O čem jsme také psali: Malý bojovník s velkým srdcem

"Předloni 6. listopadu jakoby se na okamžik zastavil celý jezdecký svět, zasažený zprávou o náhlém úmrtí nejlepšího skokového koně posledních čtyř let. Olympijského vítěze Hicksteada znala nejen většina koňařů, ale i velká část laické veřejnosti." Takto vzpomínala v březnovém Jezdectví roku 2012 Kateřina Hanušová na "malého bojovníka s velkým srdcem".

Narodil se v březnu 1996 u holandského chovatele Jana van Schijndela z Maren Kesselu, který hřebečka pojmenoval Opel. Jeho matce Jomaře po známém plemeníku Eckstein (mj. otec účastníka MS a OH Joela) vybral van Schijndel za partnera GP-skokana Hamleta, potomka slavného Nimmerdora. Hamlet právě v roce 1996 dosahoval svých největších úspěchů pod Georgem Remmenem a umístil se například v GP při CSIO v Drammenu či CSI v Helsinkách.

Z ruky do ruky

Jan van Schijndel hříbě prodal již ve čtyřech měsících jako „líbivé, ale malé“ Rinusovi de Jongovi. Ve dvou letech se hřebeček stěhoval do stájí Conny van Stokkum, jež ho přejmenovala na Hicksteada. Začala jej totiž připravovat na předvýběr konkurenční plemenné knihy NRPS (Nederlands Rijpaarden en Pony Stamboek) a zde platilo, že jméno hřebce zapsaného do chovu musí začínat stejným písmenem jako jméno jeho otce. Conny byla fanouškem hicksteadských závodů, a tak vybrala právě toto jméno. V prvních letech připustil přibližně 40 klisen ročně.

Jako šestiletého Hicksteada zakoupili sponzoři Gerarda Franssena a Franssenův syn Tim s ním začal úspěšně závodit v soutěžích 120-135 cm. V té době přišly první zajímavé nabídky od kupců, ale z prodeje vždy sešlo vinou malého vzrůstu hřebce, který má v análech oficiálně uvedenou KVH 164 cm. Sportovní úspěchy však přibývaly, dvojice se koncem roku 2003 umístila i na CSI-W v Mechelenu v soutěži 145 cm na čas. Proto byl Hickstead přesunut do Stephex Stables ve Wolvertemu, které obchodují i se zámořím. Nabídli ho mj. americké reprezentaci, ale nadbytek temperamentu a malý vzrůst byly opět důvodem negativní reakce kupců.
 
(Ne)nadšený Eric

Při evropském výletu s cílem zakoupit koně se ve Stephex Stables zastavil i Eric Lamaze. Po prvním vyzkoušení nebyl příliš nadšený, hřebec se mu zdál příliš drahý, než aby ho ještě dokázal výhodně prodat, a malý na to, aby uspěl v mezinárodních soutěžích na čas. Protože však při svém zájezdu na žádného zajímavějšího koně nenarazil, vrátil se Kanaďan do Wolvertemu, hřebce znovu vyzkoušel a nakonec i koupil.

Po příjezdu do Ameriky Hickstead zakrátko ukázal své schopnosti. Na jaře roku 2005 přišla i první mezinárodní vítězství včetně zlata v jedné z hlavních soutěží wellingtonského jarního festivalu. Koncem sezony již Lamaze s Hicksteadem úspěšně startovali na bohatém CSIO v Calgary, kde se v GP o milion dolarů umístili na 5. příčce. O rok později již pomohli Kanadě k vítězství v Poháru národů ve Wellingtonu.

Cválající bomba

Navíc se hřebec úspěšně vrátil do Evropy: při svém prvním startu ve Velké ceně Cách obsadil hned třetí příčku po rozeskakování čtyř bezchybných ze dvou kol. Svými bojovnými výkony se i zde Hickstead stal miláčkem publika, samozřejmě hned po vítězné domácí Noltes Küchengirl (M. Ehning). Na štítě tehdy desetiletého hnědáka zůstaly mnohé zkušené i vycházející hvězdy: např. Canturo, Shutterfly, Cöster, Okidoki a také jeho pozdější soupeř z Hongkongu – Ninja La Silla. Díky tomuto úspěchu se Hickstead mohl o pár měsíců později zúčastnit MS právě v Cáchách. Sama vzpomínám na neskutečné výkony živě cválající malé výbušné bomby, která s tehdy neznámým Kanaďanem dostávala do varu pověstný cášský kotel. Po dvou kvalifikacích byli druzí, ale smolná třetí kvalifikace při umělém osvětlení vyústila ve 12 trestných bodů. Nebyl sám, komu se za tmy nedařilo – jen si vzpomeňme na osud jeho pokořitelky z velké ceny na překážce „poštovní známka“…

Senzační zlato z Hongkongu

V roce 2007 dokázal Hickstead zvítězit v pěti mezinárodních soutěžích na CSI(O)5* včetně „milionové“ Velké ceny Calgary, a právě tam dvěma nulami pomohl kanadského týmu ke 3. příčce v Poháru národů. Na Panamerických hrách si Kanada stříbrem za Brazílií zajistila účast na OH a Eric Lamaze s Hicksteadem navíc vybojoval bronz v jednotlivcích, což i pro něj znamenalo nominaci na OH. Stejný kanadský tým potom ve třech (pro zranění čtvrtého) získal historické stříbro na olympijských hrách 2008. Eric Lamaze s geniálním Hicksteadem tento úspěch ještě završili ve finále jednotlivců – po rozeskakování s Rolfem-Göranem Bengtssonem a Ninjou la Silla vyhrál rychlonohý Hickstead zlatou olympijskou medaili.

Hřebec prokázal svoji ohromnou odolnost také vůči cestování – po krátké pauze dokázala dvojice v září získat druhou příčku při Top R.I.D.E v Deauvile (FR), v polovině listopadu zvítězit ve Světovém poháru v Torontu a o necelý měsíc později dominovala v Ženevě při své první účasti v západoevropské lize SP. Hickstead tak poprvé ukončil sezonu na prvním místě světového žebříčku koní podle WBSFH.

Stále ve vedení

Sezona 2009 byla pro Hicksteada stejně úspěšná jako předchozí, vyhrál 4 skvěle dotované soutěže na 160 cm, v Doha, Lyonu a Calgary. Navíc s Kanadou opět pokořili USA při PN ve Wellingtonu. Vítězství v milionové GP Calgary mu uniklo o neskutečné dvě setiny sekundy (!), o které byla rychlejší Sapphire pod McLain Wardem. Těsně druhý byl i ve skvěle obsazené GCT soutěži v Rio de Janeiru. Na závěr sezony opět přišla odměna: Hickstead stále vedl světový žebříček koní, stejně jako Eric Lamaze (hlavně díky svému hřebci) světový žebříček mezi jezdci.

Bojovnost vše překoná

V roce 2010 napsal Hickstead další neopakovatelnou kapitolu v historii. Dokázal vyhrát osm mezinárodních soutěží, z toho čtyři Velké ceny s dotací minimálně 200 tisíc dolarů a kromě toho dominoval v nejprestižnější soutěži světa – červencové Velké ceně Cách. A samozřejmě nešlo nic jen tak: v průběhu soutěže si Eric Lamaze zlomil kotník, Hickstead ho však podržel a bez chyby s ním doskákal jak druhé kolo, tak hlavně rychlé rozeskakování, v němž na obrovském kolbišti na čas těsně porazil dlouhonohou Carlinu Piuse Schwizera i atletického Action Breakera pod Španělem Moyou. Erica druhý den operovali a zlomenina si vynutila pauzu. Téměř bez závodní přípravy vyrazila dvojice na SJH do Kentucky. Hickstead opět ukázal, že závodění miluje a probojoval se až do finále nejlepších čtyř dvojic. Nejenže tímto výkonem pomohl Ericovi k bronzu na MS, ale při střídání koní přešel čistě parkur se všemi čtyřmi soupeřícími jezdci! Po Kentucky se v zimě ještě vrátil do Evropy, aby vybojoval 2. místo v SP v Ženevě a 3. příčku v soutěži Top-Ten. Umístění získal i při závodech v Paříži a Lyonu.

Po přezimování v zámoří a úspěšných startech na otevřených kolbištích se dvojice v roce 2011 poprvé zúčastnila finále Světového poháru v Lipsku. Po nepovedeném prvním dnu se Hickstead už jen zlepšoval a jeho heroický výkon nakonec stačil na stříbrnou příčku.

Neuvěřitelné, jak Hickstead dokázal snášet střídání klimatu, časté létání přes moře i změny z otevřeného kolbiště do haly a zpět. Dva týdny po Lipsku už vyhrál Velkou cenu při CSIO v La Baule a o čtrnáct dní později zopakoval totéž na CSIO v Římě. Eric dobře věděl, jaký poklad jezdí, a tak hřebce pro lehké zranění odhlásil z obhajoby triumfu ve Velké ceně Cách. Udělal správně, Hickstead mu to vrátil druhým triumfem v milionové Velké ceně Calgary. Ve Spruce Meadows se dvojici vždy dařilo, jen v roce 2011 zde vyhrála pět soutěží, včetně dvou GP. Poté Eric plánoval strávit první zimní měsíce v Evropě, ale jak víme, tento záměr skončil tragicky a prasklá aorta ukončila život jednoho z nejlepších parkurových skokanů historie ve chvíli, kdy byl téměř čtyři roky na čele světového žebříčku koní.