O čem jsme také psali: Čistému vše čisté - ať každý (kůň) má, co rád
Přesně před rokem - tedy v červnu 2012- napsala pro Jezdectví MVDr. Dominika Švehlová velmi zajímavý článek o hygieně koní. Kromě základní informací jak a čím koně umýt, se dozvíme i to, že přirozená koňská hygiena nemusí být vždy zcela podle představ lidí...
Čistota půl zdraví, praví známé přísloví, a má pravdu. S lepší hygienou je lidská společnost skutečně zdravější a infekce, kdysi tak časté, si na ni nepřijdou. Jak je to však s hygienou koní? Má smysl se o ni starat? A pokud ano, jak?
Přirozená koňská hygiena nemusí být podle lidských představ
Je to tak. Jistě znáte situaci, kdy koně důkladně vyčistíte – nebo dokonce vysprchujete – a první, co on udělá, když ho vypustíte na svobodu, bude důkladné vyválení v písku, prachu či blátě. Ano, to je koňské pojetí osobní hygieny. Koně se samozřejmě válejí i z jiných důvodů, například když je něco bolí, když si potřebují „promasírovat“ upracované svaly, nebo prostě jen z rozkoše, ale většinou se tím také postarají o hygienu – tedy očistu a ochranu – svého těla. Válením se zbavují potu, ať už mokrého, nebo již vyschlého; například když je po ježdění odstrojíte a pustíte, jistě co nejrychleji padnou k zemi. Chuť i vůně potu přitahuje obtížný hmyz a koně se ho proto rádi co nejrychleji zbaví. Přitom si navíc do srsti vetřou prach nebo bláto, které představují další vrstvu ochrany. Na jaře si můžete všimnout i toho, jak se koně válením zbavují uvolněné zimní srsti; po pastvině pak člověk najde doslova chlupaté fleky.
Válení je prospěšné!
Je zajímavé, že válení je – podobně jako zívání – kolektivní chování. Většinou když se ve stádě vyválí jeden kůň, začnou se k zemi kácet i další. Zároveň mají koně tendenci válet se opakovaně na stejném místě; říká se, že tím získávají společný „stádový“ pach.
Mnoho lidí nemá rádo, když se jejich koně válejí – ať už proto, že se ušpiní, nebo proto, že by si údajně mohli zauzlit střeva. Jenže tak to není! Válení je totiž pro zdraví koní prospěšné, a to i tehdy, když se převalují přes hřbet ze strany na stranu. Podle názorů různých fyzioterapeutů a chiropraktiků totiž válení slouží kromě ochrany před hmyzem také k narovnávání páteře, koně se tím mohou zbavit různých blokád, promasírovat a protáhnout si svaly, takže válení jim zlepšuje ohebnost a pružnost těla. Akupunkturisti zase tvrdí, že si koně válením masírují akupunkturní body a vyrovnávají proudění tělesné energie.
Jak je vidět, koním bychom ve válení neměli bránit, pokud se neodehrává ve skutečně velmi nevhodnou dobu (například když je kůň nastrojený či na něm dokonce sedí jezdec) nebo na místě, kde by si mohl ublížit. Naopak, buďte rádi, že se váš kůň válí, je to projevem jeho zdraví a síly. Mnozí majitelé volných ustájení, aktivních stájí a podobných zařízení jim dokonce k válení budují speciální místa vysypaná pískem. Jsou bezpečná a koně je vyloženě milují.
Dočista do čista
Pojďme ale k lidskému pojetí koňské hygieny, tedy k čištění koní. Možná to bude znít divně, ale rozhodně to není žádná banalita, nebo dokonce zbytečnost, přestože se v současné době tato činnost příliš nenosí. Přitom řádné čištění je nesmírně důležitá věc a člověk by mu měl věnovat dostatek času. Mnoha koním, kteří nežijí ve vyváženém stádě a nemají možnost žít skutečně přirozeně, totiž nahrazuje to, co jim člověk vzal: přirozenou péči o srst, kůži a celé tělo a k tomu i sociální kontakty s kamarády. Připravuje tělo i psychiku koně na práci pro člověka a v neposlední řadě díky každodenní manipulaci a kontaktu s ním můžete rychle poznat, že něco není v pořádku; kůň se najednou pod dotykem nebo tlakem hřbílka či kartáče prohne, nebo zjistíte, že má na těle bouli či zatvrdlinu, třeba otlak od sedla.
Mnoha koním, kteří nežijí ve vyváženém stádě a nemají možnost žít skutečně přirozeně, čištění nahrazuje to, co jim člověk vzal: přirozenou péči o srst, kůži a celé tělo a k tomu i sociální kontakty s kamarády.
Tip:
Pokud máte koně doslova obaleného bahnem a potřebujete ho před ježděním rychle vyčistit, stačí, když se postaráte o místa, kam přijde výstroj: hřbet a kohoutek, místo pod podbřišníkem, hlava a týl, kam přijde uzdečka. Mokrého bahna se nezbavíte jinak, než umytím. Zaschlé bahno půjde dobře dolů speciálním kovovým hřbílkem, které vypadá jako „na krávy“. To velmi snadno a rychle stáhne blátivou krustu z chlupů.
Čištění koně by proto nikdo neměl jen tak odbýt tím, že ho zbaví železným hřbílkem bláta, kartáčem slámy a utěrkou prachu; kůň by měl být řádně vyhřebelcován, jak bývalo zvykem v dobách ne tak dávno minulých. V žádné sadě na čištění koní by nemělo chybět gumové hřbílko, kterým se celé tělo koně důkladně promasíruje. Vezměte si ho do ruky, která je blíže zádi koně, a od krku dolů a dozadu, na plec, hřbet, břicho, záď a stehno koně krouživými pohyby pečlivě a citlivě masírujte. To stejné proveďte na druhé straně koně. Kromě toho, že prach z jeho srsti vystoupí na povrch, podpoříte prokrvení kůže i povrchových svalů, uvolníte povázky a podkoží i případné svalové spazmy. Imitujete válení koně i vzájemné okusování. Zdravým koním je citlivé hřebelcování příjemné a navíc utužuje váš vzájemný vztah a zlepšuje atmosféru před prací. Nikdy byste neměli hřebelcovat tak, aby se tomu kůň bránil, hřbílko se nepoužívá ani na místech, kde pod kůží prominují kosti, čili na hlavě, končetinách, kyčelních hrbolech či vystouplejší páteři. Pokud je kůň citlivý, můžete místo hřbílka použít například masážní rukavici. Prach ze srsti vytřete jemným kartáčem, který budete držet v ruce blíže hlavy; dlouhými tahy budete stírat srst po směru jejího růstu a kartáč pravidelně otřete o hřbílko držené ve druhé ruce.
Pro očistu končetin slouží tvrdý kartáč. Hlavu, včetně očí a nozder očistíte suchou utěrkou nebo vlhkou houbou určenou pouze k omývání hlavy. Jinou utěrku či houbu byste měli mít k omytí kořene ocasu, okolí konečníku a poševního vchodu, vemínka a u „kluků“ i předkožky. Především v létě mají koně tato místa rozbodána hmyzem a omývání, utírání, škrábání jim dělá velmi dobře.
Nezapomeňte na čištění uší a mezisaničí (spodní strana dolní čelisti). Jsou to místa, kde se může držet hmyz, ulpívají zde nečistoty a koně se tu jen stěží úspěšně poškrábou. Uši koni pořádně prohlédněte, zda tam nejsou strupy, bláto, slepená srst apod. a pak je opatrně a jemně vykartáčujte měkkým dlouhým a tenkým kartáčem zevnitř ven. Kůň se může zpočátku bránit, ale pak většinou relaxuje a ještě do kartáče zatlačí. Poté ho nechejte, aby se otřásl, tím se zbaví uvolněné špíny. Pokud není například ze zdravotních důvodů nutné, nestříhejte chlupy v uších koní; chrání zvukovod před nečistotami či průnikem vody.
Tip:
Pro rychlejší přelínání, tedy odstranění uvolněné a všudypřítomné zimní srsti, se často doporučuje podávat lněné semínko. Mnohem důležitější je však ještě jedna věc: pravidelné hřebelcování koně. Tím budete masírovat jeho kůži, uvolňovat zimní chlupy z cibulek a rychleji se jich zbavíte. Koně, kteří jsou pravidelně poctivě čištěni, mívají hladkou a lesklou letní srst dříve, než koně, kterých se hřbílko dotkne sotva jednou za měsíc.
Nebojte se při pravidelném čištění koně projíždět jeho tělo holýma rukama, abyste ucítili jakékoli změny. Sledujte reakce koně na běžné dotyky a tlaky, vzhled srsti a kůže, přítomnost otoků a bulek, teplých či chladných míst, výtoků u očí, nosu, ale i pochvy či předkožky, slepenou nebo jinak zbarvenou srst a vnímejte i pach, který kůň vydává nebo který vám na rukou ulpí; jakákoli změna může značit přicházející zdravotní problémy. Stejně tak nezapomeňte prosahat nohy koní, jeho šlachy a klouby, důkladně prohlédnout kopyta.
Při pravidelném čištění také sledujte, zda koni neprominují někde kosti, nebo zda se naopak na predilekčních místech (hřeben krku, kohoutek, kořen ocasu, žebra) neukládá tuk; jinými slovy očima i rukama vnímejte jeho výživnou kondici a její změny.
Tip:
Žíně hřívy a ocasu nikdy nekartáčujte tvrdými kartáči, protože se snadno lámou a dlouho dorůstají. Pokud nechcete, aby měl kůň místo této ozdoby jen řídkou „metlu“, při běžném čištění je pouze probírejte prsty a vytáhněte větší kusy nečistoty. Občas – například před závody – je můžete rozčesat; před tím je namočte a používejte jen hřebeny s velmi řídkými zuby. Berte pramen po prameni a velmi opatrně rozčesávejte, abyste polámali co nejméně žíní.
Několik pravidel při koupání a sprchování
Jakmile přijdou teplé dny, mnohé majitele napadne své koně vykoupat. Většinou to znamená dát mu sprchu, smýt z něho zimní špínu a prach, které se nepodařilo odstranit žádným „suchým“ způsobem. Tato činnost může mít mnoho podob a postupů, některé body však je třeba pro dobro a zdraví všech zúčastněných dodržet vždy:
- Koně nikdy neuvazujte k předmětu, který může v případě paniky snadno vytrhnout a odvléct. Uvaziště má být skutečně velmi stabilní; buď se bude jednat o železné kruhy zapuštěné přímo do zdi, pokud je místo sprchování koně u domu, nebo je vhodné použít silný kůl (aspoň 10 x 10 cm) či železnou tyč hluboko zasazené do země a pevně upěchované/zabetonované, na kterých bude pevný železný kruh. Velice praktickým uvazištěm jsou dva pevné a hluboce zasazené kůly s kroužky, vzdálené od sebe na šíři běžného boxu či stájové uličky, k nimž se kůň uváže dvěma vazáky; bude mít dostatek prostoru, ale nebude se při stříkání točit a popocházet.
- Koně nikdy neuvazujte napevno. Pokud by začal z nějakého důvodu panikařit, má mít šanci se z úvazu uvolnit, aby si neublížil a neodnesl si doživotní trauma. Ideální je neuvazovat koně přímo do železného kroužku, ale použít mezi kroužek a vazák kousek provázku, například z balíku sena/slámy. Ten je dost pevný pro běžné uvazování, ale poměrně spolehlivě se přetrhne, pokud kůň skutečně silně zabere. Pamatujte, že vždy je lepší, když se splašený kůň bezpečně a snadno utrhne, než aby s úvazem „bojoval“, doku nepovolí ohlávka či dokonce obratel!
- I když je kůň přivázán k sysálu, je dobré použít snadno rozvazatelný uzel. Jeden nikdy neví…
- Nemyjte nikdy dva koně na jednom místě najednou. Nevíte, čeho se přitom polekají, a mohou se navzájem ošklivě zranit.
- Když stříkáte koně hadicí, volte měkký proud vody, aby ho to nebolelo. Ideální je pořídit si zahradnickou růžici, která udělá z jednoho silného proudu skutečnou sprchu.
- Koně vždy začínejte stříkat od kopyt, postupně jděte po končetinách nahoru, pak mu opláchněte břicho, krk a nakonec hřbet a záď. Je to pro něho příjemnější, a pokud je navíc hodně zahřátý, lépe a pozvolněji ho to ochladí.
- Mnoho koní má raději sprchování vlažnou vodou, ne studenou. Velkou výhodu mají stáje, kde je do hadice vyvedená nejen studená, ale i teplá voda; lze pak namixovat optimální a koni příjemnou teplotu.
- Hlavu, mezinoží a oblast pod ocasem nestříkejte proudem vody, ale umyjte mokrou houbou nebo žínkou.
- Pokud používáte šampony nebo mýdla, dbejte na to, aby koně nedráždily; pořiďte si buďto přípravky speciálně určené pro koně nebo volte jemné přípravky pro děti či alergiky. Vyhněte se parfémovaným přípravkům.
- Každý šampon či mýdlo důkladně z koně smyjte; na jeho těle nesmí nic zůstat, aby nedošlo k dráždění.
- Nakonec z koně stáhněte přebytečnou vodu; jednak tím uspíšíte schnutí, jednak stáhnete s vodou i zbytky špíny či šamponu. Použijte k tomu stěrku, ale dobře poslouží i kus provázku či bičík.
- Po koupání koně voďte na sluníčku do sucha; myslete na to, že jakmile ho vypustíte „na svobodu“, pravděpodobně se půjde hned vyválet.
Tip:
Ocas je dobré koupat přímo v kyblíku, kde jste ve vodě rozmíchali šampon či mýdlo. Namočte do něho žíně a kyblík zvedněte tak, aby byl ponořen celý ocas. Žíně pak v kyblíku normálně vyperte, vytáhněte ven a vyždímejte. Pak je pořádně opláchněte, vyždímejte a případně vytřete hadrem. Mokré žíně se většinou snáze a šetrněji rozčesávají. Pro lepší lesk ocasu i hřívy můžete po koupání promazat žíně například dětským olejíčkem.
Důkladnou očistu včetně vymydlení celého těla koně většina majitelů provádí první teplé dny po zimě. Pro pravidelné oplachování od potu a prachu však není nutné – a dokonce ani dobré – vždy používat mýdla a šampony, byť jsou skutečně citlivé k pokožce. Odstraní totiž kromě špíny i kožní maz, který koně chrání před případnou infekcí zvenčí, mohou vysušovat jeho kůži i srst a dráždit ho. Lepší je proto mýt koně pouze čistou vodou. Nejdříve koně zběžně osprchujte a potom postupně vykartáčujte jeho tělo tak, že budete krouživými pohyby čistit kůži a srst přímo pod vodou tekoucí z hadice, kterou si přidržujete druhou rukou. Špína a pot, který kartáčem uvolníte, se tak bude proudem rovnou odplavovat pryč.
Když má kůň roupy
Je sice krásné mít koně důkladně čistého, ale pokud zapomenete na jeho zadní část těla, můžete přehlédnout a zanedbat dost důležitých zdravotních problémů. Tak například polámané žíně u kořene ocasu značí, že koně tato oblast svědí a on se dře. Přitom si ničí žíně a může dojít i poranění citlivé kůže a jejímu zánětu. Příčin tohoto chování bude hned několik: jako první asi každého napadne, že je koně nutné odčervit, čili příčinou jsou vnitřní parazité. Skutečně se může jednat o infekci roupem koňským. Jeho zvláštností je, že samička, která jinak žije ve střevě poblíž konečníku, vylézá nad ránem z konečníku ven a vajíčka v pásech přilepí na okolní kůži. Jakmile „lepidlo“ uschne, vajíčka odpadnou do prostředí, kde se parazité dále vyvíjejí. Právě tato činnost samičky roupa koně svědí a dráždí a on se snaží se toho škrábáním a dřením o různé předměty zbavit. Roupy zabijete poměrně snadno běžnými přípravky na odčervení, bohužel vajíčka v prostředí tak snadno nenajdete a nezničíte, takže i odčervený kůň se může záhy znovu nakazit. Nutné je proto provést po odčervení velmi důkladnou dezinfekci prostor, kde kůň pobýval.
Zepředu, ale i zezadu
Jenže naježený kořen ocasu může být známkou i něčeho jiného, například přítomnosti vnějších parazitů, začínající letní vyrážku, kožní plísně, zapařeniny, dráždění pochvy během říje nebo při zánětech vylučovacích cest či dokonce záněty předkožky. Právě na záněty pohlavních či močových cest klisen i valachů a hřebců mohou ukazovat i zadní končetiny potřísněné tmavou tekutinou zasychající v pevné krusty. Tato místa je třeba udržovat u obou pohlaví čistá, pravidelně kontrolovat, zda neotékají či nemají výtok a umývat je, ideálně pouze a jen čistou vodou. To stejné platí i o kořeni ocasu a jeho žíních: pravidelné umývání čistou vodou nahradí různé kosmetické přípravky a olejíčky a nedráždí citlivou kůži další chemií.
Prohlídka „zadní části“ koně může odhalit ještě jednu nepříjemnou věc: kožní nádory. Ať už melanomy u běloušů nebo například karcinomy skvamózních buněk koní všech barev mohou znamenat velký problém, pokud se včas nezjistí a odborně neošetří. Nacházejí se právě často v mezinoží, pod ocasem či na spodině břicha, popřípadě přímo na vemínku či předkožce.
Intimní hygiena pro pány
Majitelé valachů a hřebců nesmí zapomínat ani na hygienu těch nejintimnějších míst: předkožky a penisu. Mnoho majitelů tuto část péče o svého koně vynechává – protože je jim „blbé“ něco takového dělat nebo jednoduše nevědí, jak na to. Jenže koňská předkožka je nadvakrát složená a hromadí se v ní směs špíny, prachu, odloupnutých buněk, sekretu žláz a moče. Tvoří se mazlavá hmota zvaná smegma, někdy se formuje do měkkých, jakoby voskových šupin, jindy se mohou tvořit tvrdé plaky lpící na jemné kůži penisu. Někdy vznikají dokonce útvary podobné fazolím, které se hromadí v záhybu předkožky a mohou koni překážet v močení. To vše také představuje dobrou živnou půdu pro bakterie. Jsou koně, kteří i bez jakékoli hygieny prožijí své životy bez sebemenšího problému, ale u jiných může docházet k dráždění, mohou se objevovat záněty předkožky či dokonce močových cest. Předkožka oteče, bolí a kůň má problém močit, někdy může mít dokonce příznaky koliky. Je zajímavé, že u plemeníků se s těmito problémy nesetkáme; tam je totiž hygiena předkožky a penisu na denním pořádku.
Každý majitel by měl svému valachovi či hřebci pravidelně prohlížet penis a předkožku, například ve chvílích, kdy močí, opatrně odstraňovat plaky a nahromaděné smegma, aby nedošlo k situacím, že jeho masy uvíznuté v předkožce budou příliš velké a odstranit je bude nutné chirurgicky. Někteří koňští kluci nemají s omývání a čištěním svých intimních partií problém, jiní se však na tento úkon musí naučit. Pracujte vždy velmi citlivě a jemně, omývejte předkožku a penis vlažnou vodou, nikoli studenou, pokud koně v těchto místech stříkáte, používejte vždy jen měkký proud. Většinou bude stačit opatrné odstranění nánosů smegmatu prsty a opláchnutí či vystříkání těchto míst čistou vodou. Někdy však budete muset nečistoty nahromaděné v záhybech předkožky změkčit minerálním olejíčkem a prsty je opatrně rozmělnit, abyste je mohli dostat ven. Záhyby lze dokonce vypláchnout velkou stříkačkou. Zvláště znečištěnou předkožku a penis budete muset pořádně umýt mýdlem, které by vždy mělo být nedráždivé – určené speciálně pro očistu předkožky. Myslete na to, že dráždivé nebo příliš často používané saponáty mohou dokonce problém zhoršit: mohou způsobit nadměrné dráždění a tvorbu nadbytečného smegmatu. Ať tak či tak, kontrolu i očistu provádějte pravidelně, ať se z toho stane pro vašeho koně rutina, a citlivě, aby se této činnosti ani v budoucnu nebál.
Jak vypadá koňská „koupelna“?
Pokud koně sprchujete pravidelně, stojí za to vytvořit si k tomuto účelu vhodné místo: říkejme mu sprchovací kout. V moderních stájích bývá často uvnitř budovy – sprchovací box – ale není problém mít něco podobného i venku. Kromě mytí koně může sloužit i ve chvílích, kdy mu budete oplachovat nebo ošetřovat rány, chladit nohy, popřípadě provádět jiné podobné úkony.
Jako první by vás mělo zajímat, kam sprchovací kout umístit. Hlavním kritériem však nebude přívod vody, jak by se nabízelo, ale naopak možnost odtoku přebytečné vody, čili drenáž. Nejhorší je vyrobit si bláto, a nepomůže vám ani stříkat na zelené trávě. Sprchovaní koně ji rychle rozšlapou… I kdybyste měli mýt koně kus za stájí, je dobré volit místo vyvýšené a rozhodně se vyplatí ho zpevnit.
Rozměr koňského sprchovacího koutu by neměl být menší než 2,5 x 2,5 m, ale lepší je 3 x 3 m nebo 3,5 x 3,5 m. Budete mít dostatek místa, abyste mohli okolo koně chodit. Zajistěte, aby použitá voda, která bude obsahovat šampony a jiné přípravky, neodtékala do potoka či jiného vodního zdroje, na cestu, na pastvinu či do zahrádky. Jinými slovy: je třeba vybudovat kanál, kterým bezpečně odteče pryč na předem určené místo. Okolo sprchového koutu by měl být trávník, který zachytí čistou vodu stříkanou mimo koně.
Povrch sprchového koutu můžete vybetonovat. Je dobré vyhloubit jámu o hloubce asi 10-15 cm, postavit bednění a vylít betonem. Pro spolehlivý odtok vody dodržte sklon 2-3°. Zároveň zajistěte, aby beton na povrchu neklouzal – vyhlaďte ho například dřevěným hladítkem, které zajistí drsnou texturu. Na beton můžete taky položit gumové či plastové rohože, aby povrch nebyl tak tvrdý – i když nebude hladký, pro okované koně může být samotný beton stále kluzký. Další možností je na drénovanou zeminu či do štěrku (který vysypete do mělce vyhloubeného a geotextilií pokrytého lože) položit dlaždice, mezi nimiž budou asi 1-1,5 cm mezery. Zajistí pevnost podkladu i dobrou drenáž.
Přívod vody kupodivu bývá to nejjednodušší při budování venkovního sprchového koutu. I když je umístěn daleko od budov, můžete tam vodu přivést hadicí – stejně koně nebudete koupat v zimě, takže zmrznutí se není třeba obávat. U sprchovacího koutu vybudujte bezpečné uvaziště a pořiďte si i hák či kolo na zavěšení hadice. Myslete také na to, že je třeba ho udržovat: sbírejte koblížky, aby se nerozmyly a neucpaly drenáž. Dlaždice bude třeba čas od času srovnat, i když podloží ze štěrku je udrží déle vyrovnané, než když je položíte přímo na hlínu.
Jako ryba ve vodě
Koupání či plavení koní je další z možností jejich očisty, i když ve světě se většinou používá spíš jako varianta tréninku či rehabilitace. Především v 70. letech minulého století začaly ve větších tréninkových střediscích růst jako houby po dešti speciální koňské bazény. Principem plavení je, že kůň je zcela ponořen do vody, kromě hlavy, samozřejmě, kopyty se nedotýká dna, ale řádně jimi pádluje – plave. Krátké plavání, ca na 40-60 metrů, je výborným tréninkem dýchací a oběhové soustavy. Používá se i při rehabilitaci koní po zranění končetin, například po léčení poškozených šlach či u koní trpících kloubními problémy, protože voda jejich těžké tělo nadlehčuje a končetiny, i když se hýbou a trénují, nejsou vůbec zatížené. Velká výhoda plavení je i ta, že kůň se přitom nepřehřívá; voda ho výborně chladí. Nevýhodou je tento pohyb u koní trpících problémy se hřbetem, který je po celou dobu prohnutý. Myslete na to, až se rozhodnete navštívit se svým koněm nějakou vodní plochu – nebo pokud plánujete vybudovat u své stáje poctivou koňskou plovárnu.
Ve vodě ale koně nemusejí přímo plavat – mohou se v ní jen brodit. Ať už na mělčinách u břehů rybníků či přehrad, nebo v mělkých řekách či potocích, nebo dokonce v takzvaných podvodních trenažérech, princip spočívá v tom, že kůň se pohybuje normálně po dně, ale jeho končetiny se zvedají proti odporu vody. Ta může dosahovat po holeně, po karpy nebo až skoro k břichu. Taková práce představuje silový trénink, pokud je vody opravdu hodně, pak do jisté míry šetří končetiny, protože koně nadlehčí. Paradoxem přitom je, že klus v hluboké vodě představuje poměrně malou svalovou práci, protože voda koně pomáhá „nadskočit“ nahoru, naopak krok může být docela dobrým zvyšováním kondice
Při jakékoli práci ve vodě však myslete na hygienu – ne přímo na hygienu koní, ale především na hygienu vody. Pokud se kůň do vody vyprázdní, koblížky vždy co nejrychleji odstraňte; máte-li doma vybudovaný bazén nebo brouzdaliště, pravidelně ho čistěte nebo vodu vyměňujte. A při koupání koní v přírodě samozřejmě berte ohled na ostatní „uživatele“ vody či na vlastnické vztahy.
Přicházejí krásné teplé dny; je škoda je nevyužít a nezkrášlit své koně i jejich prostředí (o tom zase příště) čistotou. Bude to pro všechny zdravé a často i velmi příjemné.
