak žila skromným životem ve vzájemné péči a starostlivosti. V roce 1982 moderovala paní Baršová své první závody v Sobotce a netušila, že jí tato činnost posléze téměř pohltí a ona s odborným, pečlivým a laskavým moderováním prožije téměř čtvrt století.
Tak komentovala například mnoho závodů v JK Mira Hnanice, kde byla dlouholetou členkou tamního oddílu. Nejlépe však Miládku známe z výstavy v Lysé nad Labem, z Císařského ostrova v Praze, z Pardubic (splnil se jí sen hlásit i v rámci VP), známe ji ze Slavností koní Kinských z Chlumce nad Cidlinou, z Jezdeckých dnů z Kladrub nad Labem a ze Slatiňan, z Humpolce a to nejen ze závodů, ale i ze slavnostních galavečerů, ze závodů z Koles, Nové Ameriky, Liberce, z Přední Kopaniny, ze Všemil, z Kolína, z Nového Jičína, z Bělé pod Bezdězem, ze Svatováclavských slavností z Hradce Králové či z Náchodské přehlídky v Bělovsi, kde si velmi cenila čestného členství v Náchodském svazu. Známe ji zkrátka ze stovek akcí…
Řadu let byla členkou východočeského oblastního výboru ČJF, od roku 2003 i členkou předsednictva Svazu chovatelů českého teplokrevníka, kde měla na starosti propagaci, protože kromě toho, že výborně komentovala, ještě stíhala psát velké množství článků do Jezdectví, Jezdce, Koní, Našeho miláčka a jistě do řady dalších. Za svou neúnavnou činnost byla časopisem Jezdectví v roce 1994 vyhodnocena jako osobnost roku a před pěti lety byla oceněna Equichannelem a vstoupila do dvorany slávy.
Miládka si nikdy nepotrpěla na žádné okázalosti. I po všech těch oceněních jí udělalo stejně největší radost, když za ní někdo přišel, stiskl jí ruku a poděkoval slovy: „Paní Barešová, vy jste to všechno o tom našem koni řekla tak krásně“ – a to jí bylo největší odměnou. Když cokoliv Miládka uváděla, všichni jsme se cítili velmi bezpečně pod jejími ochrannými křídly dobrotivosti a lásky. Její hlas na nás působil jako důvěrné maminčino pohlazení. Paní Barešová byla andělem již tady na zemi. Miládko, ty nám budeš skutečně chybět…
Lenka Gotthardová, 2006
