O čem jsme také psali: Zuby, zuby, zuby..
V lednovém čísle 2005 byl uveřejněn článek o zubech napsaný MVDr. Michalem Šindelářem. "Když jsem byl požádán o zpracování tématu koňských zubů, domníval jsem se, že to bude procházka rajskou zahradou. Budu psát o tom, co mě baví a čemu se snažím porozumět. Opak je ale pravdou. Sedím nad prázdnými řádky a nevím kde začít. Moji hlavní snahou bude, aby každý, kdo se nad touto problematikou zastaví, alespoň zamyslel."
Ať jsou to ti, kteří jsou léty přesvědčeni, že oni ošetření zubů nepotřebují vůbec, nebo ti, kteří považují sražení hran rašplí za vrchol péče o koňský chrup a nebo ti, kteří vyžadují u svých svěřenců tu nejdokonalejší péči, aniž by věděli proč.
Pokud jde o mě, vždy a nejen v „zubařině“, se snažím nejdřív vidět zvíře-koně, kamaráda. Dnes již vím, že díky své dřívější neznalosti v oboru koňské stomatologie jsem často dělal chyby a vymýšlel diagnózu pro majitele, ač jsem sám nebyl přesvědčen o tom, co dělám. Jednalo se o případy horečky, apatie, nechutenství, pocení, abnormálního chování, kde nešlo vždy stanovit jednoznačnu diagnózu. Taková věc jako bolavý zub, poraněná dáseň, či pouhé přezubování jsou problémy, na které jsem vůbec nepomyslel. Dnes je prohlídka dutiny ústní rutinním vyšetřením při všech potížích, které nelze zcela jednoznačně specifikovat. Ne vždy je však toto vyšetření bez sedace možné, ale i palpce přez žuchvy je pro zkušeného veterináře velmi užitečným vodítkem pro stanovení pracovní diagnózy.
Jako příklad bych uvedl jednu akutní otravu, ke které jsem byl přivolán. Majitel velmi rozrušeně oznamoval v ranním telefonu, že našel v boxe svého koně, který se potil, slintal, odmítal potravu a nechtěl se nechat chytit za ohlávku. Jeho přesvědčení, že se jedná o otravu bylo posíleno konzultací s chovatelem, u kterého se nedávno vyskytly podobné příznaky v celém stádě. Na jeho volání o pomoc jsem reagoval rychle. Nápadné už bylo to, že příznaky otravy se objevily pouze u jednoho koně z celého stáda. Kůň byl zjevně zmatený ze svého stavu, nechtěl se nechat chytit a při tahu za ohlávku se velmi bránil. Měl jsem strach ho sedovat a případně zhoršit jeho intoxikaci. Při palpačním vyšetření dutiny ústní kůň výrazněji reagoval na jednu stranu, na které byl patrný i mohutný výtok slin. Rozhodl jsem se koně nasedovat, nasadil rozvěrač a rázem bylo po otravě. Příčinou problému byl z jedné poloviny šířky roztržený jazyk, poraněný vnitřní koutek a vysvětlení majitele, že včera se snažili neochotného koně opravit ostřejším užděním. Překvapenému klientovi jsem vysvětlil, proč došlo k poranění měkkých tkání a jak by se dala tato situace řešit jinak. Po krátké přednášce o možné úpravě chrupu pochopil, že koni ubližoval. Dnes má stomatologicky ošetřené všechny své svěřence a většinu nesmyslných udidel „pověsil na hřebík“.
Pokud bych měl stanovit pořadí důvodů proč jsem volán k ošetření koňského chrupu, musím přiznat, že dřívější primát měl nechutenství a neschopnost přijímat potravu, to se však v posledních letech mění a tak jak rostou vědomosti chovatelů o možnostech ošetření, dostává se na první místo odmítání udidla, nechuť k práci a tzv. nedokonalé přilnutí.
A teď trochu teorie....
Nejsem školený specialista, ale jen veterinární lékař, který se již dlouhou dobu zajímá o to, co se během života koní děje s jejich chrupem a učím se stejně, jako se teď budete učit vy. Abychom mohli pro Vás zatím skryté dentici diskutovat, musíme znát a pochopit to základní, zubní vzorec. To je počet a skladba zubů v dutině ústní koně. Připravili jsme pro vás pro zjednodušení schematický model, na kterém si vysvětlíme, jak se který zub označuje.
V zubním vzorci je pak jednotlivým písmenům v dolním indexu přiřazeno jejich pořadí tak, že pak celý zubní vzorec vypadá: I1-3, C1, P1-4, M1-3 (jedná se o dospělého hřebce), přičemž P1 je vždy přiřazeno pro tzv. vlčí zub, ať už je, či není přítomen. Z toho vyplývá, že první viditelná velká „stolička“ u koně je vždy označována P2.
Triádový systém používá k identifikaci trojmístné číslo. První z trojice udává o který se jedná kvadrant a zbylá dvě čísla určují pořadí zubu. Tato číselná řada je mezinárodně uznávaná po celém světě.
Vše, o čem se budeme bavit příště se bude nějak vzdalovat tomuto ideálu. Cílem by mělo být, abyste si sami mohli posoudit, zda Váš kůň vyžaduje stomatologickou péči, ale hlavně si odpovědět na dotaz proč. Cílem ošetření všech patologických stavů je návrat k zobrazenému ideálu.
Pokud jde o mě, vždy a nejen v „zubařině“, se snažím nejdřív vidět zvíře-koně, kamaráda. Dnes již vím, že díky své dřívější neznalosti v oboru koňské stomatologie jsem často dělal chyby a vymýšlel diagnózu pro majitele, ač jsem sám nebyl přesvědčen o tom, co dělám. Jednalo se o případy horečky, apatie, nechutenství, pocení, abnormálního chování, kde nešlo vždy stanovit jednoznačnu diagnózu. Taková věc jako bolavý zub, poraněná dáseň, či pouhé přezubování jsou problémy, na které jsem vůbec nepomyslel. Dnes je prohlídka dutiny ústní rutinním vyšetřením při všech potížích, které nelze zcela jednoznačně specifikovat. Ne vždy je však toto vyšetření bez sedace možné, ale i palpce přez žuchvy je pro zkušeného veterináře velmi užitečným vodítkem pro stanovení pracovní diagnózy. Jako příklad bych uvedl jednu akutní otravu, ke které jsem byl přivolán. Majitel velmi rozrušeně oznamoval v ranním telefonu, že našel v boxe svého koně, který se potil, slintal, odmítal potravu a nechtěl se nechat chytit za ohlávku. Jeho přesvědčení, že se jedná o otravu bylo posíleno konzultací s chovatelem, u kterého se nedávno vyskytly podobné příznaky v celém stádě. Na jeho volání o pomoc jsem reagoval rychle. Nápadné už bylo to, že příznaky otravy se objevily pouze u jednoho koně z celého stáda. Kůň byl zjevně zmatený ze svého stavu, nechtěl se nechat chytit a při tahu za ohlávku se velmi bránil. Měl jsem strach ho sedovat a případně zhoršit jeho intoxikaci. Při palpačním vyšetření dutiny ústní kůň výrazněji reagoval na jednu stranu, na které byl patrný i mohutný výtok slin. Rozhodl jsem se koně nasedovat, nasadil rozvěrač a rázem bylo po otravě. Příčinou problému byl z jedné poloviny šířky roztržený jazyk, poraněný vnitřní koutek a vysvětlení majitele, že včera se snažili neochotného koně opravit ostřejším užděním. Překvapenému klientovi jsem vysvětlil, proč došlo k poranění měkkých tkání a jak by se dala tato situace řešit jinak. Po krátké přednášce o možné úpravě chrupu pochopil, že koni ubližoval. Dnes má stomatologicky ošetřené všechny své svěřence a většinu nesmyslných udidel „pověsil na hřebík“. Pokud bych měl stanovit pořadí důvodů proč jsem volán k ošetření koňského chrupu, musím přiznat, že dřívější primát měl nechutenství a neschopnost přijímat potravu, to se však v posledních letech mění a tak jak rostou vědomosti chovatelů o možnostech ošetření, dostává se na první místo odmítání udidla, nechuť k práci a tzv. nedokonalé přilnutí. A teď trochu teorie.... Nejsem školený specialista, ale jen veterinární lékař, který se již dlouhou dobu zajímá o to, co se během života koní děje s jejich chrupem a učím se stejně, jako se teď budete učit vy. Abychom mohli pro Vás zatím skryté dentici diskutovat, musíme znát a pochopit to základní, zubní vzorec. To je počet a skladba zubů v dutině ústní koně. Připravili jsme pro vás pro zjednodušení schematický model, na kterém si vysvětlíme, jak se který zub označuje.