O čem jsme také psali: Nemoci koní aneb když se řekne podotrochlóza (2)

Podotrochlóza je v dnešní době poměrně časté onemocnění koní, a to nejen sportovních. Postihuje část kopyta, které se říká střelkový blok, a někteří koně jsou na ni náchylnější. Podívejme se díky článku z lednového čísla 2006 blíž na současné teorie jejího vzniku i na to, jak vlastně tento problém rozpoznat.

Jak vzniká podotrochlóza?

Názory na vznik podotrochlózy se postupně vyvíjely – podle zkušeností, výsledků nejrůznorodějších výzkumů i díky novým diagnostickým technologiím. Dodnes však nejsou ani největší odborníci zajedno v tom, co přesně se v kopytech koní děje, proč dojde k takovému poškození a bolesti, že se kůň už nemůže pohybovat tak jako dosud. 

Podívejme se na několik teorií o vzniku podotrochlózy, které se podle současných znalostí jeví jako nejpravděpodobnější: 

1. Teorie burzitidy

Je to jedna ze starších teorií, která předpokládá, že tlak mezi šlachou hlubokého ohýbače prstu a střelkovou kostí může způsobit zánět podotrochleární burzy, který zase způsobuje překrvení a řídnutí kosti a narušení jejího distálního štítku. V některých případech tomu tak skutečně je, ale většinou tkví příčina někde jinde. 

2. Teorie narušení toku krve oblastí střelkového bloku neboli ischemická teorie

Tato teorie byla populární asi před deseti lety. Podle ní je příčinou atheroskleróza prstních tepen na úrovni spěnky a korunky, která omezí prokrvení této oblasti a následně dojde k ischémie (nedokrvení).

Jiná varianta této teorie říká, že v prstních žilách vznikají sraženiny (tromby), pravděpodobně následkem traumatu. Ty omezují průchodnost žil a omezují odtok krve ze zadní části kopyta. V této oblasti se pak městná krev, v drobných cévách uvnitř střelkové kosti se zvyšuje krevní tlak a vznikají tromby. Výsledkem je opět nedokrvení.

Následkem nedokrvení odumírá jakákoli tkáň, i kost (ischemická nekróza kosti). Ischémie je bolestivá a je příčinou kulhání. Tělo se snaží špatné prokrvování kompenzovat anastomózami („zkratkami“) mezi cévami a tvoří se další tepénky vstupující do střelkové kosti, což má za následek zvyšování počtu i změnu tvaru tzv. nutričních otvorů. 

Tuto teorii potvrzují některé výzkumy, především ty, které zjistily, že teplota zadní části kopyta je u koní s podotrochlózou nižší, což je ukazatel omezeného prokrvení tkání. V některých případech ji potvrzují i výsledky léčby prostředky podporujícími lepší prokrvení (viz dále). Avšak – tato teorie neuspěje u všech případů podotrochlózy, takže je třeba hledat dále. 

3. Biomechanická teorie

Tato teorie říká, že za degenerativní změny na střelkové kosti a přilehlých strukturách mohou nefyziologické síly, které na ně působí. Je to napětí šlachy hlubokého ohýbače prstu, která vyvíjí tlak směrem nahoru proti korunkové a kopytní kosti, popřípadě nevhodný sklon prstu a kopyta. Na vzniku podotrochlózy se podílí také tah za vazy střelkové kosti při odrazu a překlopení kopyta přes špičku. 

S touto teorií souvisí tzv. remodeling kosti, neboli její přestavba. U koní s podotrochlózou se aktivně přestavuje kostní tkáň i bez příznaků ischémie nebo trombózy. Následkem působení oněch nefyziologických sil se střelková kost mění co do struktury i tvaru, což je charakteristické pro jakoukoli kost v těle. 

4. Sjednocená teorie

Ta v současné době asi nejpřesněji vysvětluje vznik podotrochlózy. Říká, že hlavní příčinou je špatná anatomická stavba či postoj a nerovnováha kopyta, což vede k abnormálnímu biomechanickému zatížení. Remodeling kosti ovlivňuje i cévy, které se v ní nacházejí a výsledkem jsou i ischemické změny. 

K jakým změnám v kopytě dochází

Obecně lze říct, že ke změnám může dojít na třech strukturách střelkového bloku:

- Na kloubu (včetně kostí a kloubních chrupavek):

Distální štítek střelkové kosti mění barvu, dojde k poškození chrupavky (pravidelný nález) a jejímu ztenčení až vymizení. Pod těmito lézemi dochází k řídnutí a jiným změnám kostní tkáně. Může se změnit tvar a počet cévních kanálků vstupujících do střelkové kosti. V pokročilém stavu podotrochlózy se na kosti zjišťuje eroze. Některé výzkumy prokázaly trombózu tepen spojenou s nekrózou střelkové kosti.

- Na vazech:

Nadměrný tah vazů střelkové kosti skrze úpony na okostici vyvolává zánět kosti (okostice) a následně se tvoří bolestivé kostní výrůstky.

- Na šlaše:

Často se objevují adheze (srůsty) mezi střelkovou kostí a šlachou hlubokého ohýbače prstu. Protože se povrch šlachy ohýbače progresivně poškozuje, může dojít k jeho prasknutí, a to především po neurektomii.

Takže – jak se vlastně ta podotrochlóza projevuje?

1. Kulhání a nepravidelnosti pohybu

V první řadě se podotrochlóza projevuje zhoršujícím se jedno nebo oboustranným kulháním (převážně) na hrudní končetiny, které může být mírné až výrazné, může se zesilovat či zeslabovat až na chvíli vymizet, aby se opět vrátilo. Často se zmírní po klidu. Může být výrazně horší následující den po těžké práci. Kulhání se zhoršuje také na nerovném anebo tvrdém povrchu a na kruhu či v obratu, kdy je postižená končetina uvnitř.

Pokud jsou postižené obě končetiny, kůň chodí jako „po jehlách“. Je pro něho totiž bolestivá fáze odrazu a překlopení kopyta přes špičku, proto ji zkracuje a tím zkracuje celý krok. Snaží se došlapovat na špičku kopyta a šetřit patky. S tím souvisí i častější klopýtání. Při pohybu drží často ztuhle krk a hlavu, což může imitovat kulhání z ramene.   

Podezření na toto onemocnění je třeba vyslovit v případě, kdy kulhání trvá déle než 1 - 2 měsíce.

2. Nadměrné opotřebování přední části kopyta

Následkem snahy o došlapování na špičku i o urychlení překlopení kopyta dochází k nadměrnému opotřebování rohoviny v těchto místech. Oslabené chodidlo může být bolestivé, což výrazně zkomplikuje diagnostiku (protože koně bude bolet více špička kopyta, než patky). 

3. Změna tvaru kopyta

Po nějaké době kopyto postupně mění tvar. Tím, že se kůň vyhýbá došlapování na zadní a střední část kopyta, se patky stáhnou a zvednou. Chodidlo se více vyklene a kopyto se zúží. Pokud je postižená pouze jedna končetina, bude toto kopyto ve srovnání s druhou končetinou menší. 

Diagnostika aneb jak veterinář potvrdí či vyvrátí podotrochlózu

1. Podle způsobu kulhání (plus exteriéru koně, informací o jeho využívání apod.) veterinář vyjádří podezření na podotrochlózu. Aby ji potvrdil či vyvrátil, musí provést další vyšetření:

2. Vyšetření kopytními kleštěmi ukáže bolestivost především v prostřední třetině střelky, méně na konci střelkové kosti. Reakce koně se porovná i s druhou hrudní končetinou, popřípadě s pánevními končetinami. 

3. Bolestivost lze vyprovokovat následujícími provokačními zkouškami: ohybová (stlačí se střelková kost mezi korunkovou a kopytní kost), klínová (vyvolá bolestivost v případě, že jsou postižené střelkové vazy nebo šlacha hlubokého ohýbače prstu), obrácená klínová (vyvolá bolest v případě, že došlo k zánětu podotrochleární burzy).

4. Svodné znecitlivění prstních nervů v zadní části spěnky znecitliví zadní třetinu kopyta. Pokud kůň asi za 10 minut po injekci přestane kulhat (někdy to trvá trochu déle), lze předpokládat, že příčina kulhání leží v jedné z těchto struktur.  

Asi u 10 - 20 % koní s podotrochlózou však tato metoda nefunguje úplně. K možným příčinám patří:

a) srůsty mezi střelkovou kostí a šlachou hlubokého ohýbače prstu. Svodné znecitlivění sice utiší bolest, srůst však mechanicky nedovolí zlepšit krok;  

b) artritida kopytního kloubu, která probíhá současně s podotrochlózou - kloub je třeba znecitlivit jinak;

c) přítomnost přídatné větve prstních nervů, která svodnému znecitlivění unikne; 

d) otlaky chodidla mimo vyznačenou oblast znecitlivění; 

e) traumatická artritida spěnkového kloubu, která se může vyskytovat současně s podotrochlózou - tento kloub je třeba znecitlivit jiným způsobem; 

f) nesprávně nebo neúplně provedené svodné znecitlivění. 

5. Někdy je potřeba provést lokální znecitlivění podotrochleární burzy. Tato metoda, pokud se provede nesprávně, však může maskovat např. zlomeniny kopytní kosti a hrozí nebezpečí infekce.

6. Zobrazovací vyšetřovací metody, z nichž je nepostradatelné rentgenologické vyšetření, o kterém si budeme povídat podrobněji příště. Dále sem patří například scintigrafie, termografie, počítačová tomografie.