Anděl koňských sirotků

Narození hříběte je velmi emotivní a krásná záležitost. Někdy se bohužel stává, že radost vystřídá žal a malé hříbě osiří. Ani takový sirotek však nemusí být ztracený, díky odborné péči může přežít a vyrůstat adoptován náhradní matkou.

foto: Elis Váchalová

Narození hříběte je velmi emotivní a krásná záležitost. Někdy se bohužel stává, že radost vystřídá žal a malé hříbě osiří. Ani takový sirotek však nemusí být ztracený, díky odborné péči může přežít a vyrůstat adoptován náhradní matkou. Jak taková adopce probíhá a co je třeba k záchraně hříběte, nám prozradila MVDr. Gabriela Macečková.

Vaše činnost je velmi specifická, laicky řečeno zachraňujete koňské siroty, jak jste se k tomu dostala?
Reprodukci koní se věnuji od dětství. Moje rodina začala po revoluci s chovem klusáků. Vlastnili jsme několik chovných klisen a porody a péče o novorozená hříbata mě provázejí takřka po celou dobu mého života. Na jaře nebyla moje školní docházka perfektní, protože mi přišlo smysluplnější trávit čas ve stáji a asistovat u porodů. Naštěstí pro to měli pochopení nejen rodiče, ale i paní profesorky na gymplu, kde jsem občas přistála s očima zalepenýma nevyspáním a slámou ve vlasech.
O práci zvěrolékařky jsem vždycky snila, ale konečnou a zcela zásadní motivací jít studovat veterinární univerzitu byl můj první odchovaný koňský sirotek. Když mi bylo 16 let, tak jsme koupili březí klisnu, která u nás porodila. Porod nebyl komplikovaný, ale z mého dnešního pohledu měla poporodní komplikace, z pohledu tehdejšího veterináře byla po porodu bez problému. Za několik hodin od kontroly uhynula. Celá situace byla velice emotivní a složitá. Absolutně chyběly konstruktivní informace, jak postupovat a jak správně odchovat novorozené osiřelé hříbě. O adopci náhradní matkou jsme si mohli nechat jenom zdát. Štěstí bylo, že firma ERC Mnětice nabízela v té době jako relativně čerstvou novinku na trhu komerčně vyráběnou sušenou mléčnou náhražku pro hříbata. A mně se podařilo hříbě odchovat na lahvi. Byla z ní velmi komunikativní kobyla a já ji milovala, ale ve stádu ostatních koní byla nepoužitelný asociál. To je bohužel hendikep toho, když hříbě vyrůstá bez matky a příliš se fixuje na lidi. Pro mne to byl rozhodující okamžik, kdy jsem se pevně rozhodla, že se chci zabývat koňskou reprodukcí a neonatologií a vidíte, jak se ten kruh symbolicky uzavřel.

Co si lze představit pod procesem adopce?
Proces adopce náhradní matkou pomocí hormonální terapie není příliš stará metoda. Původ má v Belgii, kde existuje klinika (KEROS), která se zabývá embryotransfery. Mají k dispozici klisny, které se používají jako příjemkyně pro embrya, což je ovšem možné jen po omezenou dobu. Když řešili otázku, co s takovými klisnami po uplynutí doby, kdy jsou vhodné jako příjemkyně embrya, přišel profesor Peter F. Daels, což je jedna z koňských veterinárních legend, s adopčním protokolem. U klisny se pomocí medikace uměle nastaví laktace, což trvá orientačně týden až 10 dní. Když je alespoň ze dvou třetin rozdojená, přistoupí se k vlastní adopci. Ve zmíněné klinice mají každou sezonu nachystané laktující klisny, které čekají na chvíli, kdy přijde sirotek.
Krok dvě je vlastní adopce, která spočívá v tom, že pomocí hormonů klisnu provedeme porodem. Byť to zní velmi zvláštně, je tomu opravdu tak.Celý proces trvá v řádu 30 až 45 minut. Nejprve se pomocí jednorázové aplikace hormonu navodí pomalé kontrakce dělohy, pak přijde druhá aplikace pro nástup rychlejších uterinních kontrakcí a na závěr provedeme Fergusonův reflex, v podstatě simulujeme, jako by plod prostupoval děložním krčkem. Ve chvíli, kdy klisna „porodí“, tak přikládáme sirotka. Je to velmi emotivní chvíle, klisny projevují stejné projevy jako při pravém porodu, vokalizují, vítají hříbě, olizují je a je tam velké přijetí. Klisna si hříbě osvojí a kojí ho, jako by se jednalo o jejího vlastního potomka. V prvních dnech adoptovaná hříbata pečlivě monitorujeme, zda přijímají dost mléka. Některá se musejí individuálně přikrmovat.

Jak probíhá prvotní péče o osiřelé hříbě?
O sirotka je potřeba pečovat 24 hodin v kuse, a to po celou dobu, než je nachystána náhradní matka. Zároveň musí být hříbě bez zásadních zdravotních komplikací. Celý proces od přijetí hříběte na centrum až k vlastní adopci trvá v průměru 7 až 10 dní. Sirotek se často musí nejprve stabilizovat. Na kliniku se bohužel dostává spousta hříbat ve špatném až kritickém stavu. Většinou je to proto, že má klisna závažné poporodní komplikace, a tak se všechna energie věnuje jí. Hříbě se ve chvíli, kdy klisna bojuje o život, upozadí. Situace bývá často velmi vyhrocená, a já to chápu. Na místě chybí druhý tým, ten, který by se staral o křehkého novorozence. Proto se k nám málokdy dostávají hříbata stabilní.
Ale máme i případy hříbat, kterým na některé z veterinárních koňských klinik zachránili život a majitelé je k adopci zdravé předávají k nám. Nutno ještě poznamenat, že osiřelé hříbě nerovná se vždy ztráta matky. Může se jednat i o situace, kdy matka své hříbě odmítne anebo nemá mléko a není možné ji ani medikamentózně rozkojit.
Proces adopce zní samozřejmě velmi ideálně, ale má i své kritické body. Zásadní je například věk hříběte. Velmi dobře se adoptují čerství novorozenci, miminka, co ještě voní novorozenectvím. V případech hříbat starších jednoho měsíce je situace složitější. Zde již velmi záleží na konkrétní klisně. Taková náhradní matka musí mít výborný mateřský instinkt a cit pro hříbě. Zatím se nám podařilo všechna hříbata osvojit, jen dvakrát jsme museli přikročit k readopci.
Celkový benefit adopce osiřelého hříběte náhradní matkou je dvojí. Výživný a výchovný. V praxi to znamená, že adoptivní klisna hříbě nejenom kojí, ale stará se o něj, učí ho, socializuje a ochraňuje ve stádě.
Z praxe znám případy, kdy se podařilo spárovat hříbě a koňskou tetu, která se o hříbě starala. V takovém případě se musí hříbě dokrmovat, což je možné, ale je to nesmírně náročné, především časově. Musíme si to představit jako péči o lidské miminko, které vyžaduje péči a krmení po celých 24 hodin denně.

Jak tedy vypadá ideální náhradní matka?
Jako moje klisna Leontýna, která odchovala už šest sirotků... Ne vážně, jsou definované parametry, které musí náhradní matka splňovat. První a nejdůležitější je, že v minulosti měla alespoň jedno hříbě a byla dobrá máma s výborným charakterem (bez zlozvyků). Může být zcela zaprahlá, ačkoli klisna se zbytkovou laktací mnohem lépe a rychleji reaguje na hormonálně indukční laktační protokol. Vhodné jsou i starší, v chovu již nevyužívané klisny (jediným, ale řešitelným handicapem může být v jejich případě Cushingův syndrom). Dále se snažíme o plemennou přibližnost tak, aby hříbě nejenom dobře dosáhlo k vemínku, ale aby dostalo adekvátní množství a ideální složení mateřského mléka. Snažíme se mít takovou mikro databázi vhodných klisen.
Další zcela specifickou skupinou jsou klisny, které přišly o své hříbě. Existuje určité procento matek, které jsou ochotné v případě ztráty svého hříběte okamžitě přijmout hříbě jiné. Ono to vypadá velmi jednoduše. Někdo má sirotka, někdo další má rozdojenou matku, 1 +1 = 2. Realita bývá krutá. Klisna trpí ztrátou svého hříběte a cizí hříbě radikálně odmítá. Často končí taková situace vážným úrazem hříběte nebo okolo pomáhajících lidí. Druhá varianta je přikládání hříběte klisně v hluboké sedaci nebo pod pohrůžkou trestu. V prvním případě se klisna pěkně vyspí a potom hříbě znovu odmítne, v druhém případě klisna hříbě snese u sebe v boxu, ale krmí ho pouze v přítomnosti člověka. A nepřejte si vědět, co se odehrává, když není pod kontrolou. Může z takového hříběte vyrůst zdravý, psychicky vyrovnaný kůň?
O etické stránce věci nemluvě. Často se k nám pak dostávají hříbata, která mají za sebou špatnou zkušenost s neodborným pokusem o adopci a následně mají strach z koní. Měli jsme případ, kdy jsme provedli adopci, vše se povedlo, ale hříbě se klisny tak strašně bálo, že si to náhradní matka prostě rozmyslela. Hříbě pak moje asistentka a vrchní mamina všech sirotků Lída další čtyři dny navykala na jejího hodného valacha (mimo jiné i dárce krevní plazmy pro novorozence, díky, Dakare) a pak teprve jsme mohli úspěšně provést adopci. Toto byl asi nejvyhrocenější případ.
V naší praxi přijímáme do adopčního procesu i klisny, které v sezoně o hříbě přišly, pouze je nutné, aby měly čas na rekonvalescenci po porodu (zejména psychickou). Jde o to, aby byly vyrovnané se ztrátou svého vlastního hříběte, což je v čase velmi individuální, ale v praxi doporučuji minimálně 10 až 14 dní.

Náhradní matky tedy nejsou všechny vaše?
Ne. Ale bylo by to ideální, protože výše zmíněné obavy bych řešila pouze se svým týmem. Aktuálně máme k dispozici asi deset vhodných adeptek, které jsou jejich majitelé ochotni nám zapůjčit. Díky sociálním sítím se k nám dále dostávají informace o klisnách, které z různých důvodů přišly o hříbě.

A jak to funguje, jezdí matka za hříbětem nebo obráceně?
Otázka, kde bude hříbě vyrůstat, je často kritickým bodem adopce. Ve většině případů je tomu tak, že si majitelé hříběte přejí, aby se vrátilo do domácích podmínek a vyrůstalo u nich. Na hříbě se těšili a jeho návrat jim často alespoň zlehka kompenzuje psychické trauma ze ztráty matky. Praxe je bohužel taková, že ne úplně každý má v reálu opravdu vhodné podmínky pro chov, a majitelé adoptivních klisen nesouhlasí s jejich přesunem do daných podmínek. To je pro nás vždy velmi složitá situace. Alternativou je převoz hříběte s matkou k majiteli klisny, popřípadě ponechání obou do doby odstavu na centru.
My s naším týmem jsme schopni rozhodit sítě, najít vhodnou mámu, stabilizovat hříbě, provést adopci, to všechno můžeme ovlivnit. Ale poté přichází často kolizní otázka, kdo bude hříbě odchovávat a do jakých podmínek posíláme kobylu. Už se nám bohužel také stalo i to, že se náhradní máma vrátila ve velmi špatném výživném stavu. Naší snahou (a snahou majitele náhradní matky) je pravidelná kontrola na dálku pomocí fotek, protože máme často případy po celé republice. Ale ve valné většině případů se náhradní matky vracejí ve velmi dobrém výživném i psychickém stavu.

Co tedy dělat ve chvíli nouze?
Jestliže je ohrožen život matky, pokud možno nepanikařte a od začátku myslete i na hříbě. Kontaktujte zkušeného veterináře, veterinární kliniku anebo rovnou nás, a my už vás provedeme dál. I když jde často o vyhrocenou chvíli a všichni se snaží zachránit život matce, důležité je nezaspat a starat se o novorozence, který je nesmírně křehký. Pro hříbě je životně důležitý adekvátní přísun kolostra, je potřeba ho pravidelně napájet, a to v takové frekvenci, jak by to dělala matka sama. Především je tedy zásadní řešit osiřelé hříbě hned.
Negativní aspekt celého procesu bývá i finanční stránka adopce. Jsou klienti, pro které je nově vzniklá situace finančně neřešitelná. A to je pro mě (a pro celý náš tým) neskutečně frustrující. Strašně moc bych si přála dát šanci každému životaschopnému hříběti. Proto nově vzniká projekt GLV clinic, který by do budoucna měl takovým hříbatům dát šanci. O jeho realizaci vás budu velmi ráda informovat.

Kolik má majitel času, když přijde o matku, aby zachránil hříbě?
Jde o to, zda-li se jedná o čerstvého novorozence, který nutně potřebuje přísun kolostra, anebo o hříbě starší 24 hodin. Dále sirotky klasifikujeme na základě anamnézy a ideálně i Snap-Foal testu, na ty, kteří mají nebo nemají v krvi dostatek kolostrálních protilátek. V případě nedostatku kolostrálních protilátek je nutné okamžitě aplikovat transfuzi krevní plazmy. Nutné je uvědomit si fakt, že novorozenec, který nepřijímá tekutiny, se velmi rychle dehydratuje! Starší hříbata, která nepotřebují kolostrum, protože ho získala dost od matky, je potřeba napájet adekvátním množstvím náhradního mléka. Nejstarší hříbě, které jsme adoptovali, bylo necelé tři měsíce staré. Hříbata starší tří měsíců si již většinou vystačí s koňskou tetou a vrstevníky ve stádě, někdy ani umělé mléko nechtějí a mléčná bílkovina se podává ve formě mléčných granulí.

Je možné adoptovat i hříbě, které bylo třeba týden bez matky krmené uměle?
Ano, takové případy míváme pravidelně. Ztráta klisny je velmi emotivní záležitost, majitelé se často snaží pečovat o hříbě sami. Po týdnu většinou dojde k situaci, kdy jsou všichni naprosto vyčerpaní, nevyspalí, ve stresu a hříbě se dostává k nám. Je to naprosto pochopitelné, já si i takové snahy velice vážím. Zároveň se ale celý proces adopce tímto ještě oddaluje, protože ztrácíme čas přípravou laktace u náhradní matky. Můj sen je mít vždy nachystanou náhradní maminu, tak abychom mohli adoptovat v co nejkratším čase. Vzhledem k finanční náročnosti si ale bohužel nemůžeme dovolit takový standard, jaký mají v KEROSU. Ale třeba se tato situace do budoucna změní. Máme i případy hříbat z kliniky, kterým tam zachránili život a majitelé je k adopci předávají k nám. Ti jsou dopředu referovaní a náhradní matky se jim předem chystají.

Plemenný hřebec Diamant Cavallier na kterém dnes není znát, že jeho start do života nebyl jednoduchý.

Kolik sirotků jste již zachránili?
Dnes máme za sebou kolem 50 úspěšných adopcí. První adopce jsme začali dělat v roce 2015 s Ing. Marinou Novotnou (úspěšná chovatelka arabských plnokrevníků), která mě často popostrčí, když vytáhne nějaký nový vědecký článek a položí otázku: „Hele, tohle dělají v zahraničí, nezkusíme to taky?“ Stejně tomu bylo i s první adopcí.
S většinou hříbat jsme stále v kontaktu. Jeden z našich sirotků je dnes dokonce uchovněný plemenný hřebec Diamant Cavallier. Máme odchovaná i hříbata předčasně narozená nebo ze dvojčat. Spousta mých bývalých klientů jsou v současnosti i moji přátelé. A za každou dobrou zprávu o tom, jak se vede „našemu“ sirotkovi jsme vděční.

Na závěr tohoto rozhovoru musím poděkovat naší klientce a teď i aktivní člence našeho týmu fotografce Elišce Váchalové, která s námi zůstala v kontaktu a rozvíjí další aktivity. Nejenže nám krásně poděkovala za záchranu své Lily, ale pomocí prodeje charitativního kalendáře nám pomohla k pořízení oxygenerátoru. Jakékoli takové pomoci si nesmírně vážím.
Velký dík patří i stabilním článkům sirotčího týmu Lídě Jaňourové a Petře Toušové, a čerstvě přibyly do týmu nové posily Lenka Polášková a její přátelé. Dohromady spolu tvoříme koncept GLV clinic, jehož jednou z majoritních činností bude právě profesionální péče o osiřelá hříbata.
Do nového roku přeji všem chovatelům nekomplikované porody a zdravá hříbata!

Tymiánek
Hřebeček plemene hafling Tymi, přijel na kliniku ve věku šesti dní. Majitelé o něj hned po porodu museli pečovat jako o sirotka, protože tohohle klučíka odmítla jeho máma. Na obhajobu klisny nutno říct, že měla vážné poporodní komplikace. Péče o sirotka je intenzivní, specifická a náročná a v domácích podmínkách opravdu těžko proveditelná. Majitelé se rozhodli pro profesionální péči a z posmutnělého hřebečka se po pár dnech a po zdařilé adopci stalo veselé hříbě, které si rychle získalo srdce všech zúčastněných.

Lilien
Fríská klisnička, která nečekaně osiřela v šesti týdnech, když její máma zemřela na akutní, chirurgicky neřešitelnou koliku. Po několika dnech se našla vhodná klisna pro adopci, která malou Lili ale bohužel nepřijala. Naštěstí se druhý pokus podařil s jinou klisnou, která sama přišla o měsíční hříbě. Dnes je z Lilien krásná mladá slečna, která se prohání po pastvinách na severu Čech. A její obětavá majitelka Eliška se stala součástí našeho adopčního týmu.

Když se adopce povede, tak má hříbě stejné šance v životě jako kterékoli jiné hříbě

Infobox
MVDr. Gabriela Macečková
telefon: 733 571 955
g.maceckova@email.cz
V případě nouze hned pište sms ve tvaru SOS sirotek

Galerie