Vzpomínáme na... Rudolfa Poplera
A je tu neděle - den určený pracovnímu klidu a odpočinku. Svátek, jehož název v některých jazycích znamená den slunce nebo den Páně, ale také vzkříšení Ježíše Krista. A křísit budeme každou neděli i zde, ovšem pouze vzpomínky. Vzpomínky na členy naší rozvětvené jezdecké rodiny, kteří tu s námi již nejsou. V letošním roce to bude již osmdesát let, kdy se Rudolfu Poplerovi stal den konání slavné Velké pardubické v roce 1932 osudným. V článku najdete příspěvek Milana Tůmy, který pro náš časopis napsal při příležitosti 110. výročí narození tohoto nezapomenutelného jezdce.
Kapitán Rudolf Popler se narodil 29. května v roce 1899 v mlynářské rodině Alberta a Anny Poplerových ve Vysokém Mýtě. Vlastně se ten den nenarodil sám. Matka porodila dvojčátka, chlapec dostal jméno po svém kmotrovi a strýci Rudolfovi a holčička po své mamince.
Rudolf Popler s Elliotem v Nizze.
Rodina sídlila ve mlýně zvaném Jangelec na říčce Loučná, při cestě z Vysokého Mýta do Ústí nad Orlicí. V té době již Poplerovi měli dva syny, dvacetiletého Alberta a o rok mladšího Jana.
Mladý Rudolf prožil dětská a studentská léta ve svém rodném městě. Již tehdy projevil zájem o sport a po svém strýci zdědil také lásku k přírodě a ke koním. Strýc se také zasloužil o jeho prvé zhlédnutí Velké pardubické. Rudolf byl tímto velkým závodem nadšen a dostihovou atmosférou uchvácen. Později mu otec koupil za výborný prospěch ve škole staršího bělouše a na přímluvu matky dalšího koně, hnědáka jménem Generál.
Po ukončení studií na Gymnáziu nastoupil vojenskou službu u hulánského pluku ve Vysokém Mýtě a absolvoval školu záložních důstojníků v rakouském Stokerau. Odtud odešel na frontu do Itálie, kde prodělal poslední fáze 1. světové války. Byl vyznamenán válečným křížem.
Po skončení války a založení Československé republiky se stává aktivním důstojníkem jezdectva u 9. jezdeckého pluku ve Vysokém Mýtě.
Po absolvování ekvitační školy se stal žákem vyšší jezdecké školy v Pardubicích. V té době již získával první úspěchy na sportovním poli a je povolán do olympijského střediska ve Staré Boleslavi, aby se připravoval na pařížskou olympiádu pro soutěž ve skoku.
V roce 1929 byl jmenován učitelem jízdy ve vojenském učilišti v Pardubicích.
Jeho sportovní úspěchy byly na tehdejší dobu nevídané a jistě by byly ozdobou sportovní kariéry každého současného jezdce. Byl to jezdec všestranný. Startoval jak v soutěžích skokových, tak i na dostihových dráhách v překážkových dostizích. Zúčastnil se dvou olympiád, v roce 1924 v Paříži s koněm ELDORADO a o čtyři roky později v Amsterodamu s koněm DENK.
Ve Velké pardubické startoval devětkrát. Poprvé v roce 1923 s koněm PERIWIG. Při své premiéře v tomto dostihu neuspěl, stejně jako při dalším startu o dva roky později s koněm EDY POLO. V roce 1926 Velkou pardubickou s klisnou ALL RIGHT II vyhrál. O rok později s toutéž klisnou dostih nedokončil.
V dalším ročníku měl s koněm MASTER BILLY pád na jedné s prvních překážek a opět se neumisťuje. V roce 1929 získal s koněm GYI LOVAM! třetí místo a o rok později druhé vítězství. V příští Velké Gyi Lovam! pro zranění nemohl startovat a tak sedlal koně GIBRALTAR, se kterým se umístil na čtvrtém místě. V tomto roce se kapitán Popler zúčastnil s koněm Gyi Lovam! Velké národní v Liverpoolu. Kůň nebyl zcela v pořádku a absolvovali pouze jedno kolo.
Rok 1932 se stal pro tohoto vynikajícího jezdce osudným. Po deváté se postavil na start Velké pardubické, opět s uzdraveným GYI LOVAM!. Startovalo 16 koní a jezdců. V závěrečné fázi dostihu vedla Clematis, před Remusem, Gyi Lovam! cválal s odstupem na třetím místě. Ještě před poslední proutěnkou se Remus prodral vpřed a k útoku nasadil také Gyi Lovam!. Obecenstvo Poplera bouřlivě povzbuzovalo, ale náskok Remuse se mu podařilo snížit již jen na půl délky a skončil druhý.
Po této porážce chtěl kapitán Popler odčinit své zklamání a nastoupil ještě do dalšího dostihu, Kinského memoriálu. Na druhé překážce však jeho klisna ELLA měla pád a jezdec zůstal bez hnutí ležet, Krátce poté skonal. Oficiální lékařská zpráva hovořila o poranění lebky a poškození malého mozku.
Ve středu 19. října se pak konal pohřeb. Se zesnulým se přišlo rozloučit mnoho významných osobností vojenského, sportovního a občanského života, celá řada zahraničních delegací a obyvatelé města Pardubic. V průvodu, který prošel Pardubicemi až na dnešní Zborovské náměstí, byl také veden Denk, věrný kůň zesnulého. Potom byla rakev převezena do Vysokého Mýta a uložena na místním hřbitově do rodinné hrobky.
Každoročně je památka tohoto jezdce uctěna rámcovým dostihem v den konání Velké pardubické, Memoriálem kapitána Rudolfa Poplera, který je vlastně pokračováním původního Kinského memoriálu.
Na zámku ve Slatiňanech jsou vystaveny poháry, které získal při jezdeckých soutěžích a při dostizích, je zde jeho posmrtná sádrová busta a dres, ve kterém jel svůj poslední dostih.
V Městském muzeu ve Vysokém Mýtě mají celou řadu dalších zajímavých věcí. Není zde stálá expozice, ale je možné si domluvit návštěvu a v badatelně si všechno prohlédnout. Kromě novinových výstřižků a fotografií ze závodů a dostihů jsou k vidění krásné zarámované fotografie, na jedné je Rudolf Popler ve slavnostní uniformě, na jiné se známým trenérem Karlem Truhlářem. Mají zde Poplerův cestovní kufr, bičík a dokonce Gyi Lovamovo kopyto a také deník z cesty do Liverpoolu.
Připravil: Milan Tůma
