O čem jsme také psali: Březost

Připouštěcí sezona je v plném proudu, a proto si můžeme připomenout článek z květnového Jezdectví 2004, který se týká březosti klisen, výživy a samotného porodu.

Březost

Jakmile klisna zabřezne, přestanou další příznaky říje a skončí též všechny změny na pohlavních orgánech. Klisna se uklidní, říje se neopakuje a podle změn v jejím chování během ošetřování či v práci může zkušený chovatel rozpoznat známky březosti již velmi brzy. Klisna je pomalejší a opatrnější, nápadně dobře a více žere a její výživný stav se lepší. Její pohlavní orgány se v té době plně přizpůsobují jedinému účelu, a tím je výživa vyvíjejícího se a rostoucího plodu. Pohyby hříběte je však možné vidět až od šestého měsíce březosti.

Období březosti u koní trvá jedenáct měsíců (průměrně 334 dní), což je zhruba o dva měsíce déle než u jiných živočišných druhů stejné velikosti. Na otázku, proč tomu tak je, se jenom těžko odpovídá. Hlavní důvod spočívá zřejmě v tom, že dostatečně dlouhý pobyt  v děloze umožňuje hříběti přijít na svět více vyvinuté, takže je schopno téměř okamžitě vstát a následovat stádo. Tato skutečnost je velmi důležitá. Na rozdíl od jiných druhů přežvýkavců, kde si březí samice vytvářejí vlastní oddělenou skupinu, březí klisny pokračují ve stejném životě jako zbytek stáda a následují je také ihned po porodu.

Každoročně jedno hříbě

V oblastech, které celoročně poskytují koním dostatek potravy, mohou klisny strávit většinu svého života březostí. Naskýtá se myšlenka, že se jedná o vývojovou strategii přežití druhu, která byla u koní úspěšná. Pokud je tedy chovatel schopen zajistit svým klisnám přirozený způsob života, a to včetně volného přístupu ke stádu, v němž je přítomen i hřebec, může bez obav počítat s každoročně narozeným hříbětem. Pokud naopak klisny trpí psychickou izolací a mají omezený (nebo nevhodný) příjem živin, každoroční narození hříběte jim výrazně zkracuje život a omezuje jejich efektivní využití v chovu.

Na pastvině rozhoduje klisna

Existuje jeden aspekt ve vztahu člověka a koně, kdy lidská přítomnost může způsobit řadu problémů. Jedná se o péči o březí klisny a následně o zasahování do vztahů mezi klisnou a hříbětem. Je to proto, že březí klisny a klisny s malými hříbaty jsou většinou jedinou kategorií, kterým lidé ještě umožňují žít „přirozeným způsobem života“. Obvykle totiž tráví celé dny na pastvině, kde mohou samy rozhodovat o náplni svého volného času, potulovat se dle libosti z místa na místo, samy si rozhodovat o tom, zda se ukryjí před sluncem apod. Dělají to velmi dobře, takže se u nich nevyskytují téměř žádné problémy.

Ve společnosti divoce žijících koní mají březí klisny snahu sdružovat se v rámci svých rodin a držet se přitom ve společnosti ostatních březích klisen. Důvod je zřejmý: S přibývajícím stupněm březosti vzrůstá i jejich tělesná hmotnost, takže klisny už nejsou schopny udržovat rychlé tempo zbytku stáda a kromě toho potřebují více potravy, takže jim vyhovuje vzájemná společnost.

Péče o budoucí mámu

S březími klisnami (podobně jako s těhotnými ženami) bychom neměli zacházet s přílišnou starostlivostí. Většině těhotných ženám více vyhovuje, když mohou ještě několik měsíců pokračovat v normálním způsobu života a omezit svoje aktivity pouze do té míry, aby se zbytečně neunavily. Také březí klisny, pokud k nim přistupujeme odpovědně a bereme ohled na jejich stav, mohou až do osmého či devátého měsíce březosti pracovat pod sedlem, tahat přiměřený náklad nebo se účastnit výcviku na lonži. Práce je udržuje v lepší kondici a poskytuje jim přiměřenou časovou náplň. Pravidelná lehčí práce až do ohřebení navíc podporuje zdravotní stav klisny, dobré trávení a látkovou výměnu, zdravý vývin plodu a umožňuje vlastní porod. Pokud pro klisnu nemáme práci, měli bychom ji alespoň každodenně vodit nebo ponechat na pastvině či ve výběhu.

Výživa březí klisny

Někteří ruští etologové, jako např. V. P. Dobrynin, uvádějí, že se doba březosti klisen zkracuje lepším krmením. Naopak nedostatek živin v krmné dávce může být příčinou, že narozená hříbata jsou slabá, případně dochází k potratům.  Poslední tři měsíce březosti bychom také měli brát ohled na to, aby se klisna již příliš nenamáhala a nebyla ohrožena úrazem či pádem. Důsledně bychom se měli vyvarovat podávání plesnivého nebo namrzlého krmiva a  měli bychom klisnu také chránit před prochladnutím, protože právě tyto faktory často mohou být příčinou zmetání.

Zpočátku se krmení březí klisny neliší od krmných dávek ostatních koní, ale s přibývající velikostí a hmotností plodu musíme zvýšit příděl živin. Pokud chceme získat mohutnější hříbata, je dobré vylepšit klisně krmnou dávku již od čtvrtého nebo pátého měsíce březosti.

I když březost není žádná nemoc, klade na organismus klisny zvýšené požadavky. Zejména v poslední třetině březosti, kdy plod nejvíce roste a přibývá na hmotnosti, dochází u klisny k výraznému zvýšení látkové výměny. V tomto období můžeme pozorovat, že se výživný stav klisny zvolna horší. Nebylo by sice dobré, kdyby ztloustla, měla by však mít ve svém těle dostatečnou rezervu živin, aby mohla po porodu produkovat dostatek mléka pro narozené hříbě. Zvýšení mléčnosti klisny po porodu můžeme ovlivnit zkvalitněním krmné dávky 1,5 až 2 měsíce před porodem.

V posledních týdnech březosti můžeme často pozorovat otoky nohou a vemene, občas také rozsáhlé otoky pod břichem, které sahají až k předním nohám. Klisna s námahou vstává a pohybuje se ztěžka a málo. Většinou stačí, abychom ji dvě až tři hodiny pohybovali a otoky se zredukují nebo se dokonce i zcela ztratí. Pokud se tak nestane, je třeba zavolat odbornou pomoc.

Porod

V převážné většině případů probíhá porod u klisen snadno a bez pomoci chovatele. Často se stává, že i navzdory pravidelnému „hlídání“ budoucí rodičky najdeme po příchodu do stáje již čile pobíhající hříbě, které klisna porodila v době, kdy zde panoval dostatek klidu.

Několik dní před očekávaným porodem připravíme pro klisnu prostorný, světlý a čistý box s dostatkem slamnaté podestýlky. Jakmile se v naběhlém vemeni objeví mlezivo a klisně zapadnou a uvolní se pánevní vazy, můžeme počítat s brzkým porodem.

Hříbata se rodí převážně v noci nebo za úsvitu, kdy bývá všude největší klid. Před porodem bývá klisna neklidná, často močí, lehá si a vstává a lehce se potí. I když bychom ji neměli nechávat zcela bez dozoru, to nejlepší, co pro ni v tuto chvíli můžeme udělat, je zajistit jí dostatek samoty a klidu.

Nejhorším nepřítelem rodících klisen jsou rozrušení lidé, kteří pobíhají po stáji a neustále se klisny dotýkají. Zdá se, že některé klisny jsou při vyrušení dokonce schopny začínající porod oddálit a čekat, až se situace zklidní. To je vysoce užitečný mechanismus pro zvířecí druhy, které se mohou stát kořistí a pro které je prvořadým způsobem obrany útěk.

Některé klisny rodí vestoje, ale většina z nich si při porodu lehá. Nejtěžší částí porodu je protlačení klínovitě utvářené hlavy hříběte, která je položena na předních nohách. Jakmile k tomu dojde, vytlačení zbytku plodu již probíhá velmi rychle a další nápinky vyžaduje pouze průchod hříběcího zadku pánví klisny.

Teprve pokud hříbě nevychází z rodidel v normální poloze, popřípadě sílící stahy ustávají, můžeme průběh porodu urychlit mírným tahem za nožky hříběte, a to vždy pouze při sílícím stahu. Tahat bychom měli vždy směrem k hleznům klisny, aby se nenatrhla. Spěchat s porodem je nutné pouze tehdy, když hříbě vychází zadníma nohama napřed a mohlo by se udusit v důsledku tlaku na pupeční šňůru nebo jejího předčasného přetrhnutí.

Za normálních okolností hormonální a fyzické změny v těle „naprogramují“ klisnu tak, aby věnovala veškerou svoji pozornost nově narozenému hříběti. Jakmile se klisna vzpamatuje, otočí se a začne hříbě očichávat. Přitom se ho dotýká a začíná ho olizovat. To je velmi důležité, protože prvním úkolem klisny je hříbě osušit a seznámit se s ním.

Olizování hříběte má tedy hned několik funkcí. Jednak napomáhá k osušení hříběte a stimuluje jeho krevní oběh a dýchání. Současně napomáhá klisně očichat a „ochutnat“ nově narozeného jedince. Ačkoliv těsně po porodu převažuje na těle hříběte, které je dosud pokryté sekrety z porodních cest, pach klisny, postupně tento pach mizí a u hříběte začíná dominovat jeho vlastní pach. Proto je nezbytné zajistit klisně dostatek soukromí a klidu, aby se mohla se svým nově narozeným potomkem důkladně seznámit. Jedná se o velmi důležitý proces „vtištění“, kdy se klisna učí rozpoznávat svoje hříbě a hříbě se naopak učí, kdo je jeho matka.

Simona Stejskalová