O čem jsme také psali: Intimní život klisen
Koňská láska aneb intimní život klisen - tak to je téma, které v listopadovém Jezdectví roku 2005 rozebrala autorka etologické série Jitka Bartošová-Víchová. Reprodukční chování klisen v něm pracovně rozděluje do tří etap podle spoluhráčů, kterými jsou hřebec (milostné hrátky), vyvíjející se plod (období březosti) a hříbě (mateřské období). Začněme od Adama, tedy sexuálním chováním.
O tom, kdy dojde mezi klisnou a hřebcem k milostným hrátkám, rozhoduje klisna (pokud do hry nevstupuje člověk, samozřejmě). Klisna není ochotná přijímat sexuální návrhy hřebce kdykoli si on zamane, ale jen po část roku, a to v periodicky se opakujících intervalech milostné náruživosti – v říji. Klisny „od přírody“ patří mezi sezonně polyestrické samice, tzn. že v určité roční době u nich proběhne několik říjových (estrálních) cyklů v délce cca 21 dní. Zbytek roku tráví klisny, které nezabřezly, v trvalé „neříji“ (anestru).
Reprodukční sezona je u klisen řízena fyziologicky podle délky světelného dne, začíná přibližně jarní a končí podzimní rovnodenností. Přechod mezi reprodukčně aktivní a neaktivní částí roku není náhlý, jedná se o pozvolný proces. K vyrovnání délky dne a noci dochází v různých částech světa v různou dobu, proto jsou i klisny ve vzdálených koutech světa reprodukčně aktivní v různém ročním období. Telefonuje-li například australská klisna české přítelkyni vzrušeně o svém novém žhavém milenci, nezbledne pravděpodobně naše krajanka závistí a nenechá se vytrhovat ze zimního snění.
Sezonní sexuální aktivita je pro klisny evolučně výhodná, protože se hříbata rodí do optimálních podmínek prostředí – na jaře není zima ani horko, narůstající pastva pokrývá zvýšené výživové nároky kojící klisny a hříbě do příchodu zimy dostatečně zesílí. Hříbata narozená v nevhodnou dobu, např. v tuhé zimě nebo naopak příliš krátce před zimou, mají v přírodních podmínkách ztížený vstup do života, jehož následky mohou nést po celý život, popřípadě jej nemusejí vůbec přežít. Evolučně tak lépe prospívala hříbata klisen, které si porod „dobře načasovaly“, a schopnost „optimální doby porodu“ se v populaci koní rozšířila. Takový evoluční tlak v dnešních chovatelských podmínkách sice již nepůsobí, ale geneticky fixovaná vloha pro časování porodů je u klisen stále zjevně patrná. Dokladem může být obtížné zabřezávání klisen anglického plnokrevníka, u kterých se chovatelé snaží o zabřezávání „před sezonou“. Jelikož spolu v dostizích závodí koně narození v jednom kalendářním roce, mají při zahájení dostihové kariéry hříbata narozená počátkem roku výhodu oproti později narozeným, méně vyspělým protivníkům.
Ochotu klisen spolupracovat s hřebcem a zabřezávat před přirozenou reprodukční sezonou lze úspěšně povzbudit upraveným světelným režimem („přisvěcováním“), obdobně jako v chovech drůbeže, nebo hormonálně. Sezónnost klisen je třeba mít na paměti při dlouhých transportech – odmítavý postoj klisny k pečlivě vybranému šampionovi za oceánem nemusí být následkem úmorné cesty, ale právě změny délky poměru dne a noci.
Až já budu velká...
Klisničky přicházejí prvně do říje zhruba v jednom roce věku, věkové rozpětí je však v závislosti na podmínkách velmi široké - 8 až 24 měsíců (Waring: Horse Behavior, Noyes Publications/William Andrew Publishing 2003). V té době jsou klisničky již pohlavně dospělé, ve volné přírodě však v tomto věku zřídkakdy zabřeznou. Fyziologicky to možné je, ale harémoví hřebci o ně zpravidla nemají zájem. Toho mohou využít méně zdatní hřebci ze sousedství, na něž zatím nevybyl vlastní harém, kteří „kradou“ páření s mladými klisnami držitelům harému zaměstnaným dospělými klisnami. Zabřezávání mladých klisen je však nízké a klisny do tří let věku se zřídka stávají matkami (Tylerová, Anim Behav Monogr 1972). Nezanedbatelný vliv na věk při první reprodukci má však kvalita prostředí. Ve velmi dobrých přírodních podmínkách (vysoce kvalitní pastva apod.) se podíl klisen úspěšně ohřebených ve dvou letech věku podstatně zvyšuje (Berger: Wild horses of the Great Basin. Univ. Chicago Press, 1986).
Dosud jsme hovořili o klisnách, které nezabřezly. Dospělé volně žijící klisny však v „jalovém“ stavu tráví pouze velmi krátké období mezi porodem a dalším zabřeznutím - přibližně 11 měsíců v roce jsou gravidní. Klisny obvykle nastartují estrální aktivitu zhruba týden po porodu a během jednoho z prvních dvou poporodních cyklů znovu zabřeznou. Klisny mají zpravidla hříbě každý rok a nezřídka úspěšně zabřezávají i po dvacátém roce věku.
Říjový cyklus klisen se opakuje přibližně po 21 dnech, přičemž vlastní říje (estrus) trvá 5 až 6 dní a po zbylých zhruba 15 dní sexuální aktivita utichá (diestrus). Tyto hodnoty jsou však orientační, neboť délka cyklu i jednotlivých fází je velmi proměnlivá, a to jak mezi jednotlivými klisnami, tak během života i jedné reprodukční sezony u té které klisny.
Stejně tak se liší i chování klisen v říji. Intenzita a délka široké škály projevů jsou individuálními a osobnostními charakteristikami klisen. Obecnými příznaky říje jsou zvednutý ocas (často na stranu), široký postoj zadních nohou, časté močení, „blýskání“ klitorisem, specifický „výraz říjné klisny“ (mimika připomíná hrozbu kousnutím – uši položené vzad, otevřená huba, ale klisny žvýkají „zataženými“ zuby).
V podmínkách dnešních chovů řada klisen periodicky říjí během celého roku, tedy i v době přirozeného anestru, přičemž u některých z nich v tomto období dochází i k ovulaci. Některé klisny své obvyklé chování v době říje příliš nemění, pro jiné jsou typické silné projevy říje. Bylo pozorováno i říjné chování u březích klisen (Waring, viz výše). Takové chování však rozhodně není běžné a může být způsobeno hormonálními poruchami. Ty mohou způsobit nejrůznější anomálie jak v říjovém cyklu, tak v chování. Případní zájemci o podrobnosti naleznou vyčerpávající informace v učebnicích veterinární medicíny.
Hry lásky šálivé
Nejdůležitějším projevem klisny v říji je zájem o hřebce a její aktivní spolupráce při sbližování a milostném aktu. Ať je klisna svým založením upejpavá či romantická, je to ona, kdo přebírá v úspěšném páření rozhodující roli.
Sexuální zájem klisny o hřebce je vázán výhradně na období říje a prochází třemi základními stádii (např. Mills a Nankervisová: Equine behaviour: Principles & Practice, Blackwell Science Ltd., 1999). Prvním je fáze atraktivity, kdy klisna začíná o hřebce projevovat zájem a snese jej ve svém intimním prostoru. Často mezi nimi dochází ke groomingu (vzájemné péči o srst). Klisna v této fázi poutá pozornost hřebce typickým postojem – snížený krk, uši položené vzad a do strany, relaxovaný výraz, široký postoj zadních nohou, snížená pánev, časté močení, blýskání.
Atraktivní fáze přechází do fáze proceptivní, ve které klisna hřebce aktivně svádí. Klisna a hřebec vyhledávají jeden druhého, klisna se staví směrem k hřebci. Starší a dominantní klisny mohou cíleně mařit pokusy hřebce věnovat se mladším a sociálně níže postaveným klisnám v říji.
V závěrečné fázi, receptivní, je klisna připravena k páření a bez odporu přijímá hřebcovy pokusy o vzeskok. Tento stav je bohužel ne příliš často pozorovatelný v podmínkách našich chovů v případě připouštění z ruky. Ve snaze co nejvíce urychlit celý proces připařování a minimalizovat riziko zranění obou partnerů, je klisna prakticky znehybněna a v jakémkoli spontánním projevu přirozené „lásky“ je jí účinně zabráněno. Klisna nemá možnost seznámit se s hřebcem a projít postupně výše zmíněnými fázemi namlouvání. O receptivním chování klisny v době připouštění zpravidla nemůže být řeč.
O podrobnostech a důsledcích nepřirozeného připouštění jsme psali již v jednom z předchozích článků (srpen 2005). Připomeňme jen, že „mírné násilí“ ze strany klisny vůči hřebci nikomu neublíží, ba právě naopak - hřebce vzrušuje a positivně stimuluje. Hovoříme však o mírných projevech agrese klisny v říji, nikoli o vážně míněných útocích klisny, která v říji není, nebo která vůči předvedenému plemeníkovi pociťuje silnou antipatii.
Obdobně jako lidé i koně mají své sexuální preference, a určití jedinci jim více či méně padnou do oka. Klisny by navíc měly být vybíravější než hřebci, protože u nich lze očekávat evolučně daný výběr sexuálního partnera běžný u samic savců. Savčí matky nesou na svých bedrech většinu rodičovské investice, zatímco otci se o potomky starají méně nebo vůbec a hledí zplodit potomstvo s co největším počtem jiných samic. Proto si savčí dámy vybírají co nejlepšího partnera, aby investovaly do kvalitního potomstva. V současné době probíhá v USA na toto téma výzkum na divoce žijící populaci koní, tak se nechme překvapit, jak to s výběrem partnera u koní vlastně je.
Příště prožijeme šťastné chvíle s klisnami v radostném očekávání.
Jitka Víchová
