V neděli 12. ledna se jezdeckým světem roznesla smutná zpráva, že ve věku 48 let zemřel dlouholetý člen komise spřežení ČJF a velký kamarád mnoha z nás, Jaroslav Kosař. Člověk, který koním, rodině a především organizaci závodů zasvětil celý svůj život. Snad se neurazíš, Jardo, když Tě charakterizuji třemi větami, které mi samy vyplynuly z toho, jak jsem Tě znal a jak si Tě budu vždy pamatovat! Člověk, bez kterého by nebyly výsledky. Koňák bez koní. Malý člověk s velkým srdcem a přesným výsledkem.
Zní to jako klišé, když se řekne, že o mrtvých jen v dobrém, ale tohle klišé je v případě Jardy zcela na místě. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl řadit mezi jeho kamarády. Neznám ve svém ani v Jardově okolí člověka, který by na něj řekl jakékoliv negativní slovo.
Jarda své první jezdecké zkušenosti sbíral jako přísedící svého otce. Viz foto
Když jsem byl dotázán, zda bych o Jardovi nenapsal pár slov, neváhal jsem a odpověděl ano, a to i přesto, že jsem věděl, že mě čeká nelehký úkol. O pomoc jsem požádal Jardovu manželku Janu, se kterou Jarda začal chodit při pořádání prvních závodů v Bohuslavicích v roce 1991, jak mi sama Jana sdělila v průběhu hovoru při psaní tohoto textu. Po sedmi letech vztahu se vzali. Svatba byla 21. března roku 1998 a v roce 2003 se jim narodily dvojčata Darina a Šárka. Obě děvčata, dnes již mladé slečny, se stejně jako jejich rodiče motají kolem koní od útlého věku.
Na foto celá Jardova rodina (rok 2006) v sedle. Pořízení tohoto snímku bylo Janiným velkým přáním, které jí Jarda splnil, ačkoliv na koně nasedal, uvedla Jana :)
Jarda u koní v podstatě vyrostl. Jeho otec Václav Kosař byl hlavním zootechnikem u prasat v JZD Bohuslavice a také přísedícím Václava Hrnčíře, s kterým v roce 1989 reprezentovali, tehdy ještě Československo, na třetím Mistrovství světa dvojspřeží v maďarském Balatonfenyves. Pár závodů s dvojspřežím absolvoval i Jardův otec, kterému dělal Jarda vždy přísedícího.
Dva největší tahouni bolehošťských závodů vlevo Jarda Kosař, vpravo tatínek Jany Miroslav Máslo.
V roce 1991 se dospívající Jarda nadchl pro věc a začal jako velmi mladý pořádat závody v Bohuslavicích. Při prvním ročníku závodů se jednalo pouze o vozatajský parkur a karetní parkur, kterého se účastnilo deset dvojspřeží a parkurové závody stupně Z, ZL, které byly ještě doplněny o židličkovou a jízdu zručnosti. Svým elánem a zapálením pro věc získal na svoji stranu mnoho nadšenců z řad dobrovolníků, kteří mu s organizací vždy velmi rádi a ochotně pomáhali. Jana mi vyprávěla třeba i o tom, jak hlídali nově natřený parkur a překážky před závody. Dnes to zní až neuvěřitelně, ale dříve holt byla u koní úplně jiná morálka a parta, která žila koňmi a vším, co s nimi souviselo. První čtyři ročníky (1991, 1992, 1993 a 1994) se konaly v Bohuslavicích. Od roku 1992 se konaly v Bohuslavicích již kompletní závody spřežení. V Jardových záznamech jsme spolu s Janou našli podrobné údaje. Délka prvního maratonu v Bohuslavicích byla 19, 5 km a na start se postavilo deset dvojspřeží. Velkou oporu našel Jarda v samých začátcích především u tatínka Jany, pana Miroslava Másla. Na jeho adresu mi Jana při vzpomínání řekla též pár slov: „Tehdy jsme měli málo arbitrů na kočár a tak jsme oslovili mého taťku, který souhlasil a tím se zapojil do pořádání. Od té doby byli s Jardou hlavními tahouny všech závodů.“
Po revoluci došlo všude k mnoha změnám a nejinak tomu bylo i v JZD Bohuslavice. Proto Jarda na začátku roku 1994, přesněji 1. února 1994, založil vlastní jezdecký oddíl JK Bohuslavice. V té době budovala rodina Kosařova vlastní zázemí pro koně, kam 1. srpna 1994 přivedla dvě klisny, Daru a Astrid. „Od té doby máme koně doma na dvoře,“ uvedla Jana při vzpomínání. „Rodina Astrid je v naší stáji dodnes, díky pokračovatelkám chovu Alfě a Andělce. Valach Akim (dnes 19 let) – je poslední z jedenácti potomků Astrid.“ Akim byl, je a bude životním koněm celé rodiny Kosařových. Jana s ním získala mnoho úspěchů nejen na drezurních závodech. Dcery Šárka a Darina mají s Akimem spojeny své jezdecké začátky (drezura, parkur) i složení ZZVJ. Dokonce i sám Jarda se s ním účastnil hobby závodů spřežení na Kvíčale v roce 2016, kde mu přísedící dělala manželka Jana, která ho k účasti přemluvila/ přinutila J!!! Jednalo se o první a zároveň poslední start Jardy s opratěmi v rukách.
V roce 1995 se závody přemístily do Bolehoště – Lipin. Strůjcem této myšlenky byla právě Jana, která místní prostředí (louky, lesy, hřiště) a možnosti velmi dobře znala, protože zde vyrostla. Při vzpomínání na Jardu nelze nezmínit rok 2000, kdy se v Bolehošti – Lipinách konalo první MČR ve spřežení. Tehdy doslova pobláznil celou vesnici. V každé volné stodole bylo ustájení pro koně. Život místních obyvatel se na dobu trvání závodů úplně zastavil. Nikdo ničím jiným nežil než přípravou a organizací mistrovství. Velkou oporu našel Jarda u Sokola Lipiny a u SDH Bolehošť – Ledce, bez kterých by nedokázal vytvořit tak skvělé zázemí jako byla občerstvení pod lípou, na které již dnes bohužel můžeme jen vzpomínat, stejně jako na Jardu.
Dvacet let organizace závodů spřežení v Lipinách (1995 – 2015) mluví za vše. Šestkrát se zde konalo MČR (rok 2000, 2002, 2004, 2007, 2011 a 2015)!!! Stejně jako fakt, že veškeré ročníky pořádali Jarda, Jana a její milovaný tatínek společně.
Valach Akim je životním koněm celé rodiny Kosařových. Na foto Jarda s Akimem při závodech spřežení na Kvíčale, kde se role přísedící zhostila manželka Jardy Jana.
Organizace závodů, vozatajský sport a výsledkový servis byl pro Jardu celoživotní láskou. Stál u zrodu programu na zpracování výsledků, na kterém se v roce 2006 velkou měrou podílel. Od té doby objížděl všechny závody spřežení a i jiné závody, např. drezurní, kde zpracovával výsledky a to nejen v Čechách, ale i na Slovensku. Jardovu pochodeň ve zpracování výsledků ponese nadále jeho dcera Darina, která ho v loňském roce doprovázela na většinu závodů a učila se od něho.
Nejen proto, ale i pro mnoho dalšího, co Jarda pro spřežení za svůj život udělal, bude oceněn časopisem Jezdectví Cenou za celoživotní přínos spřežení „In memoriam“ 21. března při finále Jezdeckého festivalu v Kralovicích.
Čest Tvé památce.
S úctou
Vladimír (Mikeš) Štursa